Na úvod nového roku bych si rád zavzpomínal na období přesně před dvěma lety. Důvodem a jedinou smysluplnou částí následujících řádků bude album "From Below" kapely, respektive jednočlenného projektu The Fall of Every Season. Materiál složený během roku 2006 spatřil světlo světa ihned v prvních dnech ledna 2007 a od té doby si Marius Strand vysluhuje jen a jen pozitivní recenze. Jestli je tato kritika na místě, jak se dá vyčíst i ze stránek samotného labelu, zkusíme společně poodhalit v řádcích nadcházejících.Jaký posluchač doom metalu by neznal Saturnus a jejich poslední opus "Veronica Decides to Die", který se pro mnohé stal tím nejkrásnějším hřebem do srdce, pro jiné nevyléčitelnou cukrovkou. The Fall of Every Season se dají v mnohém připodobnit této dánské úspěšné kapele. Nejenže materiál nemá celkově jakkoli depresivní charakter, ale i kytarová hra se lehce podobá. Táhlé melodické linky, které vždy několikrát za skladbu vyplují na povrch, se sice snaží často měnit, ale i tak mi jako první na paměti vyvstali Saturnus. Abych však nesměřoval k nějakému nařčení z plagiátorství, musím uznat, že "From Below" má o mnoho barvitější kompozice. Nesoustředí se jen na pár velice silných melodií, ale prostřednictvím akustické kytary se snaží rozdělovat více než desetiminutové stopáže tak, aby člověk věděl, kde se přesně nachází a o co v příběhu očividně jde. Tento děj je často podporován i čistým vokálem, působícím jako smutné sténání chlapce, jenž je uzavřen mezi čtyřmi zdmi bez možnosti úniku. Jak teď, tak v budoucnosti. Album je totiž silně koncepční a točí se kolem syna rodiny, jenž je zmítána utrpením a smrtí. Skladby vypráví chronologickou story o chlapcově uvěznění a konečném vysvobození. Jakmile si tedy začnete představovat postavu uvězněnou za zdmi, bušící do stěn, bolestně padající k zemi vyčerpáním, pak jste příběh beze zbytku pochopili. A nic na tom nezmění ani fakt, že tento čistý vokál, který na mě tak působí, zní občas falešně až nemístně, často se tak ale stává bohužel zdvojováním.
Ale nic netrvá věčně a tedy ani tyto jemné orgie, jenž by člověku začaly po nějaké té hrací době lézt na nervy. "From Below" totiž umí být i pěkně temné a skličující, nejen smutné, ale i bezvýchodné. Pokud se ke slovu dostane umírající dotýkání se strun společně s agresivním growlingem, The Fall of Every Season si nezavdá nic s funerál doomovými spolky. Avšak tyto "výpady" jsou v podstatě ne až tak častými, takže si Marius drží především svou vizi o atmosférickém doom metalu. Produkce je navíc zvládnuta zcela bezchybně a vy nepřijdete vinou špatného ozvučení či mixu o jediný moment, který byl na album pracně vložen. Věřím ale, že ne každý tyto aspekty tvorby a snahy ocení, někdo to jednoduše nerad sladké.
V Norsku, zemi, která pro takovýto styl není přímo úrodnou pastvinou, se tedy zrodilo poměrně zajímavé překvapení, o kterém jsem donedávna neměl ani potuchy. Nevím, co je přesně inspirací pro Mariusovu tvorbu, ale je cítit, že je velmi osobní a na poli doom metalu zcela jistě obstojí. Zasahuje jak city, tak i představivost posluchače. Nepouští se do žádných krkolomných experimentů či lámání přes koleno a tím si drží jemnou eleganci. Je to album pro všechny, kteří si oblíbili Saturnus, Swallow the Sun a podobné spolky. A protože jsem i já jedním z těchto lidí, oceňuji tuto snahu body, které přečtete dole.
Na závěr ještě pod recenzi připojuji dva video záznamy z akustického koncertu v Trondheimu z 14.6.2008:
