Dámy a pánové, je mi velkou ctí Vám představit „Vertebrae“. Jde o nejmladšího potomka „zotročených“ norských vikingů, o kterém se hodně mluvilo již dlouho před vydáním. O to zajímavější je fakt, že vše co bylo slibováno, bylo do posledního puntíku splněno. Pro některé jde o naplnění noční můry, ostatní se jen slastně rozplývají. Od vydání desky „Monumension“ se i u Enslaved fanoušci začali rozdělovat do dvou odlišných táborů. Je tomu tak, staré časy „Frost“ a „Vikingligr Veldi“ jsou již dávno pryč. Na řadu přišel razantní a osobitý obrat.

Vývoj kapely je výrazný na každé desce od samotných počátků. Nyní však přichází téměř hudební manifest. Dílo, které nabouralo veškeré žánrové hranice a jeho hlavní výsadou je absolutní volnost a odprostění se od zažitých postupů. Na bitevním poli mezi metalem a rockem vykrystalizoval počin plný hudebního cítění a hráčské ekvilibristiky. I přestože má koncept převážně post/art rockový feeling, starý rukopis Enslaved se nezapře. Kombinace typických Ivarových postupů, nových rockovějších vyhrávek a občasných sól dělá z „Vertebrae“ něco neočekávaného. V momentech kdy si říkáte, že jsou Vám povědomé, však najednou přijde zvrat, který se vyvine zcela jiným směrem, než by kdokoli čekal. Mírně matoucí, občas zavádějící části však působí jako elixír života. Oživují staré a zaprášené metalové vzorce. Stokrát omleté teorie nyní získávají nové poznatky. Od nynějška už nebude nic jako dřív.

Tak by se dalo skromně definovat, jak se Enslaved urvali z řetězů a nalajnovali si novou cestu, kterou se prozatím nikdo neodvážil vydat. Oproti „Ruun“ je to skutečně mílový skok. Skok do neznáma. Předpokládám, že i Enslaved nemohou tušit, jaké budou reakce okolí. Avšak risk přináší zasloužené ovoce (v jejich případě spíše ovace). Naprosto neotřelé vyznění desky, experimentální postupy a hlavně její kouzlo, které začíná po několika puštěních mocně čarovat. Enslaved totiž do své hudby, kromě mnoha líbivých tónů a momentů, přidali opravdu silnou ingredienci. Tou je velké množství emocí. Každá skladba na Vás přímo dýchá, ukazuje co chtěli samotní autoři vyjádřit, co cítili při nahrávání. A většinou jde o pocity pozitivní a nadnášející. Zasněné a procítěné momenty jako například v „Ground“ či „Center“, kombinace akustických částí a dravějších okamžiků ve skladbě „New Dawn“ či návrat k epičnosti v poslední „The Watcher“.

Jak jsem nastínil, hodně se využívá akustických kytar. Buď jako samostatně hrajícího nástroje nebo v doprovodu s elektrickou kytarou. Podobně se střídají i vokály. Klasický nakřáplý zpěv, jak ho známe z Enslaved, je často měněn za čistý a zpěvný. Ten dodává hudbě na vážnosti a hloubce. Podtrhuje tak progresivitu a cítění. Tomu napomáhá i hodně krystalický zvuk. Elektrické kytary stále mají onen feeling posledních alb, avšak hra na ně se často liší. Ale i v momentech, které jsou kompozicí na hony vzdálené „klasickým“ Enslaved, jejich zvuk vždy poznáte. S jistotou bylo záměrem, aby některé nosné rysy byly zachovány. Tato fúze nových a starých prvků funguje báječně, tak proč ji nevyužít ve svůj prospěch.


Sám ani nevím, co vše by bylo nutné v recenzi zmínit, abych novinku co nejtrefněji vystihl. Je totiž tak různorodá a zajímavá, že bych se musel rozepsat na několik stran. Při každém dalším poslechu odhalím něco, co mi předtím uniklo. Nové souvislosti, nové pocity… Nakousl jsem zvuk, ale nedokončil jsem jeho hodnocení. Na mix a mastering měli Enslaved „vypůjčené“ mistry svého řemesla. Joe Barresi (mix) a Georgie Marino (mastering) jsou téměř legendy. Jistě i oni hodně ovlivnili nahrávku samotnou. Enlaved slibovali, že přidají něco málo například od Tool či Pink Floyd. A je tomu tak. Už jednou zmíněná „Center“ opravdu zní jako vyťatá z některé desky Tool. A tak dále a tak dále. Mohl bych opravdu psát dlouho...

Bude tedy lepší, když už dál nebudu rozpitvávat a skočím rovnou k finálnímu hodnocení. Možná si někdo řekne, že 9,5 bodu je prostě moc. Jenže "Vertebrae" je po všech stránkách téměř mistrovským dílem. Co se týče instrumentality, můžu ji ihned postavit vedle „angL“ od Ihsahna. Zvuková stránka je taky výtečná, tudíž posledním faktem je objektivní pocit z desky. Ten můj je fantastický. Nový směr, kterým se Enslaved vydali, se mi víc než líbí a doufám, že to odstartuje novou vlnu nahrávek. „Vertebrae“ je skutečně počin světové úrovně i přes to, že negativní ohlasy budou nejspíše vyrovnávat ty pozitivní. Leč na těch negativních se bude odrážet hlavně hudební omezenost, tudíž „Open your mind and let´s go!“