Už dlouho jsem nezažil podobné problémy, které provázely cestu proma Thirst k mým uším. Nejen, že se zásilka musela posílat třikrát, neboť nadvakrát nedošla (kdepak bude vina? Heh…), ale i napotřetí došla poškozená. Naštěstí jsem tyto lapálie s blaženým pocitem přešel, neboť se mi do rukou dostal jeden z nejhezčích digipacků za poslední roky. „Blacklight“ má propracovaný booklet do poslední kapičky, ve žlutohnědých barvách apokalypsy je skryta hudba, která nedělá vizuální podobě ani trochu ostudu.Občas si rozmyslíte, jestli nabídku proma přijmete, zvlášť když se zdánlivě jedná o true mlátičku, na kterou prostě nevíte, co po sté za svůj život psát. Nicméně, někdy se usměje štěstí a jste rádi za to, jakou volbu jste učinili. „Blacklight“ obsahuje sice klasická lyrická black metalová klišé, nicméně zásadnější je ta instrumentální podoba alba – a ta je navýsost zajímavá. Nejen, že si velmi rychle zvyknete na automat (nijak dokonalý, ale snadno přijatelný), ale melodie, které jsou protkány každou skladbou, jsou upřímné a poddajné. Jedná se o decentně atmosférický black metal se všemi ingrediencemi vedoucími k zaručenému úspěchu nejen u zatvrzelých posluchačů. Occulta a Wrack se na albu podíleli poměrně rovnoměrně, čili je cítit, že nápady nepochází od jednoho člověka. Lehké symfonické prvky, objevující se zejména v pomalejších pasážích, dodávají nahrávce epičtější nádech a přístupnější strukturu.
Tempo je rozvrženo tak, aby zvolňovalo v poměrně pravidelných intervalech a vy nebyli mučeni pouze sypačkami, kde samozřejmě nedokonalost automatu vyniká nejvíce. Ale, jak jsem již zmínil nahoře, kdyby takto programovala každá kapela, nevidím s absencí živého bubeníka žádný problém. Za další, řezavý kytarový zvuk, do kterého se hodí to lehké syntetické kořeníčko, je zcela optimálně zvolen, protože dává všemu akorátní prostor a je vyvážený. Nahrávání a mix zabralo osm měsíců, což je zcela akorát pro to, jaký výsledek nabízí.
Jak je dnes často zmiňováno, je těžké nahrát něco, co bude znít alespoň trochu tak, že se nemusíte po nocích bát, kolik členů kapel Vás dojde zabít za plagiátorství. Thirst se to právě na tomto albu podařilo a je zdaleka nejlepší z celé jejich diskografie. Hudba nepůsobí nijak primitivně a úsměvně, je upřímná a odráží poselství, které chce kapela předávat. Nevidím tedy jediný problém v tom, proč ho nedoporučit každému, kdo recenzi čte. Já k takovýmto nahrávkám přistupuji hodně s rezervou, a proto se snažím mít posléze i objektivnější pohled na věc, neboť nesmyslů, které se dají dnes až nebezpečně snadno nahrát, je čím dál více. Pokud tedy sbíráte CD s krásným obalem a nechcete, aby jen trčely ve Vaší sbírce, protože hudebně je to brak, sáhněte po „Blacklight“. Snoubí melodie, atmosféru i kvalitní produkci. A za to si zaslouží hodnocení, které vidíte níže.
K recenzi poskytl: Alles Stenar
