Tajemství skryté uvnitř temnoty k nám přichází z Varnsdorfu, cestou přímou prostřednictvím debutového EP, jež spatřilo světlo světa v samém závěru loňského roku.Musím říct hned na úvod, že jsem očekával doom s prvky black metalu a lačně, tedy až po rozbalení, jsem vsunul stříbrný kotouček do domácího přehrávače, stiskl „play“ a nechal se příjemně unášet velmi podmanivými introdukčními klávesami úvodní „Gate of Obscurity“. Intro pěkné, ovšem nikterak výjimečné. Nějak to ale začít musí. To, že ztráta iluzí přijde záhy, prozatím netuším. Ovšem už při nástupu dvojky “Enslaved in Dreams“ se nasládlá chuť z úvodu mění v poněkud nahořklou. Co se to k čertu děje? Pětice hudebníků se totiž vykresluje v trochu jiných odstínech, než jsou černěkovové či zádumčivé. Vězte, že pánové se prezentují podivnou formou dark metalu. Na tom bych samozřejmě neshledával nic špatného. Nebýt jedné zákeřnosti, nebo možná vícero. První velmi zásadní problémovou oblastí je snad až příliš čistý projev kytar. Snad by ani nevadilo, že už druhá skladba na desce střídá riffy ne zcela neznámé, horší je, že celkově působí jak vesta šitá z hadích kůžiček. Kolikrát už jsem slyšel něco podobného. Jednotlivé pasáže na sebe příliš nenavazují a celá skladba se tak vlastně řítí do nikam. Notně smrtí provoněný vokál působí nepříjemně až rušivě, a nápad, skutečně zajímavý úryvek se koná jen jeden. Čas 3:35 - prolnutí kláves v symbióze s kytarovou linkou a poměrně dobře slyšitelnou basovkou, které plynule přechází v sólo. Veskrze příjemný pocit z těchto zajímavých okamžiků mi ovšem kazí zvuk, jenž se samozřejmě projevuje i jinde na desce. Jednoznačně negativní vlastnost tohoto EP způsobující, že SECRET OF DARKNESS hrají dark metal bez složky dark, čili očekávaná temnota nepřichází. A ke škodě věci se nevyskytuje ani v písni další, jež si libuje v kolovrátkových extázích kytar. Malou jiskérkou naděje by snad mohl být Vojtův hrdelní projev, který se pohybuje v rovině deathového běsnění a šepotu. Smutné, ne tak atmosférou, ale především pro desku samotnou, ovšem je, že v šepotavých úryvcích se zásluhou zvuku hlas stává nesrozumitelným. Nemůžu si pomoct, ale tak nějak nesouladně mi to všechno zní, jak kdyby si chlapi našli ve své hudbě nějakou vnitřní disharmonii. Nic na tom nezmění ani následující „Innocents Souls“. Ta se mi dokonce jeví jako nejhorší na celém albu. Nudná, bez života, beze smrti. Tedy jestli se neobjeví něco zásadního, mám co do činění s jedním z největších provarů během mé redaktorské praxe.
Ale… kdo hledá, najde… a neříkej hop… Jakoby se najednou všechno zvrtlo.
Jako pěst na oko totiž působí atmosférická vsuvka v podobě „Funeral“. Důležitý moment, „pěst na oko“ je myšleno ve velmi kladném smyslu slova. Pátá skladba mě totiž alespoň na chvilku vytrhla ze šedého stereotypu svých předchůdkyň. A připravuje mne na další šok – závěrečnou „Forever“. Tohle mi zní jako hudba rajská. Mám pocit, že se snaží napravit poměrné zklamání z celého tohoto výtvoru. Skladba oplývá nápady téměř mistrovskými, včetně kombinací různých poloh vokalistova hlasu. Je jen veliká škoda, že ani zde se nepovedlo najít optimální zvuk a úvodní nástup ničí mé uši. Ale s tím se musím nějak vypořádat, jinak totiž z poslední skladby dýchá možný potenciál do budoucna.
Aby nevznikla nějaká mýlka ze začátku recenze, „…and the Dark Begins“ jsem skutečně neposlouchal jednou, ale mnohokrát. Ani po této proceduře ovšem nenabývám dojmu, že je album povedené. Nebylo mým cílem shazovat něčí práci, SECRET OF DARKNESS vynaložili jistě značné úsilí ve všech směrech. Poslech mě ani nijak zvlášť neobtěžoval, jen mi to přijde nedotažené, uspěchané a hlavně nemastné, neslané. A mou interně nastavenou laťku průměru debut téhle varnsdorfské smečky olizuje jen místy a ne vždy na ni dosahuje. Tak si říkám, jestli by nebylo lepší chvilku počkat a prvotinu vydat třeba za rok. Na druhou stranu kapelu nezatracuji, uvidíme, co na nás vybalí příště.
K recenzi poskytl: Secret of Darkness
