Stagnace století – sousloví vystihují mnohé. Každý jedinec si pod ním může představit ledacos, inspirace na toto téma je nejen v dnešní době přehršel. Stejným souslovím vystihujícím celkový úpadek lidstva a blížící se apokalypsu nazvali své EP američtí Sanguis Imperem. Kapela veskrze mladá (založena roku 2006) na něm představuje svoji vizi téhle problematiky a nutno dodat, že vizi značně mrtvolnou... V historických análech extrémní metalové hudby byla kdysi nesmazatelně zapsána symbióza death a black metalová, symbióza stylů toho času ještě značně „plenkoidních“, dnes známých spíše pod názvem old school death či black metal. Třímaje v rukou zmiňované EP jsem si tedy řekl, že malá výjimka v zaběhnutých zinařských kolejích může být jen ku prospěchu věci. Sanguis Imperem je totiž přesně tím staroškolským death metalem, který sází především na silnou, nejen v tomto případě, hnilobnou atmosféru. Má-li být „The Stagnation Of Centuries“ ochutnávkou dob nastávajících, tak, jak to v případě takovýchto neplnohodnotných nahrávek zpravidla bývá, má se lidstvo skutečně na co těšit. Hudební produkce Američanů je, jak už jsem zmiňoval v úvodu, produkcí hnilobně atmosférickou a tomu je podřízeno víceméně vše, co lze za necelou půlhodinku hrací doby slyšet...
Pravděpodobně největší zásluhu na tom všem má samotná zvuková kulisa, která je prací těžce nadprůměrnou. Sanguis Imperem jsou, i přes své mládí, zručnými muzikanty a logicky tedy chtěli, aby výsledný zvuk jejich skladatelskou činnost nijak nepotíral, ba spíše naopak. Rozhodli se zaštítit svoji produkci zvukem na jednu stranu relativně zvráceným a na tu druhou jasně čitelným. Výsledek není, jak by se mohlo na první pohled zdát, žádným kompromisem, ale jasně dominující předností celé nahrávky. Obdobné pocity jsem měl nedávno u black metalových Norů Krypt, kde se pánům za stejných podmínek podařilo docílit totožného. Nejen kvalitním zvukem jest ale člověk živ, a tak musel být požadovaný úspěch podnícen minimálně stejně poctivou tvorbou.
„The Stagnation Of Centuries“ celkem vydařeně kombinuje skutečně spěchající pasáže s těmi loudajícími se. A tento kontrast se Sanguis Imperem podařilo relativně kvalitně skloubit. Hudební produkce Američanů nestaví na jakkoli přehnané technice, ale každou minutu a každou vteřinu zapracovává do celku tak, aby kompatibilita všech zúčastněných aspektů Epka byla na co nejvyšší úrovni. Osobně bych vyzdvihnul hlavně pomalejší pasáže, které, pokud jim dáte dostatečnou pozornost, člověka chytnou a mlátí s ním o zeď, dokud není pod pleskanci krve poznat původní nátěr. Tento stav dokresluje maximálně agresivní a místy zdvojený „black metalový“ chraplák, jenž desce a celkovému konceptu dokonale sedí.
Pokud občas dáváte přednost ortodoxnosti a staré škole namísto moderně a neuchopitelnosti, budete s kapelou Sanguis Imperem nadmíru spokojeni. Pokud je vše navíc zahaleno i hudební a skladatelskou kvalitou, výsledek se ještě několikráte umocňuje. „The Stagnation of Centuries“ je přesně takovou nahrávkou. A mé „nízké“ hodnocení je jen předobrazem dějů dalších, dle mého názoru ještě mnohem kvalitnějších.
K recenzi poskytl: Sanguis Imperem
