Když jsem při procházení MySpace narazil na neznámou, ale interesantně vypadající islandsko/švédskou kapelu SKENDÖD, okamžitě jsem kontaktoval její členy, aby mě informovali o tom, jaké jsou jejich plány ohledně debutového CD, stejně tak jako pod jakým labelem nahrávka vyjde, aby se mi dostala co nejdříve do rukou. Dvojice prozatím zůstává nezávislá a nahrávku si distribuuje sama, což je možná škoda, protože z následujících řádků zjistíte, že by si možná zasloužila větší pozornost než spousta přeceňovaných spolků, okolo kterých se dnes „depresivní“ black metal točí.

Jak jsem již naznačil, národní příslušnosti kapely jsou hned dvě, jednou je Švédsko a druhou Island. Hlavní mozek, Áarni, který mimo SKENDÖD působí ještě v Dysthymia, nahrál na debut „Vandskapt“ vše kromě vokálů, o které se postaral Ulf, známý působením z Livsnekad. A zatímco si Áarni mimo SKENDÖD dopřává ještě jednu kapelu bokem, Ulf z Livsnekad odešel, aby jeho místo nahradil Niklas Kvarforth – čili tímto by pro Vás jmenovaná mladičká kapela ze Švédska mohla být do budoucna interesantní, neboť chystá nahrávání debutového CD.

Co se „Vandskapt“ týče, kromě prologu a epilogu, které však nepůsobí jako typické vycpávkové intro a outro, na posluchače čekají ještě čtyři dlouhé skladby, které zaujmou nejen svou strukturou, ale i podmanivou atmosférou. Na začátku recenze jsem dal slovíčko depresivní záměrně do uvozovek, neboť i přes poměrně silnou inklinaci k tomuto sub-žánru kapela stojí pevně na vlastních nohou. Stopáže skladeb přes deset minut nenabízejí jen tři táhlé melodie s uhrančivým vokálem, jak tomu bývá zvykem. Základ všemu dává poměrně zašpiněný zvuk, který však plní pouze atmosférickou úlohu, nejedná se o patlalství a matlalství, které by bylo zapříčiněno tím, znít co nejvíc „podzemně“ a depresivně. Nutno totiž podotknout, že z tohoto šedého závoje pravidelně prostupují nenucené melodie, především ve středních tempech, jenž se snaží být upřímnými a ne přehnaně umělými. Vlastně asi největší pozitivum nahrávky je její spontánnost a řekněme instrumentální pohoda.

Aby však nezůstávalo pouze u zkreslených kytar a nepříjemných vokálů, ke slovu se tu a tam dostávají nejen lehké ambientní plochy, ale i kytara akustická, která ve společnosti samplů trefně rozděluje, na můj vkus, přehnaně dlouhé stopáže. Ale celkově vzato a shrnuto, k ne zrovna radostnému lyrickému konceptu alba se hudební podkres beze zbytku hodí. Velice pozitivní je právě pro nás Evropany i lehká vokální netypičnost a přitažlivost, jelikož jsou všechny zpěvy švédsky (k dispozici však kapela na své MySpace dala anglické překlady, takže si představu může udělat každý).

Nevýhodou tedy zůstává asi jen to, že je „Vandskapt“ až moc nenáročnou nahrávkou na poslech. Můžete u ní pracovat, venčit psa, cokoli, a bude to příjemná kulisa, která občas vygraduje, jindy bude stagnovat. Nechci říkat, že by se jednalo o monotónní hudbu se vším všudy, ale nelze očekávat, že by se objevovalo mnoho momentů, které něčím vytrhnou ze sna. SKENDÖD se tedy budou poslouchat sami, velice snadno, příjemně, ale nezanechají příliš velké stopy co se autentičnosti a nějakého proboření hranic soustředěnosti týče. Ale i tak myslím, že se „Vandskapt“ k vínku hodí lépe než cokoli jiného, co jsem za poslední dobu v podobném směru slyšel.

K recenzi poskytl: Skendöd