18. května bylo na světlo světa vyvrhnuto album litevských folk/pagan metalistů Skygorger. Nese totožný název s prvním a jediným demem kapely z roku 1997, a to Semigalls' Warchant / dále jen SW /. Jedná se totiž o reedici onoho dema s pár přidanými skladbami. SW jako páté album během osmi let dokazuje, že Peter a spol dělají svoji práci kvalitně, soustředí se na to, co dělají a že je jim k srdci přirostla mnohem více kvalita než-li kvantita. Na ploše 44 minut a jedenácti skladeb nás Litevci seznámí s tím, co že se jim podařilo vytvořit. Jedinou předchozí deskou, kterou vlastním, je Thunderforge z roku 2003 a musím přiznat, že se pánové dostali ve své hudbě opět trochu dále. "Základ necháme téměř stejný, jenom na SW trochu více zčernáme, přidáme na symbióze metalové a folkové hudby, postavíme lepší kompozice a necháme do sebe všechno lépe zapadnout a splynout v jeden silný celek." I tohle si mohli Skyforger říct před nahráváním tohoto opusu. A pokud si to dal Peter jako předsevzetí, tak je splnil do posledního puntíku.
Skyforger opravdu na SW dotáhli všechno tam, kde je to vyhovující. Ať už se jedná o to, že přidali do své hudby více černých prvků / Werewolves / . Celou skladbu pak máte pocit, že to je nekompromisní střednětempá black metalová záležitost, ale najedou zjistíte, že jste na omylu a do hudby se naprosto nenuceně vloudí hluboké vokály či foklór /ze začátku alba je ho opravdu spíše méně a více se dbá na tu metalovou složku/. Či když si na druhou stranu Peter umane, že zatlačí více na folkovou část / Long I Heard, Now I See /, při poslechu skladby pouze s folkem a španělkou v zádech se proháníte po pláních Valhally, bez zábran, bez emocí a absolutně volní. Pokud se rozhodne, že udělá opravdovou hitovku, kde spojí dokonale všechny prvky Skyforger, vznikne skladba tak chytlavá / To The Northern Shores /, že se do ní zamilujete na první poslech. Tak chytlavé píštaly a další pro metal netradiční nástroje jsem opravdu už dlouho neslyšel. Naposled snad u Temnozor, jež ale sázejí spíše na jednoduché opakující se motivy. U Skyforger namísto toho tyto nástroje žijí svůj život a je jen škoda že je Litevci nepoužili ve více skladbách. Protože být alespoň polovina alba jako To The Northern Shores, dostalo by SW snad plné hodnocení.
Jak to všechno shrnout? Semigalls' Warchant roku 2005 je zpočátku trochu přímočařejší a méně folkové, ke konci zas velmi atmosférické. Takže si každý přijde na to své. Dohromady z toho pak vychází velmi nadprůměrné album, které podle mého skromného názoru mnohem více dotáhlo hudbu Skyforger k propracovanosti a větší symbióze všech prvků. Album spíše vnímám jako celek, ale tu To The Northern Shores to opravdu nejde a zážitek z té skladby je opravdu velmi, velmi silný.
