V dnešní době již není společná nahrávka dvou a více kapel (rozuměj split) ničím výjimečná. Desky tohoto charakteru však vznikají z různých důvodů. Ať už jako stvrzení přátelství, vyjádření úcty k spřátelenému spolku, či snad jako určité echo, jež by mělo představit kapelu posluchačům cizí země.
Tentokrát jsem se dostal k nahrávce, o které už před jejím samotným vydáním padlo mnoho slov. Mnozí stříhali metr a nemohli „dospat data, kdy si půjdou pro svůj vytoužený nosič“. Osobně nepřikládám split vydáním žádnou váhu, ale tentokrát jsem se i já poměrně těšil. Ostatně nebývá zvykem, aby v české black metalové scéně pravidelně vycházela takováto alba o víc než dvou třech kapelách. Tedy pokud nevzpomeneme na starší počin, na němž se podíleli Maniac Butcher společně s Infernem a Sezarbil.
Bohemia – Moravia – Northemia je snůškou black metalové smršti v podání několika stálých bm kapel tuzemského podhoubí. Jmenovitě jde o patrioty Moravskou zimu, válečníky Sator Marte, nestory Sekhmet, pagan black maniaky Svartskogen a v poslední řadě o elektronického vetřelce Darkearth.

Moravská zima

Je škoda, že se každá kapela prezentuje pouze dvojicí skladeb. Moravská zima by totiž potřebovala alespoň jednu navíc. Otevírající „Zažehnutí ohně nenávisti“ je velmi dobrá záležitost oplývající úderností a spěšnějším tempem, jež je pro Moravskou zimu příznačné. Z hudebního přednesu sálá agrese a hudební vyspělost (pokud to tak vůbec mohu říci), což je samozřejmě dobrým přínosem do budoucna. Všechno by bylo v pořádku, kdybych však už tyhle „rytmy“ někde neslyšel. Podoba Zimy a Inferna je v tuto chvíli více než bijící do očí. Druhá skladba v pořadí již nese více atributů, na které jsme byli u předchozích desek zvyklí – především a hlavně nastavují opět svou vlastní tvář.


Sekhmet

O Sekhmet toho již padlo mnoho. Jedni je uctívají, jiní nenávidí. Nic mezi asi situaci nevystihuje. Co je však 100%? Pokud patříte k těm, kteří jsou hudbou Sekhmet naplnění až po nejvrchovatější hrdlo, budete jásat! Sekhmet si jdou stále za svou vidinou vyhlazení „té či oné“ špíny, nedělají ústupky, neberou zajatce, prostě maximální destrukce. Na této nahrávce mě však překvapila dobrá srozumitelnost vokálu a lehká nathrashovatělost, jež činí skladby srozumitelnější a přístupnější. Pokud jste k Sekhmet stále nenašli cestu, právě teď je ta pravá chvíle, řekl bych.

Sator Marte

O slušný potlesk si Sator Marte řekli svou poslední nahrávkou „Termonukleární evoluce“, a ani dnes tomu nebude jinak. Svým pojetím zaujímají výsadní místo, které se pohybuje kdekoli v prostoru a zároveň není nikde jinde žádné jemu podobné. Mají svou specifickou zvukovou auru, která je dělá velmi lehce rozpoznatelné od kapel ostatních. Vokalista Nav má poměrně tvrdý, ale zároveň velice srozumitelný vokál, přičemž jeho smrtící hlas výborně koresponduje s agresivní a nabasovanou hudbou.
Rozhodně nejvýraznější a nejpřesvědčivější výkon téhle kompilace. Vše do sebe zapadá a vraždící mašinérie může rozpoutat dokonalou válku!

Svartskogen

Bude tomu týden, kdy jsem se opět setkal s „Forest“ (dřívější podoba Svartskogen) a stále nějak nevím, co si mám o tomto „pohrobku“ myslet. Hudební pojetí black metalového zla s pagan tématikou je dnes už poměrně profláknutou kombinací. Nicméně jsou pro mě Svartskogen příjemným poslechem. Co si budeme povídat, nejde o žádnou převratnou kapelu a v podstatě ani nahrávku, ale i přesto mě něčím lehce lákají. Jejich hudba má určité kouzlo, při každém poslechu se dočkám něčeho, co dokáže zaujmout. To, co zde hudbu lehce shazuje, je nepříliš povedený vokál, který místy působí dost divadelně. Nic naplat, v jednoduchosti je zřejmě opravdu síla, hehe.

Darkearth

Celou dobu se snažím přijít na to, jaký smysl nebo důvod zde má přítomnost projektu Darkearth. Snažím se nalhávat si situaci, kdy má Darkearth evokovat chorobné Archgoat či staré časy floridských řezníků Mortician. Nejde to, Darkearth je jen jakýmsi počítačovým průjmem. Tohle nemá s black metalem naprosto nic společného. Když připočtu spoustu tupých výlevů v bookletu, zjišťuji, že Darkearth je snad ta nejstupidnější věc, kterou jsem kdy slyšel.


Spousta z Vás si teď klepe na čelo a říká si; „Ten Under musí být hrozný pi...s, vždyť to zní jedno jako druhé, naprostá zbytečnost“. Není to tak docela pravda. Chybou nebo možná předností tohohle vydání je ortodoxní pojetí black metalu (vyjma Darkearth). Osobně upřednostňuji staré zvyky a tradice před novou vlnou progrese a „V nesvaté anti – humánní zapřisáhlosti“ je do jisté míry splňuje. Co na tom, že to není top, kapely nenahrávají u firem zvučných jmen, pro mě je důležitý pocit, který z hudby vyzařuje. V tomhle „ortodoxním“ splitku cítím upřímnost, a to je hlavní.

K recenzi poskytl: Ravenheart prod.