Je tomu bezmála rok, co jsem se rozplýval nad tehdejší novinkou italské formace Janvs. „Fvlgvres“ jakožto druhá studiová deska mě tehdy naprosto pohltila a unesla kamsi pryč od všední reality. Dnes mám před sebou jejího nástupce, aktuální novinku Janvs s názvem „Vega“. Upřímně jsem byl hodně zvědavý, kam (a zdali vůbec) se může už tak osobitá tvorba s dalším albem posunout. Co naplat, Vincor a spol. i tentokrát dokázali omotat mojí mysl a povznést její vnímání kamsi dál od materiálna. Po roce se opět pouštím hledat rovnováhu...Vega – nejjasnější článek souhvězdí Lyra. Už jen podle názvu a obalu desky si můžete domýšlet jasnou pravdu. Ano, italové se stali s novinkou ještě více zasněnější kapelou. To, co „Fvlgvres“ naznačovalo mezi originálními, ale přesto stále charakteristicky black metalovými řádky, se umocnilo a tehdejší poblikávající hvězda progrese se nyní rozzářila jasněji. S třetí studiovou prací Janvs máme co dočinění s velmi naléhavými art-rockovými, ba možná až post-rockovými kytarami okořeněnými čistými vokálními linkami a často neuchopitelnou kulisou zádumčivých zvuků plných oné zasněné atmosféry. Přesto všechno ale máte stále pocit, že posclouháte metalovou hudbu ikdyž evidentně na samé hraně jejího pole působnosti. K těmto pocitům jasně přispívají odkazy na předchůdce v podobě pasáží takřka jako vystřihnutých z „Fvlgvres“ a pro metalovou hudbu tak charakteristický zastřený zvuk kytar, jež se nese jako stín celým albem.
„Vega“ je spíše klidným materiálem, a to i přes své občasné výhybky směrem zpět k matičce Zemi, k nejvyšším vrcholkům jejích pohoří, tam, kde se odehrával příběh předchůdce. Skloubení pokornějších, hvězdných zákoutí novinky s jejími materiálnějšími sférami je však dokonale symbiotické. Jednoduše řečeno, nekonají se žádné rušivé elementy. Svým způsobem smířené melodie musí být sladkou hudbou do ucha každému vnímavému jedinci stejně jako Vincorův italský zpěv. To vše a nemateriální změť syntetických zvuků a akustických vyhrávek nadnáší posluchače na jeho cestě astrálnem.
Janvs přinášejí s novým albem na věci známé pohled nový, neokoukaný a stále stejně osobitý a originální. „Fvlgvres“ a „Vega“ dostávají posluchače na stejné místo lehce odlišnými způsoby, které se za celou cestu několikrát vzájemně protknou. Je jen na něm, aby si vybral, která je mu tou příjemnější a kterou z cest se mu lépe vzdaluje od všední reality. Cíl cesty je však do vysoké míry obdobný a známý. Což po několikanásobném poslechu obou soukmenovců společně shledávám jako tím nejlepším výsledkem. Ptáte se proč? Není přeci lepší najít k milovanému místu cestu novou a neokoukanou, která zážitek z celého výletu ještě více umocní? Ale ano, je.
K recenzi poskytl: Aeternitas Tenebrarum Music Foundation
