Třinácté pokračování festivalu Brutal Assault, který si hlavně v posledních třech letech vybudoval pověst jedné z největších extrémně metalových akcí ve střední a východní Evropě, letos opět připadlo na Josefovský bývalý vojenský areál. Předpověď počasí se tvářila jednoduše řečeno rozpačitě. Nultý a první den mělo být slunečno, další dva dny festivalu měl naopak provázet déšť a celková nepřízeň počasí. Nultý i první den se skutečně po této stránce vydařil. A jak se dařilo samotným kapelám?

Z prvního dne se nám nepodařilo zajistit kapely SUFFOCATE BASTARD, MINDWORK, INVERACITY a GENERAL SURGERY. Brutal Assault pro nás tedy začal až black metalovými GLOOMY GRIM.

[F]: Díky Allově recenzi na poslední album, kterou jsme schválně zveřejnili pár dnů před Brutalem, jsem si nenechal vystoupení ujít, i když jsem to předtím plánoval. Řekl bych to asi takto; na různých místech zvuk působil skutečně RŮZNĚ a snad i hrozně. Převaha bicích byla nadměrná a vůbec nevynikla atmosféra, kterou album má. A ačkoli se kapela snažila, jak chtěla, nemohl tenhle gig zanechat větších stop. Bohužel.

[D]: Na RASTU jsem šel čistě ze zvědavosti. První dvě skladby ještě ušly, ale pak mě začaly nudit svou kýčovitostí. Sice byla kapela celá kapela hezky vystylovaná, ale hudba byla pořád na „stejný brdo“. Tudíž po chvíli byla nudící a fádní, vhodná tak maximálně na poskakování, když v sobě máte dostatek pivek. Před půlkou jsem se tedy raději odešel občerstvit.

[F]: BEHEADED byli kapelou, která servírovala typický death-grind s důrazem na ty (samozřejmá) rychlá tempa. A musím popravdě uznat, že kromě jejich vcelku netypického původu mě nezaujalo nic, neboť ani zvuk nedovoloval prokousávat se hudbou tak, jak by asi i samotná kapela chtěla.



[F]: Popularita SADIST je zřejmá – skandování po většinu vystoupení jen podporovalo profesionální výkon kapely, v jejímž čele stojí charismatický a přátelský frontman Trevor. Nicméně, k hudbě samotné; progresivní death metal společně s jedním z těch ucházejících čtvrtečních zvuků způsoboval čím dál větší pokyvování hlav. Možná by neuškodily dvě kytary, ale malé zadostiučinění obstarávaly nasamplované „ruchy“.

[F]: HOLLENTHON byli výborní, stejně opojní jako na prvních albech a místy i lehce odlišní díky nové tvorbě. Je jasné plus, že se kapela vrátila na scénu, protože jejich odkazy jsou nesmazatelné. Pánové vytěžili na tom, že měli pro čtvrtek tu lepší stage a mohli jsme si vychutnávat poměrně příjemný zvuk, nezazdívající symfonické a orchestrální části tvorby.

[F]: SAMAEL. Jasný čtvrteční vítěz! A tuto domněnku mi nezkazil ani opětovně zlý výkon Nosferatu stage. Celé vystoupení působilo neskutečně hutným a energickým dojmem a skrze výbornou komunikaci s publikem nám byly servírovány jak skladby poslední, tak ty rané, silně stříklé black metalem. Nová tvář Samael dává vyniknout více těm elektronickým pasážím, čili to nepůsobilo jako zcela klasické metalové vystoupení (ale kdo to čekal, že? hehe). A řekl bych, že v jistém směru měla prezentace Samael podobný efekt jako loni Pain, jen s tím rozdílem, že toto bylo lepší, profesionálnější a méně naivní.

[A]: Už několik let se byl můj zájem o Samael pouze teoretický, nikdy jsem se nedokopal k tomu, abych si alespoň jeden střípek z jejich bohaté pouti hudebním světem obstaral. Ale po jejich vystoupení je všechno jinak, Švýcaři mě zastihli v dobrém rozpoložení a já jejich mix metalové hudby a elektroniky hltal jak jen to bylo možné. Zvuk skutečně nebyl z nejlepších, na druhou stranu byl stále vysoko nad průměrem.

[A]: SEPTICFLESH se pro mě stali s vydáním „Communion“ jedním z aspirantů na desku roku. Po shlédnutí obou těchto atributů na živo se můj pohled kompletuje... Septicflesh se probrali celou diskografií, čímž mě donutili do jisté míry pátrat i po starších nahrávkách, nejvíce zvědavý jsem však byl na ty nové. V místě, ze kterého jsem toto vystoupení sledoval, se zvuková kulisa opět příliš nepochlapila a většině skladeb ubírala na kompaktnosti. I přes precizně odehrané party se nedostavoval adrenalin studiových nahrávek, a to je pro mě jasné mínus.



[A]: EXODUS platí za kultovní sebranku americké thrash metalové „Bay Area“ a tento status potvrdili kluci i zde. V zadních (a také klidnějších, hehe) řadách mi konečně sedl i zvuk, který podpořil celkově našlápnutou show. Exodus určitě udělal radost starším příznivcům metalové hudby, zabral a nezklamal.

[F]: Jen to možná až moc protahovali.

[F]: Děvy, šílejte! Při vystoupení FINNTROLL se zvětšil dav žen pod podiem, což nebylo nic, co bychom nepředpovídali :-). Ostatně, Finové jsou veselou cháskou a to vše se odráží na jejich populární hudbě. Josefovem se linuly skočné momentky, avšak za ne nějak úžasného zvuku.
Tolik diskutovaná změna zpěváka udělala z Finntroll více black metalovou kapelu – i dle vzezření (hlavně ženy jsou potěšeny) a řekl bych, že toto byla poměrně dobrá předzvěst toho, že by příští album mohlo působit trochu vážněji než doposud. Uvidíme.

[A]: Od MAYHEM nelze nikdy čekat naprosto klasické vystoupení v rámci jakýchsi norem, na to už jsme si za ta léta zvykli. A s Attilou za mikrofonem tuplovaně. Norové se na Brutal Assaultu prezentovali úmyslně „totálně zapraseným“ zvukem, ve kterém ať hrál Necrobutcher na basu cokoli, z reproduktorů lezl stejně vesměs jen jediný „tón“, ale hlavně naprosto surrealistickým doprovodem Attily, který ve spojení s maskou deformující obličej a oprátkou, působil skutečně velkolepě.

[F]:Optimální doba pro optimální zlo. Mayhem jsou i v současnosti hodně diskutovanou kapelou a může za to dost i Attila, jenž se snaží z Mayhem udělat divadýlko a možná tak i dohánět to, na co hudba nestačí. Nicméně, my se těšili na pecky z „Ordo ad Chao“ jako na nic jiného. Bylo jasné, že zvuk bude opět bordel a špína s ne moc dobře nazvučenými bicími. Nicméně, k prezentaci jistých skladeb je to jedině plus. Nejzajímavěji se jevily dvě z „Grand Declaration of War“ a logicky mě příjemně překvapil pestřejší výběr i lepší přístup než ve Svojšicích. Myslím si totiž, že kdyby podiovou show Mayhem udělali nyní jako před dvěma lety, byla by to naprostá nesvatost. Hlasové umění Attily je ale neuvěřitelná záležitost, protože stačí ticho a jeho skřeky, a drone je na světě :-). Ne, vážně, člověk s takovýmto hlasovým potenciálem se rodí jednou za sto let. A i když tahle show působila lehce obskurně, odnesl jsem si dobrý zážitek, a to hlavně proto, že jsem dostal to, co jsem čekal. Ne jako ti naříkalové okolo.

[D]: Zcela nesvatý set, který mě i přes pár nedostatků uchvátil nejen výběrem skladeb a opět úžasným výkonem blázna Atilly, ale dokonce i svým zasraným zvukem, který celé té show dodal opravdu prohnilou atmosféru temného kovu. Celé vystoupení bylo stejně obskurní jako jejich poslední deska. Rozhodně jsem neopouštěl prostory zklamaný či zhnusený jako spousta lidí okolo mě. Už jen proto, že Blasphemer z kapely odchází, jsem dvojnásobně rád, že se na brutálu zastavili.



[D]: TEXTURES byli další třešničkoku na už dostatečně sladkém čtvrtečním dortu. Partička svérázných dacanů z holandského předměstí rozbalila jako předloni svou technickou hru. I přes poměrně pozdní hodinu byli Textures plni sil, aby naplno předvedli um, kterého mají rozhodně na rozdávání. Nové skladby mě však živě nevzaly tak jako z desky. U starých je však opak pravdou a ty byly jednoznačný náser.

[F]: Nezbývá než souhlasit, Textures překypovali energií a probouzeli i ty jedince, kteří se už dávno chystali spát.

[F]: Popravdě jsem nikdy smysl HARMONY BAY nepochopil a zůstalo tomu tak i po tomto vystoupení. Úsměvná hudba pro podnapilé otevřené lidi; účel tedy plnila i před davem, který se na ně koukal (i když hojnost odchozivších byla veliká). Popravdě jsem se nad songy, které připomínají spíš výplod dvou lidí z ústavu, ani ne tak bavil, jako smál. Holt mi není souzeno to brát. Dobrou :-).

[F]: Fastred
[A]: Aedd.Gynvael
[D]: Dufaq