Pamatuji si, jako by to bylo včera, kdy jsem s kyselým výrazem a smrtí v očích předával Reapovi CD „The Völsunga Saga“ na recenzi. Proč? Byl to jeden z nejlépe zpracovaných bookletů, co jsem kdy viděl, a i kdyby hudba byla majestátním nic, stálo za to mít ho prostě doma. Co mě ale na Theudho potěšilo je, že ke krásnému bookletu ladila neméně příjemná hudba. Byla to paralela, která se vídá málokdy, a o to více si ji pak hýčkáme.„Cult of Wuotan“ je opět koncepčním albem (k lepšímu pochopení doporučuji přečíst řádky pod recenzí) s uceleným bookletem i hudbou. Řekl bych ale, že Theudho jsou čím dál melodičtější, nejen klávesově, ale i kytarově. Myslím, že každý si všimne toho, jak velkou část muziky Belgičanů tvoří nekytarové podpůrné vlivy. Ony se totiž perfektně hodí do konceptu, protože strunné nástroje jsou povětšinou těžké, hutné a lehce heavy. Klávesy tomu všemu posléze dodávají lehce abstraktní cítění a neuchopitelnost.
Chvíli jsem si musel zvykat na nazvučení bicích, jenž je poměrně hrubé a hlasité, ale kompozice si stále zachovávají nenarušený ráz. První dvě skladby po intru jsou doslova melodickým peklem, s mnoha motivy a náladami. A jsou v podstatě nejlépe zvoleným startem, jaký mohl být. Jako posluchač se do nahrávky dostáváte neuvěřitelně rychle a bez mučení. Nezaměnitelný Jurgenův vokál je jen další podpůrnou složkou, dělající Theudho Theudhem. Nadále je to rozličnost jazyků, která je opět zvolena. Toto kladení důrazu je logické, jelikož jsou zpěvy srozumitelné, a to i přes svou tvrdost.
Jak nahrávka postupuje, nápady vůbec neubývají, nabaluje se příjemný ženský vokál a celek získává čím dál více na epičnosti. Některé momenty možná lehce zavánějí něčím, co jste na počátku desky již slyšeli, ale to je hlavně autentickým vokálem, který bohužel nemění nijak moc polohy ve svém řevu. Je vlastně zcela jasné, že kdyby se do Theudha zapasoval jiný hlas, měli bychom tu jakousi melodickou směsku s odkazem black či pagan metalu. Díky vokálu si však připodobníme pravděpodobně oba zmíněné styly. Za tím vším však stojí jasné hráčské vize a nestupidní kompozice. Album nabízí dostatek změn temp, obohaceních, zvratů, přemě … na to, aby si v něm i náročný posluchač našel něco pěkného a poutavého. Je to v podstatě líbivá a inteligentní hudba.
Kvalitní poslouchaná je kvalitní poslouchaná, o tom žádná, jen se bojím, že časem na mě dolehne touha, zahodit CD do rohu a pěkně dlouho ho neoprášit, neboť některé melodie jsou doslova vlezlé. Zatím si ale poslechy užívám a věřím, že to samé budou dělat i osoby s podobným hudebním cítěním jako já. A určitě i lidé, kteří nepřicházejí s podobnou hudbou zrovna dvakrát do styku. Pokud se tedy podaří dotáhnout věci správným směrem, zvolit cestu kompromisní nevtíravosti, může Theudho válet po celém světě. Myšlenky uvnitř uskupení na to jsou, potencionál taky a na živo to může být zabijácká věc.
---
Some antediluvian things, however, can not be killed or suppressed because they linger even in the psyche and blood of those too blind to see. Like smouldering cinders, they await the right moment to turn into a blazing fire once again. The atavistic spirit of Wuotan has arisen once again and will possess those worthy of contending and possibly claiming victory in the Iron Game.
With "Cult Of Wuotan", the blackened pagan metallers Theudho triumphantly return. Their third album displays yet again a major progression in both composition and performance. The unparalleled synergy of hard hitting metal, epic melodies and Wagnerian bombast spawns eleven tracks that pay tribute to the Wuotanic spirit throughout history; from the tragic endeavours of the Cimbri, the warrior cult of the Harii, the Batavian uproar and the violent death of Arminius' son to the gloomy rituals and executions performed in desolate moors for the greater glory of Wuotan, Donar and Frô.
Eleven battle hymns shape the ideal soundtrack for those strong souls worthy of enlisting in Wuotanes Her …“
