1. Hezký podvečer, Nephente, jak se daří? Vydali jste desku, která sklízí úspěchy po celém světě. Jaký je to pocit, odpočíváš a necháš se chlácholit těmi pozitivními hodnoceními?
Nazdar! Mám se skvěle, díky. Ano, právě jsme vydali desku a jsme opravdu spokojeni s odezvami, jež dostáváme. Je to skvělá odměna, za všechnu tu námahu, kterou jsme do alba vložili. Ale nijak neodpočíváme, jsme totiž v prvním stádiu skládání nové desky, na které pracujeme už někdy od zimy. Takže jsme všichni vcelku zaneprázdnění. Snažím se co nejlépe skloubit psaní textů a odpovídání na rozhovory. Ale to je náš život a naše vášeň, takže nemůžu přijít na lepší scénář, než je tento.
2. Takže pracujete na novém albu? To je příjemná zpráva! Připravujete také nějaká další překvapení? Zapojení různých muzikantů… viz. první album.
Zapojíme méně lidí, ale možná se vytasíme s několika překvapeními, ale o těch zatím nic. Také dokončíme další nahrávku, abychom mohli vydat ještě něco před koncem roku. S novým albem si dáme na čas. Takže se asi neobjeví dříve jak v druhé půlce toho dalšího. Ale čekání se vyplatí. Jsem z nových skladeb opravdu nadšený!
3. S přáteli jsme se shodli, že „The Ghost Collector“ je nesmírně různorodá a pestrá deska, která okouzlí a doslova hypnoticky zaujme. V předchozích letech jsi tvořil hudbu, která nebyla tvořena především pro kouzlo atmosféry, proč tedy přišla změna?
No, řekl bych, že jsme podobnou hudbu psali už dávno, ale až časem jsme dokázali přiblížit své nápady specifickému zvuku. Snažíme se dělat skladby s dobrými melodiemi, jenž kombinujeme s temnějšími/extrémnějšími částmi. Když jsme s Netherbird začali, chtěli jsme dělat brutální muziku s krásnými aspekty a v tom stále pokračujeme. Takže jsem rád, když si myslíš, že pokračujeme dobrým směrem.
4. Spousta kapel pocházejících ze Švédska je známa především díky melancholickému pojetí hudby, zdá se mi, že právě melancholie je pro švédskou tvorbu tolik typická. Proč tomu tak je, co Vás nutí dělat hudbu právě takto?
Řekl bych, že to je vcelku typické pro švédskou náladu. Ve srovnání s ostatními jsme melancholičtější, a když se podíváš na naše hudební kořeny, tak vidíš, že takový folk má v sobě dost melancholie. Dost švédských kapel na to odkazuje, stejně jako my. Myslím, že to je odraz minulosti, naše hudební tradice byly tvarovány životem v krajině, kde je šest měsíců v roce tma a zima. Rozhodně už cítím příchod podzimu. Je to trpký, temný pocit, který se do tebe hluboce zaryje a ten se pak projeví v mojí muzice.
5. V jedné recenzi na Vaši desku jsem vyčetl, že býváte „lehce“ přirovnáváni k raným Cradle of Filth. Myslím, že to není zrovna nejvhodnější přirovnání, ale určitě bych pár aspektů našel. Ovlivňovala Tě někdy hudba těchto Britů natolik, že sis řekl „tohle zní fakt dobře, na mojí desce to udělám podobně“?
No, pořád si pamatuju, když mi přišel leták od Cradle of Filth, někdy během 1990/91. Už tehdy jsem hrál death metal a vzpomínám, jak jsem tehdy říkal, že mají divné jméno. Přirozeně jsem vyzkoušel jejich první album, když vyšlo. Dani byl prvním vokalistou, jehož jsem slyšel kombinovat growly s opravdu vysokými ječáky, a to mě zaujalo. Ale nijak jsem na to nemyslel, dokud jsem v roce 1993 nezačal zpívat sám podobným způsobem, možná lehce ovlivněn CoF. Když nás slyším, vybaví se mi kapely jako At the Gates, Dissection, My Dying Bride, což k nám spíš sedí. Máme opravdu široký záběr kapel, jež nás ovlivnily a naše hudba má plno nálad, které kombinujeme. I když jsem byl a do jisté míry stále jsem velkým fandou CoF, jelikož vydali několik výjimečných alb. „Vempire“ a „Dusk and Her Embrace“ jsou monumentální nahrávky.
6. Na hudbě se podílel i ex-bubeník Cradle of Filth A. Erlandsson, a spousta dalších hudebně profláknutých muzikantů; jak vznikala tato spolupráce? Kontaktovali jste je sami, nebo iniciativa přicházela sama?
Jo, několik lidí, kteří dělali na „Ghost Collector“, je opravdu známých. Objevili se, jelikož jsme mysleli, že oni jsou ti praví pro určité skladby. Už jsme v undergroundu aktivní nějakou dobu, takže nebyl problém je kontaktovat, dát jim poslechnout naše dema a zjistit, zda by měli zájem. Pokud chemie zafungovala, šli jsme nahrávat.
7. Pokud se nemýlím, na „The Ghost Collector“ se podíleli dva bubeníci? Jak je možné, že bicí nejsou rozhádané? Člověk by řekl, že dva rukopisy nemohou tvořit jeden tak dokonalý celek, a ono to přece jde.
Ve skutečnosti tam jsou tři bubeníci : Adrian Erlandsson, Mojjo a Janne Saarenpää. Je možné slyšet tři různé styly hraní, ale důvod, proč to není tak evidentní je, že jsme je požádali, aby zahráli tak, aby to ke skladbě sedělo. Zapadlo to do sebe opravdu přirozeně. Takže ano, je to možné a dopadlo to velmi zajímavě, řekl bych. Všichni tři jsou extrémně zkušení hudebníci a bylo skvělé je zažít při tvorbě jejich kouzel.
8. Jo, záleží to na kvalitách člověka, řekl bych… To je jedno, Adrian Erlandsson je z Británie, že? Takže jak s ním probíhala spolupráce?
Adrian žije v GB, to ano, ale pochází ze Švédska. Pro nás v kapele je chemie opravdu důležitá a Adrian je jeden z nejpříjemnějších lidí, co jsem potkal, takže spolupráce s ním byla skvělá. Také máme dosti společný hudební vkus. Při prvním setkání, ve studiu Fredman, jsme hodiny poslouchali starý švédský metal. Takže jsme se spojili i na osobní úrovni, což je sakra důležité!
9. Nejenom, že se na desce podíleli tři bubeníci, byla také nahrávaná ve třech různých studiích. Underground, Studio Berno a Studio Fredman, tohle jsou všechno studia, o kterých se mnohým kapelám jen sní, jak tedy došlo k téhle situaci, že se natáčelo na tolika místech?
Ve skutečnosti jich bylo více. Tyhle tři jsou jen nejznámější. Použili jsme minimálně další tři. Důvod pro použití tolika studií byl, že jsme potřebovali najít takové, jenž by sedělo různým muzikantům, když zrovna měli čas nahrávat a aby to nebylo příliš daleko. Taky to byla příležitost využít několik studií, abychom věděli, jaká jsou. Některá byla lepší než jiná, to ti můžu říct, hehe. Jelikož nahrávání alba trvalo nějakou dobu, utratili jsme i něco ze svých našetřených peněz, protože ty známější studia jsou vcelku drahá. Poslední skladby byly všechny nahrány v našem vlastním stockholmském studiu Scarecrow. To je místo, kde nahrajeme všechny budoucí nahrávky Netherbird! Další část snu, která se nám plní.
10. „The Ghost Collector“ je směsicí obrovského množství vokálů, od tvého rozsáhlého hlasového arsenálu až po mužský sbor „The Blood Odchod Choir“ . Z jakého důvodu jsi tento sbor obsadil? Myslím si, že šlo o mistrovský tah.
Díky, jsem fakt rád, že se ti to líbí! Chór tvořili samí zkušení a seriózní hudebníci. Byla to část mužského chóru, která zpívala třeba při předávání Nobelovek, takže je vidět, že tihle chlapíci mají něco za sebou a s nimi jsme se i něčemu přiučili. Já se třeba musel naučit, jak psát partitury pro sbor. Zajímavá zkušenost. Budeme pokračovat v použití širokého rejstříku vokálů, jak extrémních, tak i různých forem čistých zpěvů. Je to všechno o tom, jak dělat zajímavé skladby. Opravdu nemám rád muziku, kde vokál pozbývá variability a zbytek kapely v tomto se mnou souhlasí. Takže budeme na nových způsobech a vrstvách zpěvu dále pracovat.
11. Jedním z dalších pozitiv, které nemálo ovlivňují a samozřejmě vytvářejí atmosféru, jsou i netypické symfonické nástroje a především Bizmarkovo piáno. Dokázal sis před několika lety představit, že natočíš desku, která se bude zakládat na tolika hudebních nástrojích?
Od začátku jsme si řekli, že bychom zkusili použít akustické nástroje, jako velké piáno či kytaru. Ale také jsme se chtěli vyhnout tomu, aby na tyto skladby bylo nazíráno jako na odlišné. Chtěli jsme, aby byly propletené a seděly do rejstříku Netherbird. Takže nemyslím, že bychom někdy nahráli album jen s alternativními nástroji, ale možná na některé nahrávky jich použijeme více, ale budeme se snažit o rovnováhu. Netherbird je metalová kapela a opravdu milujeme distorzi, hehe.
12. Vždycky jsem říkal, že jedním ze základních bodů, které upoutají člověka při koupi desky je i umělecké hledisko, které spočívá v obalu a bookletu. Chvilka, kdy se nekochají uši, nýbrž oči. Co Tě inspirovalo při tvorbě obalu desky, který jsi sám vytvořil?
Artwork je velmi důležitý, jelikož chceme, aby byl Netherbird úplným zážitkem, kde všechny aspekty do sebe zapadají. Tudíž pracujeme s hudbou, texty a vizuálním zpracováním paralelně. Občas mě obal nějak inspiruje s texty a to vyústí v odlišné aranže kláves apod. Já a Bizmark máme často různé nápady pro artwork a poté pracujeme s umělcem, protože chceme, aby to bylo natolik profesionální, jako vše ostatní. Proces začíná u Bizmarka, který vymýšlí skladby na kytaře a já tomu dám název. Potom pracujeme na hudbě, textech a obalu ve smyslu kontrolovaného chaosu, dokud nemáme pocit, že už to má smysl a úplnou uměleckou formu. Obal pro „Ghost Collector“ dělal Bleed for me, jenž zachytil duchovní přítomnost, tak jak jsme chtěli. Již jsme začali s obalem pro další album, stejně jako s muzikou a texty.
13. Kdysi jsem sledoval i další z Tvých projektů Fear The Future. Jak si nyní stojí? Je stále aktivní kapelou? Pokud ano, kdy můžete nabídnout další desku?
Fear the Future stále existují, avšak nejsou moc aktivní. Vím, že je pár skladeb hotových a vokály nahraju až bude dostatek materiálu pro další desku. Nevím, kdy to bude, třeba příští rok. Netherbird jsou nyní mou prioritou, i když jsem stále součástí FtF.
14. Neodpustím si poněkud kýčovitou otázku, chystáte se koncertovat živě? Možná by bylo fajn, kdybste s sebou na turné přivezli také těch několik hudebníků, kteří se na desce podíleli. Myslím, že v tu chvíli by se mohlo pódium označit jako all-star :-).
Budeme mít stabilnější sestavu při nahrávání nového alba a ti samí lidé se nejspíš účastní i živého hraní. Nemůžu říct, kdo to bude, ale několik známých jmen se objeví a ano, jsou schopní utvořit z Netherbird opravdu zajímavou koncertní podívanou. Opravdu se na to těším.
15. Mé otázky se chýlí ke konci…
Moc rád bych Ti poděkoval za přátelský přístup a ochotu. Nechť se Ti daří jak v hudebním tak i osobním životě…
Poslední slova jsou samozřejmě Tvá!
Děkuji ti laskavě za interview! Těším se na další věci ohledně tvého zinu a jeho čtenářů. Zatím jenom začínáme. Díky moc a měj se!
