Už je tomu třináct let, co vyšlo „Memoria Vetusta: Fathers of Icy age“. Mnohem epičtější a melodičtější než bylo „Ultima Thuleé“ a po dlouhou dobu nejpřístupnější práce z celé diskografie BAN. I přes plánované vydání „MemoriaVetusta II: Dialogue With the Stars“ v roce 1997, se nic nedělo. S Children of Maani a The Eye Vindsval ještě ukázal, co by se dalo vykoumat s melodickou stránkou kapely, ale v roce 2001 se směr Blut aus Nord změnil o 180 stupňů. No a zbytek snad znáte sami. Vindsval konečně dostál slibům a se spoluhráči stvořil dědice krve ze severu.Krom logického pokračování nové album ještě silně navazuje na minulou desku „Odinist“ a také na zmíněné boční projekty. Éterický zvuk „Odinist“ je zde umocněn, či téměř rozpuštěn v plytkou duševní látku, melodie úhledně plují prostorem, jsou však násilně rušeny stále stejně znějícím, sterilním zvukem elektrických bicích. To se hned ze začátku dostávám od největšího kladu desky k tomu nejotravnějšímu záporu. S výjimkou „MoRT“ a „Thematic Emanation“ nehráli bicí v hudbě BAN nějak zásadní roli. Rytmika tam byla, ale většinou ostrouhaná na kost, bez příkras. Teď však bicí rytmus určují pramálo a to sterilní tepání se prostě snažím při každém poslechu odsunout na co možná nejvzdálenější kolej vnímání. Je to vada na kráse jinak výborného zvuku.
Z momentů velmi rád vypíchnu mezihru „Translucent Body of Air (Sutta apanasati)“. Orient nedýchá jen z podtitulů skladeb, ale zejména v této skladbě ze hry bezpražcové kytary v pozadí. Podobných momentů je na „MemoriaVetusta II: Dialogue With the Stars“ více, hledejte však sami.
Tak, jak bylo „MoRT“ disharmonické a zlé album, je „Dialogue With the Stars“ melodické a příjemné. Samotný zvuk by jistě tak nehladil, nebýt výpravných a hezkých melodií. Dokážu si představit, jak kytary mohu chytit citlivého posluchače za srdce a zatočit s ním. Hned si s radostí vzpomenu na epická kytarová sóla Children of Maani. Někdo by mohl namítnout, že melodičnost v hudbě, a hlavně v black metalu, ráda inklinuje k prvoplánovým kýčům, přeslazeným klišé a nudné přeharmonizované pozitivitě. Ne, rozhodně ne tady. K pořádnému vychutnání toho nektaru melodičnosti je třeba vnímat. „Dialogue With the Stars“ Vám nic nestrčí pod nos. Riffy a hlavně aranžmá nutí vyhledávat krásu podobně jako na detailním obraze. Stejně jako nevydržíte zkoumat obraz věčně, obávám se, že něco podobného může nastat i zde. Jednoduše přejde chuť si pustit album znovu. S přibývajícími poslechy již nebude nabývat na hloubce, třeba se i ukáže, že propracovanost je jen maskou a za ní jen plochý kus muziky. Ale to teprve řekne čas…
„Memoria Vetusta II: Dialogue With the Stars“ je příjemným ohlédnutím zpět. Nikoliv však nápodobou minulého. I když zpětně navazuje na první díl, je podle mě velmi odlišný a samozřejmě i lepší. Duše bojovníků, jejichž příběh vyprávělo právě „Fathers of Icy Age“, přešly na jinou úroveň. Na úroveň hvězd, kde komunikují s velikým vědomím univerza. Ten rozdíl mezi fyzickým a duševním bytím je dobře pochopitelný, právě díky Blut aus Nord.
K recenzi poskytl: Candlelight records
