Když Legion s Tomasem před rokem nadšeně hovořili o nástupci „Ninewinged Serpent“, nejeden fanoušek hltal jejich slova s výrazem hladového psa. Kapela teprve končila své turné k první desce, ale zároveň již měla poměrně jasné představy, jak bude vypadat ta následující. Ze strany DEVIAN tak šlo o nejlepší krok, který mohli v dané chvíli udělat. Stále lační a neukojení fanoušci nemají ani čas zapomenout na dokonalou koncertní show spojenou s propagací aktuální desky a divocí hudebníci už vyrukují s novým materiálem…To je tedy rychlost! Sálající energie, obrovská chuť stavět se před masu lidí a být „tím“, co dokáže tuhle masu rozhýbat, utišit, zničit – naprosto ovládnout. To jsou hlavní priority členů téhle severské bandy. Není tedy divu, že „God to the Illfated“ přichází tak brzo. Nutno říci, že DEVIAN zastávají do určité míry stále stejná pravidla a nařízení, kterých se držela při nahrávání své prvotiny. Nebyla by to však společnost okolo Legiona, kdyby opět nepřišla s nějakými šílenými nápady. Člověk by řekl, že se ubírá opět tou známou death/thrashovou cestou, jež stále častěji nabourává black metalové podzemí, ale ne vždy je všechno tak, jak se na první pohled zdá. Tahle pekelná dráha by zůstala naprosto stejná, nedotknutá, nebýt přirozeného vývoje, který je naštěstí velice viditelný. Jen díky němu dnes DEVIAN využívají veškerých hudebních pozadí všech svých jednotlivých členů. Ať už je kombinují jakkoliv, v konečném výsledku zní opět výborně.
První počin „Ninegewind Serpent“ vysázel všechny své trumfy na vysokou míru surovosti všech nástrojů a s tím samozřejmě související atmosféry. V současnosti se však kapela rozhodla dát více prostoru technickým vyhrávkám a hyperaktivním všudypřítomným melodiím. Tam kde onehdy vynikala až strojová surovost, tam dnes brání svůj prostor solidně nabasovaný zvuk. Všechny nástroje tak znějí trochu jinak. Ovšem ne tak, aby postrádaly své zákonité vlastnosti. Spíš bych řekl, že v této podobě se začíná pomalu ale jistě usazovat již definitivní podoba DEVIAN.
Jak je ze samotné nahrávky patrné, tak chlapi se za ten čas stačili dokonale sehrát. Navzájem si vycházejí neuvěřitelně vstříc. Symbiotický vztah je nejvíce viditelný mezi Legionem a zbytkem kapely. Vždyť veškerá tempa, ať už běsnící tornáda či baladicky pomalé „lovesongy“ jsou mu šita přesně na míru. Erikovo osobité frázování propichuje skladby jako jehla odumřelou tkáň. Nenásilně a přesto maximálně. S určitou hudební „minirevolucí“, kdy melodie táhnou celý celek kupředu, se musel dostavit i určitý přerod vokálu, který spočívá v Legionově častější práci s hlasem.
S přibývající pestrostí materiálu se může dostavit pocit nepochopení nebo prvotního zklamání. Po několikerém poslechu však vypadávají ze skříní i ti nejstarší kostlivci a hudebnímu zážitku tak nestojí v cestě vůbec nic.
DEVIAN se jednoduše vydali na svou osvědčenou lajnu, několikrát odbočili, ale nakonec došli k tomu jedinému správnému cíli. „God to the Illfated“ je dokonalá volba destrukce - Enjoy it!
