1. Ahoj! Kdybych se tak měl zamyslet nad tím, jakou náhodou se mi tvé nové CD dostalo do rukou, musel bych se pousmát. Můžu za to však být vděčný Fireboxu, což je asi to nejzásadnější. První, co mě na promo letáku upoutalo, bylo to, že se nové album zjevně nerodilo zrovna lehce, že?

Do tohoto alba jsem investoval hodně času i emocí a pokusil jsem se vytvořit vizi, kterou jsem měl. Nebylo to lehké, zvláště když jsem toho jednoho dne musel nechat a říct, že album je hotové, ačkoliv jsem věděl, že by mohlo být ještě o mnoho lepší. Každopádně pár počinů jsem už vydal a začínám si na tento pocit zvykat.

2. Jakmile jsem „Six Waves of Woe“ slyšel popáté, podesáté, podvacáté, začal jsem chápat, že snad nemůže být člověka, kterému by se to nelíbilo. V komentáři k mé recenzi je i zmínka v takovém duchu. Uvědomuješ si takhle zpětně, že jsi do alba napěchoval neskutečně moc riffů a nálad, které jsou prostě líbivé? Byl v tom nějaký záměr?

Hlavně jsem si jist, že existuje spousta lidí, kterým se toto album nelíbí nebo to aspoň tvrdí, a to i mezi mými fanoušky. Vždycky máš skupinu lidí, kterým se líbí jen první desky a všechny další posuny ve zvuku hodnotí jako přechod k mainstreamu, což je pochopitelně nesmysl. Ale to nemůžu nikomu vyčítat, sám si to myslím o mnoha kapelách. To, o čem si myslím, že posluchači vnímají jako mainstream, jsou právě Tebou zmíněné chytlavé riffy a nálady, o kterých mohu rozhodně říci, že jsou na albu úmyslně. Nechci tvořit prvoplánovitou hudbu, ale když dokážeš vymyslet riff nebo melodii temnou, smutnou a zároveň dostatečně chytlavou, bude mít přece mnohem větší dopad na posluchače, nebo si to aspoň myslím. Mým cílem je dělat muziku, která se zaryje hluboko do srdce i duše posluchače a jsem ochoten použít všechny nezbytné prostředky.

3. Pokud někdo tvou tvorbu na „Departure“ označoval jako doom metal, řekl bych, že „Six Waves of Woe“ tyto hranice bortí. Jak bys ty sám, nyní, v roce 2008, charakterizoval hudbu Forest of Shadows?

Neřekl bych, že „Departure” je typicky doom metalové album, i když samozřejmě některé prvky doomové jsou. Stejně jako jsou na „Six Waves of Woe” (šest vln žalu). Na obou albech jsem se nechtěl omezovat na jeden hudební žánr, místo toho chci hrát cokoliv, co dobře zní. Myslím si, že výsledek se dá jen těžko zaškatulkovat. Kdybych měl nějak nazvat svoji hudbu, byl by to nejspíš dark-metal nebo post-metal (ať už je to cokoliv). Řekl bych, že škatulky black i doom jsou pro mne příliš přímočaré, ačkoliv jsem velkým fanouškem obou těchto stylů.

4. Jednou z nejpříjemnějších věcí na desce je čistý vokál, kterého se nám dostává hodně. Velmi čistý, procítěný, vyvážený. Místy jako bys na úkor black metalového vokálu raději volil čistý druh přednesu, i když by se tam hodilo obojí. Neozvláštnil se nějak tvůj vztah k této interpretaci za poslední roky?

Vždycky jsem miloval mix čistého zpěvu a toho brutálnějšího, protože činí výraz mnohem dynamičtějším. Ze začátku jsem nevěděl, jak napsat dobré melodické písničky a jak zaranžovat čistý vokál, zatímco ječák jde prostě rovnou ze srdce. S každým dalším albem jsem objevoval lepší a lepší využití čistého zpěvu a čím víc to s ním umím, tím více ho chci využívat. Každopádně kontrast s ječákem je natolik mocný, že ho neopustím, dokud ho budou moje hlasivky zvládat. Navíc jsem spíš chválen za ten brutálnější vokál než za čistý zpěv a to mne motivuje využívat ho i nadále.


5. Protože jsi album psal tři roky, je na něm zcela jistě spousta spontánních nálad z těchto období. Když zpětně posloucháš „Six Waves of Woe“, vidíš v něm tu rozdílnost svých životních period nebo cítíš, že se jedná o ucelené album?

Jedna z písniček je více než deset let stará a ta mne rozhodně vrací do minulosti. Zbytek písní je napsaných víceméně ve stejném období mého života a jsou psány v podstatě paralelně. Takže mimo „Moments in Solitude” koukám na celou desku jako na kompaktní kus ovlivněný posledními třemi lety mé existence.

6. I co se týče textů, připadají mi velmi osobní. Například „Detached“ je hudebně velmi melancholická, textově až smutná, řekl bych. Skládáš texty spontánně nebo se snažíš, aby hudba odrážela to, o čem chceš v dané skladbě vyprávět?

Vždy nejdřív píšu hudbu a pak zkouším vytvořit slova, která se do ní budou hodit. Je to dost nezvyklý postup a bylo by jednodušší dělat to naopak. Nejjednodušší vysvětlení je, že hudba mě napadne první, zatímco slova jsou něco, s čím si potřebuji pohrát. Nejsem prostě textař od přírody.

7. Můžeme na „Six Waves of Woe“ hledat nějaký koncept, ucelený příběh? Pokud ano, jaký?

Ani ne. Je to prostě šest písní, které mezi sebou nemají žádný vztah, kromě toho, že jsou všechny smutné.

8. Opět bych se vrátil k „Detached“. Tahle skladba skvěle ukazuje, jak dokáže být gradace v hudbě zásadní. Stejně jako rázné a nečekané změny. Je v ní doslova všechno. I mnoho stylových inspirací. Jsou nějaké, které bys mohl jmenovat? A je něco, co jsi změnil na svém přístupu ke skládání materiálu?

To je zajímavý názor. Osobně si myslím, že jde spíše o přímočarou píseň s trochu dynamickou kompozicí. Nevidím tam schovaných mnoho hudebních žánrů, ale možná jsem jen slepý. Rozhodně jsem ji neskládal jako mix hudebních stylů. Tvořím prostě tak, jak to cítím a slyším…


9. Dříve jsi měl okolo sebe muzikanty, nyní jsi však sám. Jak tuhle změnu vnímáš? Jaká v ní vidíš pozitiva a negativa? Je to pro tebe a tvou hudbu lepší a sofistikovanější?

Hrozně rád skládám sám, protože jsem dost autoritativní typ se silnou vůlí. Nesnáším kompromisy a řekl bych, že to je ten hlavní důvod, proč jsem skončil sám. Hudba je pro mne strašně osobní a emoční záležitostí, a když si ji nemohu dělat po svém, radši ji nebudu dělat vůbec. Rozhodně ne když se bavíme o hudbě Forest of Shadows. Dokážu dělat muziku jen pro legraci nebo si jen tak zajammovat s kamarády, ale to je něco úplně jiného, než co dělám s Forest of Shadows. Být sám je hloupé, když dojde na finální produkci a nikdo vám neřekne, že už je to v pohodě. Rozhodně potřebujete další názor od někoho, kdo vám řekne, stop, teď už to můžeš vydat. Také je dobré spojit se s dobrými muzikanty, protože pak nebudeš muset umět hrát na všechny nástroje. To je podle mne jediný zápor jednočlenných skupin, vše ostatní jsou už jen klady.

10. Zdá se, že „Six Waves of Woe“ by mohlo být ideálním soundtrackem pro letošní zimu, co říkáš? Jak se vůbec formuje zima ve Švédsku?

Je to hrozné. Napadl tady nějaký sníh asi před měsícem, ale teď už je jenom zima, šedivo a mokro. Každopádně by takové počasí mohlo fungovat jako ideální pozadí pro bezútěšnou hudbu na „Six Waves of Woe” a toto album by určitě mohlo sloužit jako soundtrack pro letošní zimu.

11. Moje otázky jsou u konce. Vřelý dík za vše. A hlavně za nejlepší album roku 2008!

Nemáš vůbec zač.