Po roční odmlce se opět ozývá volání z hlubokých a temných transylvánských lesů. Klepot, cinkot a rachot dřívek a perkusí, troubení rohů a mrazivé kytarové akordy jsou poznávacím znamením toho, že na turné opět vyráží rumunská Negura Bunget. I přes to, že byl ohlášen koncert v pražské Chmelnici, jsem se rozhodl navštívit bratislavský klub Rachot. Hlavním důvodem bylo, že jsem moc nedůvěřoval kvalitě EXITskéhozvuku ; NB přeci jen potřebuje velmi kvalitní nazvučení, jinak jejich vystoupení ztrácí smysl. Na Rachot jsem slyšel samé pozitivní ohlasy, tak jsem neváhal ani vteřinu, obzvlášť když mám Bratislavu o dobrých sto kilometrů blíž.
Krátce před sedmou hodinou jsme se dostali do útrob klubu. Příjemný prostor, který mě v mnoha ohledech překvapil. Obzvláště velkým výběrem nápojů a co víc, dokonce i fungující kuchyní, která za přijatelné ceny nabízela možnost uspokojit naše hladová břicha (pyje až později – pozn. Fastred). Jelikož zvukové zkoušky byly v plném proudu, usoudil jsem, že času do začátku je dost a objednali jsme si večeři. Než jsme do sebe však stačili nasoukat pizzu, na pódiu už Elrabor lákal přítomné, aby všeho zanechali a přišli podpořit jediného zástupce ČR, respektive Moravy. První věc, kterou bych rád poznamenal, je fakt, že i přes to, že se koncert konal ve středu, a navíc Slovensko hrálo veledůležitý fotbalový zápas s polskými „pšónky“, se v Randalu sešlo poměrně dost lidí. Nedokážu odhadnout počet, avšak kapacita klubu byla skutečně využita téměř naplno. Rozhodně nezel prázdnotou, jak jsem poslední dobou zvyklý z koncertů u nás. Celkově mi přístup našich „bratrů“ přišel daleko příjemnější. Je poznat, že na Slovensku nemají tolik koncertů, takže posluchači nejsou tolik přesyceni. Což se odráželo i na podpoře kapel. Proto od první chvíle, co Vesna nastoupila na pódium, byl sál téměř plný. To jsem skutečně zůstal zírat. Co se Vesny týče, odvedli příjemný set, který měl však jednu chybičku. Tím byla absence živého bubeníka. Nešlo by ani o těch pár detailů s automatem, leč k jejich muzice to prostě absolutně nejde. Vytvářelo to až moc umělou atmosféru, která byla zpočátku mírně podpořena horším zvukem. Housle se tak ztrácely za kytarou a vokálem. Během pár skladeb se však vše srovnalo a rostla i nálada publika, které se oddávalo paření a skákání. Nemám tedy potřebu ani nic kritizovat. Ohlas, kterého se Vesna dočkala, mluvil za vše.
Po několika minutách, které každý využil k občerstvení nebo seznamování se s okolím, nastupují domácí Galadriel. Do této chvíle jsem o této partičce neslyšel ani „ň“. Kapela, která je na scéně už 13 let a na svém účtu má již šest řadových alb mi prostě unikla. Nebudu tvrdit, že po jejich koncertě se budu po albech shánět, to nejspíš ne, avšak co se živé prezentace týče, musím uznat, že chlapci hrát a bavit umí. Prakticky profesionální přístup k hraní plus obrovská podpora ze strany fanoušků vedla k neuvěřitelně příjemnému vystoupení, které nenechalo asi nikoho chladným (či suchým). Takto má vypadat skutečný předskokan. Pořádně naladit přítomné na hlavní hvězdu. To se Galadriel povedlo na výbornou. I přesto, že jejich styl není přímo mým šálkem čaje, v některých momentech jsem se velice rychle našel a neubránil se podupávání. Obzvlášť chválím práci bubeníka Iggiho, který nejen, že do hry dával vše, co mohl, ale naprosto uspokojil mé představy o bubnování. Jeho sestava dostávala pěkný klepec a je vidět, že si potrpí na technickou hru. I v tomto případě nemám, co bych vytknul. Zvuk byl o poznání lepší, mohutnější a vyváženější. Což značilo dobrý posun během večera a doufal jsem, že poslední vystoupení ještě stoupne na kvalitě.
Než na pódium nastoupila dlouho očekávaná rumunská smečka, zkoumal jsem, co jiného ještě nabízí Randal klub. K našemu překvapení jsme došli k závěru, že slovenské koncerty hojně navštěvují i děvčata a nutno podotknout, že velmi sličná! Další plus pro východní bratry (resp. sestry). Říkal jsem si, že pokud to NB nějak kardinálně nepodělá, rozhodně to bude nejlepší koncert, na kterém jsem za poslední dobu byl. Nebudu zdržovat a napínat. Nakonec se tak stalo. Negura Bunget mě a nejspíše nikoho v sále nezklamala. Tak jako loni v Ostravě předvedla naprosto neskutečně mocný, tajuplný a meditativní set, který neměl jedinou chybičku. Během prvních skladeb se doladily malé zvukové detaily a pak už jsme se mohli oddávat neskonale skvostnému poslechu. Nevím, zda bylo vhodnější sledovat všechno co se dělo na pódiu, nebo jen zavřít oči a ponořit se do snění. Každý volil svou cestu. Já se neubránil tomu sledovat co vše se děje. Vypisovat co vše se na pódiu událo je asi zbytečné. Kdo NB viděl, ví, o čem mluvím a kdo ji neviděl, ať se stydí. Jejich vystoupení totiž patří, řekl bych, až ke kulturnímu zážitku. Negura Bunget totiž pasovala black metalová vystoupení do impozantního statusu. Nejlepší obrázek si o tom můžete udělat na několika video záznamech, které se během večera povedlo zaznamenat. Musím samozřejmě ještě jednou pochválit i pány zvukaře, kteří se nakonec poprali se zvukem na výbornou. Z počátku to nebylo ono, avšak během několika okamžiků už všechny nástroje zněly, jak měly, a poslech by se dal přirovnat až k CD. Téměř krystalické vyznění vedlo až k teatrálnímu dojmu. Prostě a jednoduše skvost! Takové přestavení neumí každá kapela a jsem neskonale vděčný, že NB opět rozjela turné. Už teď se těším, až budu mít možnost je vidět znova.
Zdá se Vám, že nějak moc chválím? Tak to tipujete dobře. Středečnímu koncertu na Slovensku opravdu nemám co vytknout. Od první chvíle (tím myslím výjezd z Brna) se vše vyvíjelo velice dobře a prakticky většina mých předsudků byla nakonec neúprosně zašlapána do země. Klub se dal poměrně velice dobře najít, dalo se příjemně zaparkovat v jeho blízkosti (jen se pak musíte vydat správnou cestou), prostory klubu taktéž příjemné a všechny ostatní detaily jsem už zmínil. Podrženo sečteno akce na výbornou. Příště až se budu rozhodovat, zda jet na Slovensko na koncert, nebudu váhat ani vteřinu. Doufám tak, že se v blízké době objeví nějaká zajímavá akce. Tudíž finální dík patří pánům pořadatelům a samozřejmě vystupujícím kapelám. Díky!
