Nenávist je v černém kovu tak časté téma, jako láska v červené knihovně. O sebenenávisti nemluvě. I z malého zárodku utrpení dokáže vzniknout mocný monument vnitřního zla, který pohlcuje okolí svou nespoutanou silou. Mocné uskupení, které povstalo z trůnů nejtemnějších a nejobskurnějších hudebních těles, Vás provede povadlou zahradou lidské duše.
Tři čtvrtě hodinová procházka na Vás zcela jistě nezanechá jen několik šrámů na rukou od vykvetlých růží, kterými se musíte prodírat. Tato cesta je totiž tvrdým oříškem, u kterého strávíte dostatek času, než rozlousknete jeho obal a zakusíte samotné jádro. I přes to, že je prohnilé a zašlé jako křesťanská církev, jedná se o lahůdku, která nemá obdoby. Tento hudební opus Vás totiž dokáže naprosto nevyhnutelně vtáhnout pod kápi atmosféry, která je sešitá nití melancholie a zoufalství. Vyprostit se z tak mohutné a těžké kápě je neskutečný problém. Cítíte se v ní totiž jako v bavlnce. Vaše sluchovody jsou hýčkány táhlou kytarovou plochou, temně podmalovány basovou linkou a minimalisticky složenými klavírními party. Jednotlivé skladby střídají své tempo a náladu jako schizofrenik své duševní stavy. Od depresivních utahaných pasáží, až po šílenější záchvaty, kdy bicí přidávají na palbě a nenávist přímo tryská z reproduktorů. Proplouváte opravdu krajinou lidské mysli. Na jejím konci Vás čeká hlavně psychická újma, která nelze léčit. Jedinou možností je vydat se na tuto strastiplnou pouť znovu.
To, co Totalselfhatred připravili, je opravdu skvostnou ukázkou umu a citu. Hudba tak neskutečně silná a působivá, s atmosférou, jakou jsem dlouho nežral (zásluhu na tom samozřejmě má i zvuk nahrávky)! Pompézní, gradující a osobitá. Pokud se hodně ponoříte do poslechu, pomalejší tracky Vás nutí k zasnění. Nevnímáte-li nic jiného než hudbu samotnou, cítíte, jak na Vás doléhá hloubka, s kterou je muzika napsaná. Z tohoto blaženého stavu si dovolí vyrušit jen občasné přitlačení na pilu. Ostřejší pasáže jsou záležitostí, která nedá spát… Prostě a jednoduše, kvalita ve všech směrech.
Téměř nenacházím slov. Ty, jenž jsem zde vyplodil, však nedokáží vystihnout to, co z desky sálá. Opravdu bravurní atmosféra, od počátku do samotného konce (první a poslední skladby jsou mimochodem skvosty), kdy stejně znovu zmáčknete „Play“. Tentokrát dokonce není i nic, co bych vytknul. Prostě skvost!
