Firebox se pomalu stává součástí Mortem zinu, bez které by to prostě nešlo. Vždyť jen kolik nahrávek v poslední době vydali, kolik jsme jich recenzovali a kolik ještě zrecenzujeme. Je to rozhodně příjemná zkušenost, když obdržíte skutečně taková alba, jaká přesně chcete a očekáváte. Jedním z posledních bylo minulý rok i „Silencing the Moments“ od francouzské dvojice REMEMBRANCE. A že se jedná opět o doom? Jistěže…Skutečně krásný booklet „Silencing…“ v posluchači vzbouzí pocit napětí a nutí pokračovat v listování i během poslechu, a to se mi již skutečně dlouho nestalo. Všechno má svůj smysl, bez jediné chybičky. A jak se dále dozvídám, od vydání „Frail Visions“ se toho příliš nezměnilo – alespoň, co se sestavy týče. Opět se na albu podílel jen Matthieu Sachs a Carline Van Roos, přičemž hlavním mozkem je právě Carline, jenž obstarává klávesy, čisté vokály, basu a programuje bicí. Můžeme ji znát ještě z projektů Lethian Dreams, In Somnis, Aythis nebo Dahlia’s Tear. Matthieu má kromě growlingu na starosti ještě kytary a i on má mimo REMEMBRANCE další zájmy, jmenovitě Lethian Dreams, In Somnis nebo Semper Dolens.
Styl, který REMEMBRANCE od svého vzniku hrají, by se dal definovat jako funeral doom metal s nějakými těmi gotickými vlivy, pokud by se to takto dalo říci. Jak si někteří prozíravci již teď řeknou; „Ježíši, baba, to bude slaďárna.“ – varuji Vás, byla by to chyba. Je jasné, že prim hrají výrazné melodie, což ale není nic neobvyklého, zvlášť u kapel od tohoto labelu. Nicméně REMEMBRANCE dokázali do své hudby, minimálně počínaje tímto albem, vklínit něco svého. Z velké části na tom má podíl právě Carline, která obstarala neuvěřitelně atmosférické klávesy, které nejsou pouze tím typickým „podmazávátkem“, ale rovnocenným nástrojem, který dokáže kdykoli zastoupit kytary. Kdykoli navíc u některých kapel slyšíte, že growling „zápasí“ s ženským čistým vokálem a přijde Vám to nepřirozené a kýčovité, REMEMBRANCE dokázali najít způsob, jak oba tyto prvky vyvážit. Čistý zpěv se věnuje víceméně pozadí, dokresluje atmosféru a nemusí odříkávat žádné složité věty, takže zní vlastně jako takový další instrument. Přičemž výborný growling umocňuje sílu kytar a okamžiku. Je to beze zbytku velice atmosférické dílo, které před posluchačem ani na sekundu nezaváhá, a to ani, když má programované bicí. Všechny nástroje dohromady působí velmi hutně a celistvě, nemusíte očekávat žádná krkolomná zrychlení nebo vyhrávky, které by byly jako pěst na oko. Je to postupná harmonie, která graduje z té extrémní pomalosti do „obyčejné“ pomalosti, ale nikterak násilně.
To, jak mohou znít nestrunné nástroje důležitě, snadno ukáže tříminutová „These Hallways Are Eternal“, stejně tak jako začátek „Thief of Light“. „Silencing the Moments“ je naopak nejrozmanitější, která v sobě má vše, co album postupně obsahuje. Od silných kytar, přes uhrančivé klávesy, jejich mezihru, vytříbené frázování a nadmíru vydařený konec. Ano, tohle album je především CELEK, ne skladba vedle skladby, které si můžete libovolně přeskakovat a pouštět, jak se zachce. REMEMBRANCE do „Silencing the Moments“ vložili tolik atmosféry a uhrančivosti, že kdykoli si pustím první skladbu, končím až u té poslední. A vůbec nevnímám, jestli čas plyne pomalu nebo rychle nebo zdali jsem měl něco dělat v práci či nikoli. A ano, jak to u doom metalu bývá, výrazně k tomu přispívá i produkce. Vše bylo sice nahráno doma, ale jak známo už to v dnešní době není žádná překážka. O produkci a mix se pak postaral jeden milý pán z Carnival in Coal. REMEMBRANCE si tedy tímto albem nakročili mezi to nejlepší ve svém ranku za uplynulý rok.
