Jak již bylo naznačeno v rozhovoru před předešlým albem „Assorted Armament“, IX.XI se nebojí žádného posunu ke komerčnějším, řekněme třeba i líbivějším vodám. To není žádná překážka, nicméně mě něco lehce před vydáním „Elect Darkness“ zarazilo. Tím, že IX.XI nasadili takovou frekvenci nahrávek, kdy se nám každý rok dostane jedné, nebo i těsně, s odstupem pár měsíců dvou, klesá posluchačovo zaujetí. V tomto případě tedy mé. Není to tak, že by se člověk z vlastní vůle podíval na oficiální stránky kapely nebo labelu, zdali se něco nechystá, jednoduše to předvídáte a nijak se po tom nepídíte. A když se Vám dostane ihned toho, co chcete, ani se na to moc netěšíte a berete to jako samozřejmost. Nejsem zastáncem dlouhého čekání, ale ve své podstatě ani krátkých intervalů. A jestli to mám říct upřímně, do prvního poslechu „Elect Darkness“ jsem šel bez sebemenšího očekávání něčeho dobrého a intenzivního chvění se.

První album v historii IX.XI bylo ukázkou toho, že zde máme kapelu, která dokáže být i v dnešní době neotřelá, „Assorted Armament“ tuto domněnku rozvinulo a nabídlo spoustu zajímavých a hlavně chytlavých prvků – tedy elementů, na kterých IX.XI hodně staví. A co „Elect Darkness“? To je snad ještě více pódiové album.

Švédi se opět posunuli o kousek blíže ideálnějšímu zvuku pro hudbu, kterou se prezentují, ale zároveň tím udělali definitivní krok zády k nějaké té obskurnosti. Všechny skladby jsou dopředu čitelné, hitové a lehce poslouchatelné. Výhodou ale je, že každá zní tak trošku jinak. Takže zatímco někde se jedná o čistě black metalovou esenci, v dalších případech se opět dostáváme k různým mixům. Např. skladba „Elect Darkness“ překypuje takovou energií, kterou nám například nabízí hard coreová hudba (i když to s ní nemá nic hudebně společné), „A Bitter Lesson“ je velice melodickým a dlouhým opusem, který ukazuje IX.XI ve zcela jiné tváři. Zkrátka, těch různých variant je zde hodně a určitě mnohem více, než kdy jindy. Teď je však otázkou, zda je to dobře. Zřejmě nikoho neurazí energická hudba se statí, která v autě zaráží pedál do podlahy, ale jen nakrátko, po čase omrzí stejně rychle, jako zaujala. A je to způsobené tou nenáročností a čitelností, o které jsem již mluvil.


Hudba se tedy snaží posouvat – někdy kýčovitě, jindy zdařile, zato ale TotalScornův vokál je pořád zlo. Na žádné z předešlých dvou desek však nezněl tak nemocně. Je to nepříjemný, vlezlý a hrtan trhající vokál, jenž po čase začne prudit tak neuvěřitelným způsobem, že si bez něj sice desku představit nedovedete, ale nejraději byste ho odkopli někam dopryč. Ale aby nebyl všem dnům konec, i TotalScorn si střihl pár hlasů, kterými ukazuje, kde by v budoucnu mohla tkvět jeho vokální hodnota a zajímavost.

Máme tedy album s jedenácti skladbami o necelé hodině. Nebýt této přehnané stopáže a množství skladeb, bylo by „Elect Darkness“ o mnoho intenzivnější. Nicméně si myslím, že IX.XI opět dokázali, že se nepodobají žádné kapele a člověk nikdy nebude vědět, co očekávat. Když si ale uvědomím, že jsem se setkal s třetím albem IX.XI a přijdu si nejotrávenější, je to podivné. Dostal jsem, co jsem čekal, moc mě toho nepřekvapilo, ale pro ty, kteří Švédy nikdy neslyšeli, to bude určitě kvalitní materiál. Snad by jen mohli tu a tam překvapit nějakou tou elektronikou, jako již v minulosti v „Sectarian Trance“. Hudba by se potom stala experimentálnější a hůře by se do ní dostávalo. Tohle rozřešení je ale na kapele samotné, já si mohu jen spílat na to, co kdyby tohle a tamto.

K recenzi poskytl: Candlelight records