Ptáte se, proč v záplavě letošních titulů, kterých tento rok vyšly desítky, se tu najednou recenzuje deska z roku 2005? Odpověď je zcela prostá. „Funeral Sorcery“ totiž tento rok vyšlo v reedici na CD. A to je jeden z důvodů, proč si vzít tento polský one-man projekt pod drobnohled. První vydání totiž vyšlo pouze na kazetě, kterých bylo pouhých 300. Věřím, že mnoho z Vás tedy nemělo možnost k tomuto dílu přičichnout.Otvírám krabičku CD, vkládám ho do přehrávače a začínám listovat bookletem. Již od prvních minut mi je jasné, že se ocitám uprostřed naprosté temnoty mrazivých polských lesů. Hudba, kterou GrimSpirit tvoří, je skutečně ledová a atmosférická. Booklet je toho naprostým odrazem. Fotografie zasněžených nočních krajin, lesů a kamenných monumentů působí stejně nepříjemným dojmem jako hudba. I když ta je daleko působivější a hlubší. Opravdu se jedná o nesvatý black metal, jak je v bookletu poznamenáno.
GrimSpirit je vlastníkem labelu Funeral Sound Production, kde deska vyšla. Zvuk nahrávky je tedy téměř totožný s debutem. GrimSpirit je jedna z těch TRUE person, která nehodlá svou muziku směřovat někam jinam, má svůj styl, který mu vyhovuje a drží se ho. Je to prostě deska pro zastánce staré školy, ortodoxní kováře a černokněžníky. Lyrika se točí kolem přírody, temnoty a anti-křesťanství. I přesto, že jde o polský projekt, texty jsou buď v angličtině nebo němčině, což je alespoň zajímavé. A ptáte se co hudba jinak? Na to, že jde o regulérní oldschool záležitost, nahrávka oplývá i dostatkem změn, variací a přechodů. Rychlost skladeb kolísá mezi naprosto ponurým pohřebákem, přes střednědobé pasáže až k občasným zběsilostem, kdy ride dostává šílený klepec. Tím, že GrimSpirit hraje na všechny nástroje, se dá cítit jednotnost nahrávky. Každý tón a postup má čitelný rukopis jednoho tvůrce; uchraptěná kytara se nese ruku v ruce s klávesami (ty znějí jak ukradené z nějaké polorozpadlé kaple kdesi u hřbitova), které jsou téměř po celou dobu ambientní plochou. Avšak dostatečně silnou a slyšitelnou. Hráčská dovednost nedosahuje žádných extra technických výšin, ale o to tu samozřejmě nejde. Špinavost - Temnota - Nesvatost. Tato trojice tvoří celek, který je impozantně shrnut (nejen) v poslední třináctiminutové skladbě. Po zapomenutém pohřebišti bloudící mrtvé duše, posedlé svitem měsíce v úplňku děsí svou obskurností všechny, kdo do této lesní krajiny zabloudí.
Osvoboďme se však od všeho co nás pohltilo, a povznesme se nad desku samotnou. Nic závratného se nekoná. Po všech stránkách se jedná o desku nad průměrem, která baví jen když je na věci podobného ražení nálada. A i já podobné nálady mám, takže mě „Funeral Sorcery“ navnadilo na split s Marblebog, který již také plánuji zrecenzovat. Případné zájemce jistě nadchne i zpráva, že GrimSpirit v nedávné době vydal novou, v pořadí třetí desku. Ale to jen tak bokem. Evilfeast je důkazem, že i v sousedním Polsku se najdou spolky, které jsou čirou esencí starého a magického BM, který se dá poslouchat.
K recenzi poskytl: Alles Stenar
