1. Čau Bastiaane! I s novou deskou jste si udrželi dvouroční odstup a přichystali posluchačům již třetí opus. Řekl bych, že je zatím nejpropracovanější jak kytarově, tak atmosféricky, souhlasíš?
Zdravím Fastrede! Dopředu velmi děkuji za podporu a za možnost rozhovoru! Naplno souhlasím s tvým výrokem. Ihned po vydání druhé desky „The Völsunga Saga“ jsme začali komponovat nové věci a ačkoliv jsme byli spokojeni s materiály na druhé desce, museli jsme v té době udělat krok do tmy. Zaprvé to byla první deska od plnohodnotné skupiny (předchozí album „Treachery“ byl projekt samotného Jurgena ve stylu Burzum a Bathory, na kterém jsem natočil sólovou kytaru jako hostující hudebník). Za druhé jsme měli málo finančních možností a za třetí jsme neměli tolik zkušeností s nahráváním. To album považujeme za jakýsi ‚křest ohněm‘. Po tomto procesu učení jsme měli spoustu inspirace a dále jsme v té nastolené linii pokračovali. Celkem vzato jsme na „Cult of Wuotan“ pracovali velmi intenzivně. Psaní desky byl namáhavý a dlouhodobý proces. Nejdřív jsme určovali hlavní koncept za hudbou, potom jsme potřebovali víceméně rok, abychom sestavili všechny rify do jednotných songů. Na závěr jsme po dohodě s Krisem Verwimpem načrtnuli kresby pro obálku a booklet.
2. Ty, jakožto skladatel velké části kytarových partů, mi na následující otázku odpovíš zcela jistě nejlépe. Přemýšlel jsem, co by z Theudha vzniklo, kdyby se odstranily klávesy. Napadlo tě to někdy? Řekl bych, že byste byli poměrně heavy kapelou :-). Tím nechci říct, že nějak inklinujete k heavy metalu, ale většina rifů je hutných, těžkých a melodických. A nesmím opomenout ani četná sóla a vyhrávky…
Máš pravdu, muzika Theudho je silně ovlivňována našimi ‚hudebními vzory‘. Do velké míry jsem odpovědný za ty melodičtější kytarové partie na desce; jako mladý kluk jsem vzhlížel ke kytarovým hrdinům z konce 80. let (Tipton/Downing, George Lynch, Malmsteen, Friedman, Skolnick…). Určitě nejsem sebevědomý, že se odvážím mít takovou technickou úroveň, ale snažím se uvést tyto vlivy do naší kompozice. Dvojné harmonie ve stylu Maiden a Priest například zaujímají na desce prominentní místo.
3. Od počátku vaší existence, respektive prvního dlouhohrajícího alba, se soustředíte na kvalitní produkci, jenž je na „Cult of Wuotan“ zřejmě nejdotaženější (občas mi vadí možná jen bicí). Je něco, v čem jste k nahrávce přistupovali jinak?
Vzhledem k tomu, že máme k dispozici velmi skromný rozpočet ve srovnání s ‚velkými‘ skupinami typu Ancient Rites, Korpiklaani anebo Týr, musíme si vypomoct alternativními prostředky. Investovali jsme do domácího studia, kde vznikají všechny nahrávky. Tímto způsobem se vyhýbáme časovému presu. Nejdřív každý píše individuálně rify, které potom spolu sestavujeme a z nichž tvoříme demáče. Ve zkušebně ty kompozice přepracujeme až do toho okamžiku, kdy jsme všichni spokojeni s výsledkem. Konečně jdeme zpátky do studia a všechno nahráváme podruhé. Máme s procesem psaní plné ruce práce. Finální krok je mixováni a masterování. To je pro nás ale příliš komplikované, takže to necháváme na producentech. Soustředíme se na dobrou úroveň produkce, protože ve většině případů undergroundové skupiny moc nedbají na kvalitu zvuku, kdežto my chceme oproti tomu svým posluchačům nabídnout kvalitní produkt. Taky v tom smyslu jsme věrni svým hudebním vzorům. Poslechni si třeba „Caught Somewhere in Time“ od Maidnů. I dvacet let po vydání je ten zvuk pořád aktuální. 4. Hned od počátku novinky se na posluchače valí nevídaná melodická smršť, která nemá společně s klávesami daleko k epičnosti. Osobně jsem v recenzi zmínil, že jste čím dál epičtější kapelou. Je to tak? Byl to přirozený tah nebo si to žádal koncept skrytý za albem?
Stalo se to celkem přirozeně. Jsme hudebníci v plném vývoji a hudba se vyvíjí s námi. Nemáme dopředu daný pevný orientační bod, sledujeme svoje city (emoce) a vyvoláváme inspiraci daného momentu. Epičnost bude stále prvek Theudho, ale nemůžu říct, kam budou směrovat budoucí vydání. Do jisté míry bereme v úvahu kritiky ze strany posluchačů a recenzentů, odezva lidí je pro nás důležitá a díky kritice se můžeme vyhnout opakování kompozičních a produkčních chyb, ale koneckonců píšeme muziku, se kterou jsme spokojeni my sami.
5. Nevím, jak s „Treachery“, ale předešlé i nynějším album je silně koncepční. Nabízíte tedy posluchači mimo kvalitní hudby i poutavou „výpravu“. Je toto jakési poslání Theudho nebo na Vás tyto koncepční nápady přichází přirozeně a z nenadání?
Na prvním místě stojí za kapelou patrné ‚ideologické poslání‘. Takřka bych řekl, že hudba je pouhý prostředek k vyjadřování našich myšlenek. Theudho je mnohem víc než hudební projekt. Chceme ponořit posluchače do všeuměleckého víření. Pohanství pro nás není nějaký výmysl k upoutání pozornosti, je to morální a estetická směrnice. Snažíme se žít v souladu s tradicemi našich předků anebo alespoň přizpůsobit ten tradiční světový názor dnešním poměrům. Navštěvujeme pohanské naleziště, hodně času trávíme ve volné přírodě, máme zájem o folklor a lidovou kulturu, cvičíme, vyhýbáme se drogám a tak dále. Chceme spojit to duševní založení s hudbou, kterou máme hrozně rádi: metal.
Ilustrace v bookletu, texty, úvody a kompozice tvoří jednotu. Ačkoliv hudební ideje k nám přicházejí přirozeně, věnujeme hodně času přepracování konceptu. Nejprve hledáme koncepční rámec (v tomto případě kult germánského boha Wuotana/Odina), pak seženeme klíčovou literaturu o předmětu a ve stejné době sestavujeme songy. Kromě toho se staráme o to, že booklet je v souladu s tématem. Kris Verwimp nám prokázal velkou laskavost a podle mého patří ilustrace v bookletu k jeho nejlepším pracem.
6. Na každé album máte vypůjčené nějaké hostující muzikanty, ale u Vás samotných se moc změn v sestavě neděje. Až nedávno se změnil post baskytaristy. Cítíte se navzájem v kapele hodně svázáni?
Jurgen (zpěvák/kytarista) se mnou tvoří nejen hudební, ale taky ‚ideologické‘ jádro skupiny. Známe se už deset let, od doby, kdy jsme byli jako výrostci oba členy jednoho (už dávno zaniklého) pohanského kruhu. Sdílíme světový názor, což je velice důležité pro činnost skupiny. Navíc dobře vycházíme s bubeníkem Joachimem. On nemá velký vliv na samotnou hudbu nebo texty, ale je to v podstatě pohodový chlap se smyslem pro humor. Zkoušíme v jeho garáži, kterou přeměnil v pohodlný prostor. Po odchodu baskytaristy Filipa, který se chtěl soustředit na vlastní projekt Gorath, se ke kapele přidal Frederik. Ten chlap bydlí deset minut od zkušebny (Filip bydlel asi hodinu a půl daleko, zkoušeli jsme s ním tedy jen těsně před koncerty) a je velmi motivovaný. Též působí v místní kapele Sarin (www.myspace.com/sarinmetalmusic). Z vlastních zkušeností vím, že hrát v kapele chvilkami není jednoduché, ale poprvé mám pocit, že všechny ‚krize‘ se řeší bez velkých diskuzí. Dobře a otevřeně se dorozumíváme. Chodíme často na pivečko nebo někam na výlet a jsme ve stálém kontaktu přes internet.
7. Od Nepherexe jste přešli k Det Germanske Folket, což je v Evropě velmi uznávaný label. Asi pochopíš, když se zeptám na důvody :-)…
Bert z Nepherex je velmi dobrý kamarád a pravidelně se vídáme. Navíc když organizuje koncerty, jsme často zváni. Dal nám šanci vydat dvě desky a udělal všechno, co bylo v jeho silách. Už od počátku si byl vědom, že jsme velmi ambiciózní, a když jsme dostali ze strany DGF nabídku na tři desky, pochopil, že nastal čas nás pustit, abychom se rozvíjeli dále. Nepherex je malý podnik, DGF na druhé straně nabízí velmi dobré podmínky a kvůli skutečnosti, že pracují jako dobře fungující tým, mohou toho dosáhnout zdaleka víc. To se odráží v propagačních materiálech, inzerátech atd. Doposud jsme velmi potěšeni.
8. Hodně jsem také přemýšlel, ale na to jsem už narážel v otázce nahoře, kam bych hudbu Theudho zařadil. Přijde mi, že nejste ani black, pagan či kdovíjaká kapela. Těžko se to popisuje, ale z každého momentu může vystupovat něco jiného, ať již pozitivně nebo naopak. Byla na počátku nějaká idea, se kterou jste šli do založení kapely? Většinou se spojují hudebníci s podobným muzikálním cítěním a je pak jasné, jaká kapela bude. Dáváte si do budoucna nějaké limity, nebo prostě hudbu a rify děláte tak, jak to přichází na mysl?
Už jsem zmínil, že Theudho se zrodil jako sólový projekt Jurgena. Nikdy netušil, že pár let potom by byl v čele skupiny v pravém slova smyslu. K této události došlo potom, co Jurgen dostal nabídku hrát jednorázový koncert a sestavil dočasnou kapelu. První sólové vtělení Theudho se vyznačovalo kompozicemi ve stylu Bathory, Burzum a možná taky Falkenbach a hudební směr byl jasný a předurčený. Dočasná sestava se ale stala plnohodnotnou, protože jsme z toho koncertu měli velkou radost. Styl se postupně rozvíjel ve prospěch melodičnosti a epičnosti. Sami definujeme současný styl jako ‚blackened pagan metal‘. Nejsme čistý BM, protože se satanismem/okultismem nemáme nic společného. Přízvisko ‚pagan‘ odvozujeme z ideologického obsahu kapely. Některé limity si určitě dáváme: Theudho bude vždycky pohanská a zároveň metalová skupina. Možná v budoucnu trošičku tvrdší, melodičtější nebo techničtější, ale hudební a textová podstata přetrvá.
9. Určitě je nasnadě přemýšlet o tom, jak to máte s koncerty nebo turné. Je něco takového na podporu alba plánováno? A pokud ano, může Česká republika počítat s návštěvou?
Prozatím máme naplánovány velké koncerty ve Flandrech spolu s Heidevolk a Eluveitie. Nabídli nám i zahrát v Čechách jako předkapela ruské Arkony, ale ta příležitost bohužel padla z nedostatku peněz. Momentálně vyjednávám s kamarády z Brna o možném vystoupení, ale nic není jisté. Turné je z finančních a ‚organizačních‘ důvodů vyloučeno. Koncertujeme spíš na jednorázových záležitostech. Pro mne by byl koncert u Vás, před svými kamarády, nezapomenutelný zážitek. Doufejme, že taková šance se zanedlouho nabídne!
10. Máte natočeny tři videoklipy, mohl bys o každém něco povědět? Aby si čtenář/posluchač lépe přiblížil, kde se natáčelo, za jakých podmínek, jaký je podtext, atd.
Ačkoliv jsme ‚ochotnická ‘ kapela bez velkého kapitálu, snažíme se nadšencům pravidelně nabídnout něco extra. Používáme k tomuto účelu všechny prostředky, které jsou nám k dispozici. Čas od času nabízíme na svých webových stránkách ke stažení nahrávky z koncertu (‚bootlegy‘) ve formátu mp3 anebo cover verze známých metalových skupin.
Každý rok se pokoušíme o natáčení (velmi amatérského) klipu s pomoci jedné staré šestileté Sony kamery, haha. Vybereme si lokalitu, zeptáme se kamaráda, zda by nás filmoval ze všech možných stran a šest hodin potom máme spoustu záběrů. Zpěvák Jurgen se trochu vyzná v přepracování obrazu, a to je všechno.
První klip jsme natáčeli na propagaci „Treachery“. Hlavní motiv byl mýtický meč germánského boha Týra. Ten, který podle tradice třímá meč, vládne světu. Lokalita je (neo)pohanská svatyně uprostřed jezírka, situovaná na severu antverpského kraje. Jeden kamarád tam má rozlehlý pozemek, lemovaný přírodní rezervací jménem ‚De Heide‘ (mimochodem, pangermánské slovo ‚heiden‘ anebo ‚venkovský člověk‘ koresponduje s českým slovem ‚pohan‘. Rezervace ‚De Heide‘ byla v pradávných dobách důležité centrum pohanství). Ten kamarád zkonstruoval na svém pozemku mohutný kamenný kruh, kde se pravidelně konají obřady, oslavy a rituály. Ty záběry jsme kombinovali s výňatky z filmu ‚Die Nibelungen‘ (1924). Ze stejného filmu jsme čerpali záběry pro druhý klip z druhého alba o draku Dafnie, v jehož krvi se vykoupal hrdina Sigurd, který se díky tomu stane (skoro) neporazitelný. Klip jsme natočili u nás ve zkušebně.
Třetí klip ‚Uttergälden‘ je podle mého nejpodařenější projekt. Dostali jsme klíč od hradu Beersel blízko Bruselu, po dohodě s majitelem. Hrad, budován mezi lety 1300 a 1617, náležící ke staré ochranné linii Bruselu, je magické místo: napůl zřícenina, obklopená vodami. Ten den strašně pršelo a foukal mimořádně silný vítr. Lokace nemá nic společného s tématem kompozice. Je to prostě unikátní okolí, které se hodí k atmosféře klipu.
11. Hrajete naživo poměrně hodně cover verzí (od Burzum, přes Megadeth až k Sepultuře), což mě udivuje, neboť svého materiálu máte dost. Jak bys mi toto osvětlil?
Všichni kluci v kapele jsou asi stejně staří a vyrostli jsme na klasických metalových kapelách jako například Iron Maiden, Slayer, Megadeth atd. Je to v podstatě potěšení hrát písničky, které posloucháme rádi a publiku to soudě podle reakcí taky vyhovuje. Během vystoupeni hrajeme osm až dvanáct vlastních songů (závisí na čase, který nám je věnován) a na konci dodáme ještě jeden až dva covery. Občas pozveme někoho na jeviště, aby s námi zazpíval. Nedávno jsme hráli koncert při příležitosti oslav narozenin jednoho kamaráda bikera. A hráli jsme výhradně věci jako Venom, Judas Priest, Mötorhead atd. Nesmíme ztratit z očí, že je třeba se muzikou dobře bavit.
12. Jak je těžké naživo skloubit poměrně zásadní klávesy s kytarami? Jak známo, tedy alespoň u nás, zvuk není téměř nikdy ideální a pokud vyniká něco, druhé na úkor toho zaniká…
Máme na to velmi jednoduché řešení. Naživo prostě naprosto vynecháme klávesy. Doposud jsme ve Flandrech nenatrefili na šikovné klávesáky. Naživo máme mnohem tvrdší zvuk než na desce a zníme skoro jako black/thrash skupina. Má to své estetické a praktické výhody: vypadáme na jevišti jako tradiční metalová kapela ve stylu Slayer nebo Metallica, když máme koncert, stačí jedno auto atd. Někteří dokonce preferují ten surový zvuk nad propracovanějšími nahrávkami. Nevím, jestli někdy vůbec budeme experimentovat s klávesami při koncertech. Uvidíme, co nám budoucnost přinese.
12. Na závěr, pověz čtenářům, jak jsi Ty svázán s Českou republikou a určitě nám i polichoť, hehe. A určitě díky za rozhovor, byla to stejně příjemná záležitost jako poslech „Cult of Wuotan“. Doufám, že se brzy podíváte do ČR a my se dočkáme opět za rok, dva, něčeho ještě silnějšího než doposud.
Měj se!
Mám k České republice velmi blízký vztah. V roce 2001 jsem po dokončení studia u nás dostal stipendium na deset měsíců v Praze. Studoval jsem slavistiku, díky tomu jsem pobýval delší dobu nejen u vás, ale taky na Slovensku, Ukrajině a nedávno ve Slovinsku. Vím, že možná zevšeobecňuji, ale myslím, že Slované mají v sobě něco, co mě přitahuje: vědomí cti, silné hodnoty a dost smyslu pro pohostinnost. Nejsem lhář, když řeknu, že těch deset měsíců u vás bylo nejšťastnější období mého života. Česky jsem se hlavně učil pod vlivem dobrého piva v jedné z vašich vynikajících hospod, haha. Rád vzpomínám na dlouhé večery v Hells Bells anebo na nespočet koncertů, které jsem tenkrát navštívil. Dodnes udržuji dobré kontakty s kamarády a pravidelně se vracím do Čech na návštěvu. Hodně jsem zde cestoval, hlavně mě zajímaly hrady, zámky a báječné přírodní rezervace! Taky v hudební oblasti máte co nabídnout. S radostí poslouchám vaše ‚klasicky‘ metalové kapely (Master’s Hammer, Törr, Arakain, Krabathor, Kabát, atd.) a jsem dost potěšen tím, co se dneska děje v hudební oblasti. Moc se mi líbí Trollech (jejich zpěvák/basák Asura byl dokonce u mě na návštěvě před pár lety), Inferno, Root, Heiden, a tak dále. Poslouchám i populárnější věci jako Daniela Landu a XIII Století.
Česká republika má bohatou historii, o kterou mám doposud velký zájem. Hodně čtu třeba o Přemyslovcích, historii Prahy a jiných měst, o Národním obrození, husitství atd. Myslím, že Češi mají silné kulturní a národní uvědomění, bohužel jsem si všiml, že po vstupu do unie se věci rychle mění. Vliv nového politického (hlavně hyperfinančního) systému vždycky neuznávám jako blahodárný. Doufám, že nebudete v průběhu času ztrácet identitu jak je to bohužel ve zvyku u nás...
Pokud někdo chce kontaktovat naši kapelu v českém jazyce, může kdykoli napsat na adresu [email protected]. S radostí odpovím na všechny dotazy.
