Pokrok a industrializaci světa nelze zastavit. Všichni si to uvědomujeme a snažíme se přizpůsobit. Vše okolo se čím dál víc zdokonaluje a vytváří tak pomalu, ale jistě, onu technologickou budoucnost, o které tlachali naši rodičové. Tohle vše se samozřejmě nevyhne ani muzice a zaplivanému black metalu. Industriální scéna se tento rok rozrostla o dalšího spratka, který možná ještě způsobí revoluci.

..The Begining of a New Order. Follow the New Order or Die!..

Čím dál silnější francouzská scéna, která balancuje mezi všemi obskurními styly (ať metalovými či elektronickými), se začala družit mezi sebou a výsledkem jejich pošukávání je neskutečný hybrid. Kapela Neo Inferno 262 byla (a stále je) obestřena rouškou tajemna. Až do nedávné doby, kdy se na internetu objevily informace, že v kapele figurují členové Arkhon Infaustus, Vorkreist či Antaeus, nikdo nic nevěděl. Tato rozmanitost se podepisuje i na jejich společném potomkovi. Černě kovové vajíčko bylo oplodněno silně infikovaným industriálním semenem, které s sebou neslo zárodky velmi temné taneční scény. Nahrávka má neuvěřitelně futuristický feeling. Se syntetizátory a bicím automatem si někdo pořádně vyhrál. Tyto dva nástroje jsou základním kamenem celé nahrávky. Přechody mezi klasickými metalovými rytmy až k různým House či D´n´B smyčkám jsou proklatě dobře vymyšleny. Jste tak vrženi do víru rytmů a postupů, které na jiné industriální nahrávce nenaleznete. A to nemluvím o ostatních nástrojích…

Satanem posedlí tvůrci hodlají nastolit krutovládu skrze kybernetickou revoluci. Cinkání klíči se tentokrát nekoná. V jejich případě odhaduji, že cinkání by bylo způsobeno tak injekčními stříkačkami :D. Inspiraci nejspíše hledali po nočních klubech, které jsou toxickými látkami prolezlé od základů po střechu. Halucinogenní zvuky, psychopatické zvraty, perverzně temná atmosféra a hlavně téměř nesvaté hudební motivy, naprosto vhodné na soundtrack k nějakému apokalyptickému filmu z blízké budoucnosti.


Hlavní předností alba jsou neustálé změny, které jsou nasekány do každé minuty. Proto zní deska tak ohromně pestře. Chvílemi si až říkáte, zda toho není až přes příliš. Není! Trvá delší dobu, než si poskládáte všechny ruchy tak, abyste z nich cítili, co chtěli autoři sdělit. Toto vše katapultovalo „Hacking the Holy Code“ mezi můj Top 5 tento rok. Nekompromisní řežba, našlapaný zvuk a malé překvapení v podobě předposledního tracku. Máte-li zájem okusit industrial, který nikoho nekopíruje a jde si vlastní, novou cestou, není rozhodně co řešit!