V pořadí druhé EP, které tentokrát nabízí dokonce šest skladeb, se od staršího bratříčka docela liší. Kapela si řekla, že klasický industrial BM dají k ledu a zkusí zkombinovat směsici elektroniky, metalu, progrese a chorobnosti lidské mysli. Není se tedy čemu divit, že na řadu přišly i nástroje jako saxofon, který psychedelicky potrubuje v „The Axis of Diagram“. Každá skladba má svou vlastní podobu, feeling a tvar. Po první experimentální skladbě následuje titulní „The Cyclothymic Panopticon“, která je však jen mluveným intermezzem, jenž Vás má vtáhnout hlouběji do své propasti. Třetí zásek na desce je remixem skladby z prvního EP. Původní verze zůstala kompozičně nepozměněna, doznala jen faceliftu co se týče zvuku, nástrojů a některých prvků. Osobně mám pocit, že dravost a šílenost prvotiny byla nahrazena za daleko chorobnější a zhoubnější feeling, který působí jako post-apokalyptický. Celá deska je prakticky v tomto odstínu. Předchozí počin byl plný síly a bojovnosti. Touhy probojovat se do uší co nejvíce posluchačů, nyní se dočkáváme více ponuré, truchlící atmosféry. Pocitu nekomfortnosti v již nefungujícím a umírajícím světě budoucnosti. A to na nás ještě nesáhla ani jedna z oněch dvaceti tří rukou…
„23 Hands“ je totiž následující skladba, která se nese ve zvukovém vzoru Thorns. Dvě a půl minuty šílených postupů a klepaček otvírá druhou (a ještě šílenější) půlku alba. Postupy zde využité jsou skutečně výsledkem ujetých myšlenkových pochodů autorů. A hned další zářez na kotouči je toho příkladem. „Immortal Portal Mortal“ ve mně evokuje jakousi pochybnou dimenzi mezi životem a smrtí. Místo, v kterém se ocitáte ihned po Vaší smrti. Šílené, leč geniální. A jak nejvhodněji celé toto martyrium zakončit? Co třeba zremixovat první skladbu do podoby noisového bordelu nejvyšší úrovně. Proniknout skrze tuhle technofobickou skládku je slušný problém. Pasáže se saxofonem vystřídal hluk z fabriky, sound doznal více garážového (chcete-li UG) znění a špetka magorismu k tomu všemu z toho dělá favorita na měsíční pobyt v blázinci.
Tímto výčtem si můžete udělat aspoň stručný obrázek o tom, jestli by Vás „The Cyclothymic Panopticon“ zaujal. Tříletý odstup udělal na muzikantech mnohé. Povedlo se jim vytvořit působivý zvuk, který přispívá atmosféře díla. Pokročili o kousek dál, avšak ne jednou cestou, ale několika. Proto jsou skladby odlišné, ale v celku působí jako nutný díl, který ho pojí dohromady. A i grafickou stránku prezentace musím pochválit. Sečteno podtrženo se mi v přehrávači točí velmi dobrá věc, která je obstojným následovníkem prvotiny. A pro jedince, které podobná hudba oslovuje, jsem připravil na konec článku i trailer. Enjoy the madness!
K recenzi poskytl: Serpené Héli Music
Trailer:
