1. Zdravím tě Kanwulfe, jak se v poslední době máš?

Dnes je 26. srpna 2008. Pracuji na vydání „Jahreszeiten“ (Roční období) a také zrovna odpovídám na můj poslední rozhovor pro jeden německý magazín. Takže máte vcelku štěstí, že jste se ozvali teď a ne později. Po tomto německém rozhovoru, kde rozebírám všechny záležitosti okolo Nargaroth, utnu veškeré další. Jsem utahaný z této hry na otázky a odpovědi. Ve skutečnosti lidi ve scéně nezajímá pravda, dávají přednost internetovým fámám a výmyslům. Tak ať si tedy najdou své “odpovědi“ zde.

2. Stále se okolo Nargaroth vynořuje více a více otázek. Nejdříve bylo zpochybněno datum vzniku nahrávek „Orke“ a „Herbstleyd“, později se začalo poukazovat na podivnou talkshow, ve které tě údajně můžeme spatřit. Já osobně s tím nemám žádný problém, jen by mě zajímalo, jak se k tomu vyjádříš s odstupem několika let.

Je mi jedno co se říká, dělám si, co chci. Žiji svobodným chaosem, o němž většina kapel jen zpívá a ve skutečnosti kolem sebe staví pouhou klec. A občas v tom zasraném životě potřebuji i trochu radosti – v životě, ve kterém hledím na zkurvenou kuchyňskou zeď a ptám se sám sebe, jakým způsobem se to všechno v mém životě mohlo tak zkazit. Takže občas vyvádím pořádné hlouposti. Cynický smích je pro mě pořád lepší než žádný. To, na co poukazuješ v otázce a co lidi opravdu ovlivňuje, je zkurvený bulvární charakter scény. Chce se mi zvracet už jen ze samotné myšlenky, že bych snad na to měl vůbec reagovat.

3. Kromě podivností minulých udivuješ také aktuálním směřováním, tvé desky mají syrový zvuk a postrádají onu silnou a nezaměnitelnou tvář Nargaroth let minulých. Když se rozhlédnu v okruhu mých přátel, mám pocit, že fanoušky spíše ztrácíš, nežli získáváš, ale samozřejmě se mohu plést. Proč tě "ortodoxní" tvář black metalu uspokojuje více nežli snaha o nějaký postup?

Prostě to tak je. Nejsem tu kvůli plnění tužeb posluchačů. Buď mě následují, nebo ať jdou do řiti. Je mi to jedno. Nikdy jsem se neohlížel na názor lidí ohledně mojí hudby. Taky nesnáším recenze, ať dobré či špatné. Jsou to jen fragmenty mysli, která hudbu ani moc nevnímá, protože je ovlivněná názory na mou osobu. Je to jen pro a proti, takže zbytečnost. Oba úhly náklonnosti mění vnímání hudby. Black metal by měl být o poslechu a pocitu, a ne o nekonečném debatování fanoušků, kteří vědí úplné hovno.

Podle mě je na tom Nargaroth nyní hudebně lépe než předtím. Konečně zní tak, jak to mám v BM rád. Občas myšlenka či album potřebuje lepší vyznění k vytvoření nějakého smyslu v pozadí. Co se týče mě, mám raději kytary znějící prázdně a ostře, jako rozbité zrcadlo. A surová produkce neznamená úbytek atmosféry. I tohle vyznění dokáže vytvořit silnější sférickou atmosféru než to studiové. Stále nahrávám na kazeťáku. Jsem nostalgik. Myslím, že všechny ty počítačem nahraná alba malých kapel stojí za hovno. Používám staré, zejména mnou vyrobené nástroje a nevyužívám profesionální vybavení. Pořád mám starý, bezejmenný, porouchaný zesilovač. Dělám si vše doma. Totálně nesouhlasím s digitálním nahráváním skrz počítač! Jak jsem psal výše, pořád nahrávám na osmistopý kazeťák. Jsem nostalgický a stále budu. Podívej se, nebo spíš si poslechni dnešní black metalové nahrávky. Zní to bezduše a bez energie. Věřím, že je to z důvodu, že každý si dokáže naprogramovat nudný bicí automat a vše si smíchat v debilním počítači. Tenhle umělý, počítačem vytvořený „svět“ nedokáže nikdy udržet duch black metalu. To proto, že black metal není umělý a digitální, je skutečný a analogový! Další skutečnost je, že až do „Semper Fidelis“ jsem nenahrál žádné nové věci. Vše pochází z jednoho velkého natáčení v roce 2001 s Occultou Morsem z Moonblood. Bylo to jako se starým duchem, jenž byl ještě v roce 2001 skutečný, ale který neodráží můj nynější hudební stav. Takže jsem rád, že jsem využil tyhle staré skladby a že teď už můžu pokračovat v mém aktuálním hudebním bytí. Je smutné, že se vydání těchto starých skladeb tak zpozdilo. Hlavním důvodem byl můj život. Mezi lety 2001-2006 se u mě změnilo plno věcí. Stěhoval jsem se z místa na místo. Možná, že pro skladby nebyla vhodná doba. Možná jsem i já na ně nebyl připraven. Na chvíli jsem ztratil zápal pro tvorbu čehokoliv. Jakmile jsem se pro písně cítil konečně připraven, napsal jsem texty, které zobrazovaly můj současný stav. Těmto skladbám a vzpomínkám bylo těžké čelit. Bylo to, jako bych se opět postavil démonům minulosti, tentokrát však se zbraní – mými texty. To mě ochránilo před zcvoknutím. Ale jinak „Semper Fidelis“ miluji a je to mé nejoblíbenější album. I když jsem byl a stále jsem toho schopný, tak tady jsem se vykašlal na mainstreamové technické hraní a opět stvořil to, co jsem se naučil milovat na black metalu 90. let. Jednoduché struktury, duch monotónnosti a melodie. Nikdy nestvořím něco, co bych nemiloval. A takový druh BM, jenž hraji dnes, už sotva někdo produkuje. Dneska se spíše mluví o novém black metalu, který je charakterizován rychlostí a vysokou technickou vyzrálostí, což neodpovídá mému vkusu. Snažím se hrát svůj black metal jako nějaký artefakt, relikvii, jenž je ztracena v nostalgii. A jelikož už nejsem členem scény, tak se nestarám o názory dalších, jsem „starý chuj“. Jak jsem to popsal v první skladbě. Nejintenzivnější bylo zařizování vydání limitovaného box setu (99ks). Tohle mě zvláště přeneslo blíže k mým posluchačům a posluchače ke mně, více než se to kdy vůbec v BM povedlo. Semper Fi, zmrdi!

„Semper Fidelis“ bylo nahráno v „rehearsal“ stylu. Tehdy jsem prostě dal na bicí dva mikrofony a k tomu jsem vzal svůj starý zesilovač z devadesátého druhého, takový, který dostanete ke kytaře. I přesto, že za svůj život hořel, když jsem ho jednou nechal na sporáku anebo navzdory tomu, že jsem do něj často mlátil kytarou, či ho dokonce i vyhodil z bytu, protože mě štval mizerný zvuk. Už mi dobře posloužil při nahrávání „Geliebte des regens“. Po všech těch letech mi to připadalo jako jediná alternativa všem těm přeprodukovaným, syntetickým zvukům kytar, které jsou všude slyšet. Odporné. Říkejte mi, že jsem věčný nostalgik nebo bručoun, ale ten zvuk, ty rezonující vokály, to mi připomíná, čemu vlastně stále přísahám věrnost. Pamatuji si to… a deptá mě, že je to všechno už tak dávno. Často se cítím poháněný, neustále cestuji tam a zpět, ale jakmile slyším intro, mám pocit, že jsem doma – odpuštěno.

4. Já osobně si z tvého repertoáru oblíbil „Abschiedsbrief des Prometheus“, což je něco, co stavím vysoce nad devadesát devět procent black metalových věcí. Pověděl bys mi, o čem tato skladba je? O co se vlastně v poslední době zajímáš, je něco nového, co bys rád vnesl do svých textů?

Básně na „Rasluce“, stejně jako na „Geliebte des regens“ nebo na několika dalších ze „Semper Fidelis“, vyjadřují moji cestu za tím, abych byl vznešenější bytostí než jsem teď. Ale celou tu dobu, co v tichých nočních hodinách člověk čelí hříchům minulosti (a já se stále ještě neusmířil se všemi mými hříchy), tak mě straší a já se snažím na ně nemyslet – ale je to jako šeptající smích – prostě jsou. Rozhodně by sis měl přečíst moje texty. Všimnul by sis, že po sérii „Rasluka“ jsem s tím dále pokračoval a nepřestanu, jelikož to je jediná věc, která mi jde nejlépe.

Na rozdíl od jiných kapel píšu osmdesát procent textů o mém osobním vývoji. A tak doufám, že moje umění dosáhne i k jedincům, kteří mohou sdílet mé myšlenky, možná proto, že jsou také ve vývoji z naivního člověka k čestnému muži nebo ženě. Jasně, ze začátku jsem psal texty o základních emocích jako strach, nenávist, smutek. Ale s použitím mého umění, jakožto mostem mezi mým vnitřním světem a realitou, jsem pocítil, že musím brát hudbu a texty vážněji, nežli tomu bylo na počátku. Každé album představuje tvorbu a bytí Nargaroth, i mě samého. Prostě nechávám emoce, přístup a představy vést mou práci. Dělám to, co chci! Toť vše! A mé emoce jsou pozadím. Jsem člověk a cítím. Mám city, které mě vedou celým životem. A abych popsal tyto emoce, mám umění a hudbu. A samozřejmě můj osobní vývoj spolu s řešením a myšlenkami o životě transformuji v imaginární obrazy, které sepisuji a dávám jim většinou formu poezie. To by mělo být normální pro každého muzikanta. Zezačátku nebyla má hudba ničím jiným než jen volnou časovou aktivitou. Ale s lety se z toho stal způsob, jak se sebou hovořit, nebo s věcmi ve mně, které jsem chtěl ignorovat. Poznal jsem, že se lépe propracovávám některými životními událostmi touhle hudební formou. A samozřejmě také chci ovlivnit jiné lidi mými texty a melodiemi. Chci, aby se v mém umění našli a sdíleli mé pocity. To je dle mě intimnější než sex. Nemusí být nutně lepší, ale osobnější a intimnější ano.

Na albech tvořím skladby o svých prohřešcích, selháních, lžích, o svých láskách, nenávistech, slzách a o závěrech o sobě sama. Jsem osobní, nikoliv black metalový umělec. Muzikanti v BM jsou jako písek v moři. Ničím se kvůli každému vydání jen aby se mohl nějaký jedinec najít v mých melodiích, jejich atmosféře a textech. Na moment se během skladby stávají mnou. Cítí to co já, pláčou jako já, nenávidí jako já, trpí jako já a možná i bojují za své spasení stejně jako já, jen aby se stali lepší bytostí, než byli včera. Nargaroth tvoří lidská bytost. Ať se mi to líbí, či ne. Od začátku bylo jasné, že se Nargaroth zabývá mou klamnou lidskostí. Každý, kdo si to neuvědomil od alba „Rasluka part II“ nemá co dělat v okruhu mých kritiků! A cokoliv, co je tvořeno lidskými bytostmi, je také tvořeno jejich slabostmi a poskvrněno nebezpečími lidských vlastností. Konstruktivními či nekonstruktivními. Vždycky jsem se držel názoru, že black metal má potencionál dát prostor pro vyjádření těchto lidských mělčin, ale také pro rozvoj. Myslím si to stále. Nargaroth je toho důkazem.


5. Asi notoricky nejznámějším albem z tvé diskografie je „Black metal ist Krieg“. Co tě vedlo k tomu, dát dohromady takovýto „pomník“ černému umění? Dokonce i ona samotná věta se stala kultem a jakýmsi heslem příznivců BM. Kdy tě vlastně toto slovní spojení napadlo, pamatuješ si na tento okamžik?

Není to má nejlepší práce! Nemůžu si vybavit, kdy mě to napadlo. A téměř všichni lidé na světě nepochopili význam desky! Nemá to nic dočinění s konvenční válkou. Black metal je válkou v tvé vlastní hlavě. Během mých striktně black metalových dob jsem zpochybňoval téměř vše ostatní. Dokonce i jiné lidi, či peníze a systém. Vše důležité k přežití, vydělávání peněz v práci, komunikace s ostatními se mi zdálo tak protikladné vůči BM životu. Takže jsem odmítal provádět jisté věci. Občas jsem se zamkl na několik týdnů doma a nevylézal. Odmítal jsem nosit normální věci, jelikož jsem je považoval za falešné. V mé hlavě bylo tolik šílených věcí a dokonce se promítly i do mého konání – věřte mi, bylo to peklo na zemi. A to je pro mě black metalová válka. Je to válka v našich mozcích. Kontroverze mezi BM ideály a pravidly/nutnostmi běžného života začíná každodenní válku. Je to válka proti životu, proti sobě. A o těchto soubojích, o těch denních zápoleních o život jsou mé skladby. Black metal je umění a zbraň v mých rukou, jenž nikdy nespí, a se kterou bojuji proti mým selháním, hříchům a hlavně se s ním snažím probojovat životem.

6. Víš, co by mě zajímalo? Jak často těžíš ze starých nápadů, když děláš na nové řadové desce? Je to hodně o nových nápadech nebo více zapojuješ ty, které jsi dříve z nějakého důvodu nerealizoval?

Všechna alba jsou propojena a odkazují na sebe navzájem. Např. outro u „Herbstleyd“ ohlašuje vydání „Black metal ist Krieg“. A v mých textech najdeš spojení s mými minulými skutky. Je to vše jeden celek a nelze jej rozkouskovat.

7. Nedávno jsem si po nějaké době pustil „Amarok" a musím uznat, že je to jedna z mých nejoblíbenějších věcí vůbec. Co bys mi jako autor dokázal k téhle nahrávce povědět? Samozřejmě vím, že je složena z více rozdílných skladeb, ale spíš bys mi mohl přiblížit, jaké období tvého tvůrčího života reprezentují?

Nelíbí se mi, jakým způsobem tohle album vyšlo. Je to slátanina a samotné skladby nedokážou vytvořit tu pravou sílu, jelikož každá stojí sama za sebe. Tohle neplánované vydání z roku 2000 nebylo novým albem, ale obsahovalo staré a nevydané skladby. Dnes možná nepůsobí tak zbytečně, ale přál bych si, abych tam zahrnul několik skladeb, které by utvořily jakýsi společný koncept a nestály jednotlivě tak na odstřel. Už jen z toho důvodu, že některé z těch skladeb patří k mým nejoblíbenějším. Je třeba podotknout, že kvůli chybě v tiskárně byl přední obal zaměněn se zadní stranou bookletu. Na oficiální stránce Nargaroth je vyobrazen původní obal desky.

8. Každé tvé album je svým způsobem zajímavé, mohl bys k těm nejvíce zásadním (dle tebe) napsat nějaké info z pohledu tvůrce? (okolnosti nahrávání, skládání, zajímavé vzpomínky atd.)

Mám tři oblíbená alba Nargaroth. První je „Geliebte des regens“ (Milování deště). Do té doby se jednalo o mé nejintenzivnější album, jehož básně mě děsily ještě několik dalších let v kontextu s mými osobnostními střety a hříchy. Tato sebe-vyobrazující konfrontace se zjevila v rozsáhlém dumání a hledání odpovědí v dlouhých a nerušených nočních myšlenkových pochodech. Požadoval jsem skladby, které na mě svou monotónností měly hypnotický vliv a nevytrhávaly mě ze snění svými neustálými melodickými a rytmickými změnami. A podle tohoto požadavku jsem tvořil. To, co jiní mají za monotónní a chmurné, bylo a je nutné pro boje v mé mysli, které trvaly po několik hodin. Toto album je soundtrackem mého pokání a vysvobození. Druhé je „Prosatanica shooting angels“ kvůli podmínkám, kdy album vzniklo během dvanácti hodin. Bylo to vcelku zvláštní, jak jsem to vše zvládl. S bývalkou, se kterou jsem tehdy žil, jsem se strašně pohádal. Vtrhl jsem naštvaný do studia a trochu se dostal pod vliv lehkých drog a tequily. A proto je to album pro mě důležité. Většinou jsem dost striktní ohledně toho, jak má co znít a neberu v potaz jakoukoliv svobodu pro použité věci. Ale tentokrát jsem byl dosti uvolněný a udělal věci tak, jak byly. Nemučil mě žádný hlubší úmysl. A mým nejoblíbenějším albem je to mé nové „Semper Fidelis“ (Vždy věren) a již jsem vysvětlil proč. Všeobecně mám rád všechny své skladby. Stále mám v oblibě všechna alba. Nedělám pouhou hudbu. Mé skladby jsou soundtrackem mého pokání a spásy. Jsou způsobem, jak se sebou komunikovat. Jak jít cestou k lepšímu člověku. Takže každá minulá deska má právo existovat.


9. Nedávno jsi hrál v Mexiku a Guatemale, viděl jsem fotky a překvapil mě ohromný počet návštěvníků. Jak sis koncert užil a jak je black metal vnímám v těchto zemích? Jsou to maniaci?

Jak jsem již napsal na svých stránkách, byla to pravá Aztécká válka. Ti šílenci rozpoutali takovou nespoutanou smršť vášně, jakou jsem ještě v Evropě nezažil. Jistým způsobem byli mnohem vášnivější. Ale jako v každé jiné scéně, i zde je stinná stránka. Také tam jsou lidé s hrozným chováním. Po těchto koncertech si různí lidé vymýšleli všelijaké historky o mojí osobě. Zvláště ženy povídaly o aférkách, co se mnou zažily během toho víkendu (jeden den Guatemala, jeden den Mexiko). Nic z toho není pravda, takové věci já nedělám. Ve skutečnosti, stovky žen se honosily, že se mnou něco měly – snažím se představit si jakou „robotu“ bych se všemi naráz musel udělat za jednu jedinou noc. To samé s Brazílií. Na začátek roku 2009 je přichystáno několik koncertů a lži už se začínají objevovat. Je pozoruhodné, co lidé dělají pro to, aby byli zajímaví. Tisíce kapel tvrdí, že mě znají, či se mnou hráli a přitom nikde není rozepsané turné. Ženy povídají o tom, jak mě znají a povídají si semnou přes web kameru – TOHLE BYCH NIKDY NEUDĚLAL! Je mnohem více věcí, o kterých tihle idioti vyprávějí. Třeba zrovna teď! A já tam ani nejsem! Tohle mě sere a jen mě to odrazuje od koncertování u nich.

10. Když už jezdíš takhle daleko, mohl bys jistě zavítat i k nám. Jak se ti v České Republice líbí a co si myslíš o místní scéně? Co je důvodem, že jsi zde nevystoupil? Nechce se ti, nebo tu nemáme schopné organizátory?

Nechci mluvit o kapelách a scénách. Všechny stojí za jedno brdo. Vzhledem k odlišným kulturám se mohou lehce lišit. Ale pořád jsou všichni lidmi a mají lidské vlastnosti. Moje zkušenost s hraním po celém světě mi ukázala, že všechny scény jsou si rovny. Viděl jsem lidi hanící svou místní scénu a zároveň chválící scény jiné, ale když už jsi tam, vidíš úplně to samé. Po chvíli tam vidíš ty samé vztahy jako doma. Není v tom žádný blbý rozdíl… to je na hovno.

No, přijel bych a zahrál, ale je třeba spolehlivých organizátorů. Zatím jsem potkal jen osoby, co hodně mluví, ale konají málo. Pamatuji si na jednoho nebo dva co mě zvali na jakési festivaly, ale měl jsem tehdy příliš práce a nemohl přijet.

11. Na tvých stránkách se objevují odkazy na seznamy vojáků padlých ve Vietnamu a Iráku, co tímto chceš vyjádřit? Jaký je tvůj názor na tyto dvě kontroverzní války?

Moje odpověď by byla na celou knihu. Dnes se mi nechce příliš rozepisovat. Ale ano, toto mě velmi zajímá. Ano. Je toho příliš mnoho k vysvětlení. Začalo to ve mně růst už od školy, kdy jsme se o tom učili. Takhle se vedla válka. Ten druh šílenosti a hnusu, ale také utrpení lidí a chlapů tam. Bylo to ve mně tak silné, že jsem se v roce 2006 vydal do Vietnamu a projel stopem celou zemi. Několik týdnů jsem strávil sám v džungli a jedl žáby, měkkýše a ještěrky. Měl jsem na sobě původní výstroj z roku 1968, kterou jsem koupil od amerického veterána. V džungli jsem se snažil vyhýbat lidem a zjistit, jestli to zvládnu. Smířil jsem se s možnou smrtí. Miloval jsem noci v džungli. Ležel jsem ve spacáku a v totální tmě jsem poslouchal zvuky okolo. Během té jedné noci jsem se rozhodl ukončit Nargaroth.

12. Jsi stálým koněm No Colours Records, kultovního německého vydavatelství, které má už bezpochyby nesmazatelnou pozici v tomto „byznysu“. Jaký je tvůj vztah k této firmě? Jsi se službami naprosto spokojen? Jaký je tvůj názor i na jiné kolegy ze stáje No Colours?

Řekl bych, že až na pár problémů s vládou, co label má, jsem spokojen. Za Nargaroth nechci od labelu žádné peníze a tak mi vydávají všechny mé hudební eskapády. Jsem rád za jejich toleranci vůči mým zvláštním (drahým) požadavkům a marnostem. Za ty roky jsem dostal spoustu nabídek od velkých labelů, co mi nabízely obrovské peníze. Ale nikdy No Colours neopustím, i když s nimi ani nemám žádnou smlouvu! V devadesátém osmém jsem udělal jistou pičovinu a dostal se do konfliktu se zákonem. Soudili mě, a buď jsem měl uhradit velkou kauci anebo jít do vězení. V té době jsem tolik peněz neměl a tak bych musel jít do vězení. Dokonce ani No colours mě příliš neznali, ale pomohli mi a tak jsem nikam nemusel. V ten den jsem jim slíbil, že za žádnou cenu – za žádných podmínek nepřejdu k jinému labelu. Jsem muž, co se snaží držet slovo. A jak jsem před deseti lety slíbil, tak to pořád je. Nargaroth jsou kapelou No Colours.

13. „Fuck off nowadays Black metal“. Víc asi netřeba dodat, ale přesto se chci zeptat; co si pod tím má posluchač představit? Proti čemu ty takto brojíš, proti novým směrům v BM, sračkojdním kapelám, co pouze kopírují kulty, nebo proti něčemu jinému?

Svou otázkou si také výtečně odpovídáš! Plno nováčků ví o kořenech BM hovno a tváří se, jako by ho snad sami založili. Nesnáším tyhle bastardy a jejich downloaderskou mentalitu. Pohrdám internetem a Myspace. Jednou jsem četl negativní recenzi o „Black metal ist krieg“. Autor napsal, že mě špatně ohodnotil proto, že mě viděl jak v bookletu nosím triko Immortal. Dokážeš si to představit? Už tak je směšné, že jeho důvod pro špatné hodnocení vězí v triku. Ale ta nejhorší a nejsmutnější věc je, že to nejsem já s trikem Immortal. To je sám Erik, starý bubeník Immortal. Dokážeš tomu, kurva, uvěřit, kámo? Tahle scéna pro mě chcípla.
Když se tak rozhlédnu po všech těch zákulisích, co jsem za ty roky prolezl, tak se bojím, že hlavním a jediným úkolem různých metalových „umělců“ je vyšoustat fanynky. Tímhle chováním absolutně pohrdám.

Proto chci na koncertech vzpomínat a na albech se dělit o svou duši s tím, že se snad někdo chytne a možná najde cestu ke svému spasení. Během živých vystoupení mluvím s publikem o black metalu a jeho historii. Vem si to, že Dead z Mayhem je už sedmnáct let mrtvý. Věříš tomu? Šedesát procent BM posluchačů ani není tak stará. Když se rozhodl pro smrt, tak ani nebyli na světě. Dnes si každý blbec najde všechno na internetu – a zvláště jsou to lidi, co hledají různé fámy a odkazy na stahování. Ale BM má svou historii, svou vlastní historii. A pro mě je muzika s historií úzce propojena. Pro mě je také důležité uvést, že Burzum a Mayhem patří k sobě! Obě kapely byly pro naše umění velmi důležité! Už není třeba, aby to patnáctiletí posluchači zpochybňovali. A to také bere z našeho umění sílu. Znám to chlape! Zažil jsem si ty doby, kdy nás více zajímaly hádky mezi námi, než nějaká spolupráce.“Star-trekoval“ jsem tímhle soumrakem deset let. A s mou nenávistí jsem byl součástí té destrukce. Ale co bylo výsledkem? Nic! Vůbec jsme nijak BM nepomohli. A když se podíváš, co se z něj stalo teď, vidíš, že jsme neuspěli, abychom udrželi esenci a plamen plápolat. To už nezměním. Nezměním, že je black metal na zasraném Myspace. Myspace je narcistický bordel, kterým pohrdám a na kterém jsem se nikdy nepodílel a ani nikdy nebudu. Black metal by tam neměl být, ale s tím nic neudělám, můžu jen pamatovat. Pamatovat o čem to kdysi bylo a snad se noví posluchači z našich chyb poučí. Můžu to dělat, protože jsem jeden z těch starších, i když to někteří zmrdi zpochybňují. Jediné co jim jde, je šíření fám, lží a provokace s NSBM. To všechno zabíjí BM – to vše zabíjí umění.

Už tuhle otázku utněme, než se naseru.


14. Jak se díváš na kapely, které mnohdy ukončí existenci a potom ještě X let těží z různých best offů, raritních živáků, fuck offů atd.? Nepřijde ti to ubohé? Samozřejmě, v black metalu to není tak časté, ale přesto.

Nelíbí se mi to, ale nic s tím nezmůžu.

15. Všiml jsem si, že máš v provozu nové luxusní webové stránky. Co si myslíš o všeobecně diskutované „internetizaci“ blackové scény?

Je to jak rakovina. Až do půlky roku 2007 jsem neměl připojení. A šokoval mě vývoj BM na internetu. Každý ubožáček se tam profiluje. Ve skutečnosti ti, co vykřikují nejvíce, jsou ti největší slaboši s polodlouhými vlasy a hnusnou držkou. Také mě zarazily všechny fámy a lži okolo Nargaroth, nemohl jsem uvěřit, jak se postupně aktualizují, i když jsem se od roku 2001 držel od scény dál. Roky jsem se zdráhal se založením nějaké internetové Nargaroth stránky, ale rozhodl jsem se přistoupit na naléhání založit oficiální web pro ty, co hledají ověřené informace ve spletenci internetové sítě. Takže od 1.1.2008 už jednu mám. Bylo to naneštěstí nutné, kvůli všem těm sračkám ohledně Nargaroth. Stvořil jsem ji celou s pomocí mého přítele, web designéra, stejně jako jsem sám přeložil všechny jazykové verze stránky. Nikdy jsem žádnou stránku nechtěl. Ale když už nebylo zbytí, udělal jsem to pořádně. V Nargaroth nebude nic polovičaté. Tak jsem vytvořil velmi dobrou záležitost. Jakmile ji dokončím, opět se vyseru na všechny ty internetové mrdky. Nejsem na žádném fóru, v žádné komunitě nebo tak. Bylo to jen třeba kvůli projektu „semper fidelis box“ a pak teprve kvůli stránce.

16. Není sporu o tom, že tvůj vokál bývá mnohdy opravdu brutální. Jak se staráš o hlas, nemíváš občas zdravotní problémy?

Nikdy. Prostě to tak je. Vokál bývá problémem v dnešních rádoby kapelách. Takže jedna důležitá věc: řvi se zápalem, k čertu! Je příliš mnoho nedochůdčat, co nejsou hodny být black metalovými vokalisty.

17. Co vlastně ty sám v poslední době posloucháš? Je to tak, že si často pustíš i něco svého nebo jsi takový ten člověk, co se své hudby přejí a nějaký čas ji nemůže ani cítit?

Ó ne, jen žádný seznam oblíbeného black metalu. Mám rád a poslouchám své věci často, avšak po nahrávání je nemůžu slyšet.

18. Poslední otázka. Z fotek, které jsi zveřejnil na oficiálních stránkách, je znatelné, že jsi člověk, který má skutečně styl, to samozřejmě neber jako nějaký teplý návrh, haha. Jen mě zajímá, pokud to samozřejmě prozradit chceš, co je tvé civilní zaměstnání?

Jsem psychiatr.

19. Tak, z naší strany je to zcela vše, otázek by bylo ještě mnohem více, ale budeme se soustředit na ty pro nás zásadní. Děkujeme za možnost kontaktovat tě a samozřejmě, žij, jak nejlépe umíš.

Pěkná slova. Nápodobně.