S prvním letošním sněhem se kryla i návštěva Prahy, která pro mě byla sváteční. Vždyť jsem tu už řádnou dobu taky nebyl. Prodírajíc se zimou jsem se tedy konečně s ostatními dostal na místo určení, tedy nechvalně proslulý Exit Chmelnice. Protože je městská doprava opravdu za trest, přišli jsme až chvíli po oficiálním začátku. Což ve výsledku ale nic neměnilo na tom, že se začalo stejně déle.
Dle rozpisů na internetu měli první vystupovat Diagon, nakonec však měli prohozené role s pražskými Slavorod. Abych byl upřímný, nikdy jsem od kapely nic neslyšel – ono to ale asi není ani možné – a tak jsem hudbu nijak zásadně nevnímal. Na druhou stranu, i kdybych opravdu soustředěně seděl, moc toho rozpoznat nešlo. Zvuk byl opět takový, jaký jsme ho i očekávali, a když k tomu přičteme i nevýraznou hudbu, která se tvářila tak, že vlastně neví, jakým směrem se má ubírat, je výsledek jasný. Tu a tam sice zazněl nějaký zajímavý riff, ale ten se posléze utopil v těch kýčovitých nebo neslyšitelných. Zde bych volil tedy metodu „nejdřív si ujasnit hudební směr“.
Sepsis, jak už sami hned na úvod naznačili, byli jedinou výraznější odchylkou večera – samozřejmě stylovou. Dělali již support Krodě, kde většina lidí vystoupení víceméně přešla (za což nemůže kapela, ale spíše stylová zabedněnost). Pokud bychom se tedy zkusili objektivně podívat na to, jak kapela působila v pátek, bylo to velmi příjemné. Hlavně proto, že v celé show byla cítit nadsázka, legrace a energie. Nebylo to ale nic jen na „stupidní vypaření se“, to zase ne. Sepsis mají potenciál a jejich death metal má budoucnost, pokud tedy konečně vydají album.
AG: Zatímco si Fastred užíval prvních momentů letošní zimy, na pódiu se objevili poláci North. Jejich snažení notně potrápily zvukové proporce zvuku (jak jinak, už mě to ani nebaví neustále dokola opakovat), a tak pro jedince neznalého tvorby poláků bylo celé vystoupení jen nerozeznatelnou zvukovou koulí. Pro ty ostatní zasvěcené se v rámci možností jednalo o kvalitní vystoupení, které mi ale přišlo do jisté míry monotónní. Výkonu kapely jako takové nelze příliš vytýkat, nicméně mi chyběla větší živelnost, energie a rozmanitost prezentovaného materiálu. Nicméně i tak platili North za vysoký standard večera.
Čeho jsem se nejvíce bál, bylo bez debat to, jak se Temnozor dokáží nazvučit. Respektive, jak moc si dokáží dupnout. No, asi si moc nedupli. Narovinu řečeno – nebýt flétny, je celé vystoupení něco jako „bzz…bz..bzzzzzz“. Melodie kytar byly jen těžko rozpoznatelné a nebýt klidných momentů, kdy dominoval vokál nebo zmiňovaná flétna, jen těžko bych se udržel, abych neodešel.
Zkusme ale zvuk hodit na chvíli za hlavu. Ocenit musím výkon hlavního vokalisty (jménem sloužit samozřejmě nemůžu), který zvládl všechny skladby velmi příjemně. Pokud totiž přihlédneme k faktu, že v Temnozor se lidé za mikrofonem střídají prakticky co album, není to vůbec snadné. To samé na koncertech, pokud se poohlédnete po fotkách, uvidíte, že najít vždy toho samého člověka je téměř nemožné. I proto mi imponovalo, že vokál v Praze dokázal konkurovat desce a navozovat tu samou atmosféru. Hlavně tam, kde šlo skutečně o vokál, ne o kytary. Zajímavá ale byla vokalistova vizáž; opravdu nemalou měrou připomínal Gaahla – lícními kostmi, výrazem v tváři, propadlými tvářemi. A vlastně i gestikulací. Naprosto umírněný výkon, kdy nešlo rozpoznat jedinou emoci. Chyběl opravdu již jen pověstný zlo-paroháč.
Temnozor překvapili ještě tím, že zahráli Transilvanian Hunger, pokud se tedy opovážím tyhle zvuky nazvat skladbou. Nešlo rozpoznat opravdu téměř nic, kromě úvodního výkřiku ve skladbě. Dva nebo tři přídavky na konec byly skladby, které ten večer již zazněly, takže se nabízelo i srovnání, jestli zvuk nějak nevygradoval, ale nestalo se.
Pokud bych si tedy v hlavě sečetl všechny klady a zápory, byl to docela hezký zážitek, z kterého odvařený nejsem, ale viděl jsem další kapelu, o které se mi v ČR ani nesnilo.
Diagon již byli jen jakýmsi opileckým výstřelkem, který skončil možná zavčasu – vykopnutím kabelu či něčím takovým. Rozebírat hudbu nebudu, protože věčné minely a sranda v pozadí možná odpovídaly dané hodině, nicméně mi to dává možnost se tomuto vyhnout. Člověk se pobavil, ale to bylo tak vše.
Co se týče cesty do Prahy, nelituji jí, dostal jsem vlastně, co jsem očekával. Možná jsem jen marně doufal ve víc. Viděl jsem s přáteli kapelu, co mám hluboko v srdci, a to se počítá.
