Rád hledám krásu v temnotě, ne však za každou cenu. Snažím se utvářet si vlastní obraz o tom, jak by měla temnota vypadat a nechci, aby byla někdy jiná než taková, jakou jsem si ji vysnil. Netoužím, aby se v ní skrývaly postavy s propadlými tvářemi, sním totiž o tom, že se jednou stane mou součástí. Vlastně… součástí každého z nás.Down below the darkness grow
I burned my wings for less than nothing
I failed to see, forgot to breathe
Johan Ericsson, známý to vůdce Draconian, je velmi štědrý muž. Nechal mě totiž nahlédnout pod pokličku něčeho, co svým odstínem černé barvy (tady to samozřejmě zavání paradoxem, protože se stále bavíme o černé, ne šedé) utváří obrazy vně člověka, a to neustále. Naplno jsem to pochopil až když jsem se procházel ulicemi Bad Neustadtu, v období dušiček, kdy jsou hroby opečovávány s láskou, jež předčí i tu mezi živými. Právě během této doby, v této chvíli, jsem denně míjel jedno místo odpočinku za druhým. V listopadu, měsíci, ve kterém se dny zdají kratší a kratší a kdy červeně blikající světla skrze zdi věčnosti tvoří chmurnou náladu. Vybavoval jsem si věci, které se mi odmlada hnusí, mrazilo mě v zádech a neustále jsem se otáčel. Až jsem došel k závěru, že přesně takto bych si přál černou. Nejistou, neprostupnou, ale plnou porozumění. Probouzí strach, ale nic Vám vlastně nehrozí…
„Dead Words Speak“ je rozhodně výjimečným dílem tohoto roku. Nejde ho snad ani popisovat jako obyčejné celky, neboť toto je něco, co se pro spoustu lidí stane něčím naprosto osobním. Nedotknutelným. Až často přemýšlím nad tím, jak moc muselo dát práce vytvořit v jedné osobě album působící tak uceleně a věrohodně. A co nelze opomenout – s dokonalou produkcí. Slovíčko „dokonalé“, které vlastně ani neexistuje v reálném životě, je tím správným, které můžeme my – jakožto posluchači – využít. Nepovažuji totiž za adekvátní, označovat „Dead Words Speak“ za něco, co bylo stvořeno na této planetě. Slouží Vám kdykoli jako úžasný společník – rozumí všem náladám, které máte. A dokáže se jim přizpůsobit. Variabilnost growlingu a krásného čistého zpěvu je tím krásným zrcadlem, které si dokáže ve Vašich náladách lebedit.
Převážně je sice nové album Doom:VS melodickým a pomalým cirkusem, avšak impozantním a silným. Proč silným? Ačkoli jsem se deskou prokousával již tak čtyřicetkrát, pořád mě oslovuje. Našeptává mi, radí, pomáhá. Je to takový malý balzám na určité období života, které prožíváte – samozřejmě, pokud létáte čerstvě zamilovaní někde v nebesích, k večeři jíte rajče s banánem a zapíjíte ho Semtexem a poté se proháníte nocí, není Doom:VS ničím, co budete k životu potřebovat. Ale to v tomto případě bude to samé s celým doom metalem. O tom asi netřeba mluvit.
It sickens my heart, it teras me apart
Cursed by the sun, what have I done?
Víte, v „Dead Words Speak“ naleznete v každé sekundě melodii, zajímavost a hloubku. Zavání to v podstatě melancholickým pojetím doom metalu – pokud by se to takto vůbec dalo označit. Johan našel krásnou spojitost v jeho vokálním pojetí a udělal skladby dramatičtější i v melodické lince. Vše navíc vyvážil nadstandardní produkcí, čímž se nemusí bát, že by upadl v nevoli – ať už labelů nebo náročnějších fans.
Jo, silně tohle album doporučuji, takže se nechte v poklidu vést slovy, jenž k Vám promlouvají spontánně, ale s dobrými úmysly.
K recenzi poskytl: Firedoom Music
