Plavali jste v moři někdy příliš daleko od břehu? Myslím skutečně daleko. Dovedete si vybavit ten pocit? Že jste se zničehonic octli ve světě podivně vzdáleném tomu pozemskému? Lidé na břehu, domy, krajina, to vše najednou působilo nepříjemně vzdáleně. Jediné, co jste vnímali, byla nekonečná vodní hladina, neprostupně temná, děsivá ve své anonymitě a velikosti, uprostřed které jste byli titěrní jako zrnko písku.
Během toho, co několik tisíc metrů od břehu šlapete vodu a začínáte mít pomalu pochybnosti o dostatku sil k návratu, se všude kolem začnou objevovat plovoucí těla utopených lidí. Ne zkroucena v bolestné agónii, ale s klidnými obličeji, zmodralými od chladu. Tato scenérie na vás dohromady s ohlušujícím tichem moře zapůsobí natolik, že přestanete cítit veškerý strach a pomalu ustanete i v pohybu. Něco nadpozemského vás vábí k sobě. S mírumilovným výrazem ve tváři skoro necítíte, že se vaše plíce plní vodou. Vše, co vnímáte, je splynutí s nekonečným mořem… jako když se ztracení potomci vrací k rodičům.
Polský výtvarný umělec s pseudonymem RH- si dokonale pohrál s fascinací Baltským mořem, východy Slunce nad jeho liduprázdnými plážemi a se sugestivní, podivně morbidní aurou, kterou miliardy krychlových metrů vody vyzařují. V mezích elektronikou prodchnutého ambientu stvořil dílko stejně působivé, jako je ohromující samotné množství životadárné tekutiny.
Nejvýstižnějším slovem pro popsání dojmu z této desky je klid. Všeobjímající, hypnotizující a především magicky nakažlivý, neboť album v pár jednoduchých elektronických zvucích obsáhne veškerý elegantní majestát tmavě modrého nekonečna se vší jeho mystikou. A jaký je recept pro vytvoření takto působivého díla? Radikální minimalismus. Několik málo ruchů vytvářejících dojem podvodní akustiky. Dokonalé.
Lidské tělo je ze dvou třetin tvořeno vodou. Pokud je to pro vás málo…
K recenzi poskytl: Valse Sinistre prod.
