Za dobu existence německé bokovky LUROR od bubeníka veleznámých Absurd (a jiných) jsem nikdy nepozorovala ani kapičku zájmu o tuto originální tvorbu. Nemyslím si, že by to bylo tím, že ten člověk je ve svém oboru neznámý (koneckonců když má i vlastní vydavatelství), spíš to bylo tím, že ne každému se předešlá alba líbila, takže LUROR byl, řekla bych neprávem, vcelku zapomenutý kousek saského undergroundu. Což se ale doufám teď změní, protože několik let po dřevním debutu „The Iron Hand of Blackest Terror“ vychází výtvor nový, vskutku velké pozornosti hodný, nazvaný „Cease to Live“.
Unhold má na svém kontě vcelku rozsáhlou diskografii plnou splitů, dem a EPček, už vůbec nemluvím o participaci v několika dalších projektech, takže by se dalo říct, že jde o hudebníka vyhraného a plného nápadů, což je na právě recenzovaném albu sakra vidět (respektive slyšet)! Ti, co někdy ochutnali již zmíněný debut, si teď možná budou klepat na čelo, co tady ta holka zase blázní, protože jeho kvality dosahovaly spíše nargarothovských výšin (až na pár skladeb samozřejmě), a disponoval velmi garážovým zvukem s divokou produkcí. Nicméně měl své půvaby a spoustu kladů, takže se sice nedá považovat za placku geniální, nýbrž dobře poslouchatelnou. Srovnání v případě těchto dvou alb stejně moc nemá cenu, protože od tvorby kolem roku 2003 se ta nová dosti liší, člověk neznalý by ji možná označil za výmysl úplně jiného člověka, takže tuhle část už nechám být. Nicméně, i tak musím poukázat na velké hudební zlepšení a určitý pokrok, který nám byl bez skrupulí naservírován. Autor se nad sebou musel i nejspíš trochu zamyslet, poněvadž se mírně odstřihl od toho dřevního UG znění a udělal první malinký krůček směrem k líbivosti. Tady se možná zklamou zarytí vyznavači old school sypanic, protože Unhold trochu zpomalil, přidal hudbě na prostupnosti a hlavně začal produkovat líbivé melodie (sic!), což mi v případě LUROR vždy připadalo přinejmenším zvláštní. Ale zvládl to na výbornou s hvězdičkou. „Cease to Live“ je živoucí důkaz toho, že black metal zavánějící melodiemi a s depresivními náladami v pozadí vždy nemusí být kýč, oplzlost, špatně zahraná blbost nebo póza. Nechtěla bych dalším popisem odrazit ty posluchače, kteří nad současnou vlnou depka black metalu ohrnují nos, protože LUROR opravdu svým vývojem neztratil ani špetku své černoty a nenávisti, a nepropadl se k sebelítosti vlastní těm stovkám ubrečených nýmandů, co si myslí, že udělají smutný riff a vytvoří tím sebevražednou atmosféru. Tak to vůbec není, ta deska je stále čistý black metal, možná trochu jemnější, ale pořád s obrovskou dávkou mrazivosti.
Takže teď k jednotlivým složkám hudby. Melodie jsou opravdu vekou částí postupů použitých v každé skladbě, ale zde se nejedná o žádné klávesy, akustiku či něco podobného. Všechno je hezky po staru zahráno na kytaru, s patřičně zašpiněným zvukem, takže nikdo nemusí očekávat sterilní výsledek vlastní současnému melodicko/symfonickému black metalu (brr). Ozvučení je na desce vůbec velmi roztomilá záležitost, dá se považovat za dostatečné undergroundové, ale přitom se v něm nic neztrácí a všechny nástroje včetně velmi variabilního vokálu jsou výborné rozpoznatelné a dobře vyvážené. Unholdovi se vůbec podařilo nakrákat celé album s citem a umem, disponuje několika polohami hlasu, takže občas mívám pocit, že se na zpěvu podílelo tak pět lidí současně. Vokál je opravdu jedna z nejpozoruhodnějších složek této placky, je použit s dostatečnou šikovností a v žádném momentě jsem neměla pocit, že by se někam nehodil, něco kazil, anebo podkopnul nohy jedné z těch skvostných melodických částí. Snad jediné, co mi trochu vadí, je použití angličtiny, protože si myslím, že by rodná němčina poskytla textům větší razanci a zajímavost. Ale to vem satan, tohle jsem v zájmu celku schopná akceptovat.
Ale je tu ještě jedna, a to poměrně dost velká chyba, která mi kazí každý další poslech alba. Stopáž je strašlivě krátká! Sice sedm skladeb po pěti až sedmi minutách tomuto faktu příliš nenasvědčuje, ale pětatřicet minut je bohužel dost málo :). Jinak je „Cease to Live“ deska velmi zábavná a nestane se, že by za dobu poslechu člověka nudila. Doporučuji ji tedy k ochutnání prakticky všem druhům posluchačů, protože si myslím, že každému dokáže něco nabídnout a něčím ho oblažit.
