Tahle Plzeňská trojice v čele s Lordem Morbivodem udělala v mírně stojatých vodách české black metalové scény docela velký vír a předvedla, jak zacházet s black metalem originálně, a přesto v mezích pevně vymezených pro tento styl.

K hodnocení jsem si dnes vzal jejich poslední počin; a to album z roku 2003 - V rachotu Hromů. Předem si povíme pár tradičních věcí. Album obsahuje 10 kousků o celkové délce 54 minut a pár drobných k tomu. Kapela hraje čistý black metal bez použití jakýchkoli doprovodných nástrojů typu klávesy, flétna a podobně. Možná si říkáte, že klávesy nebo flétna dodají hudbě na atmosféře. To je sice pravda, ale přiznejme si jednu věc. Trollech nepotřebují klávesy ani nic podobného k navození té správné atmosféry. I bez těchto doprovodných atribut Trollech dokáží s atmosférou svých skladeb neskutečné věci. Každá skladba žije svým vlastním životem a neotřelými melodiemi. K hudební stránce nemůžu dodat vůbec nic. Texty kapely se točí kolem říše trollech se kterou je kapela známá po celé šíři zemích Českých. Říši trollech opěvuje kapela už od svých prvopočátků a nutno říci že ani zde určitě plzeňští vedle nešlápli. Od minulého alba Synové Lesů se kapela ještě víc sehrála a naučila se lépe pracovat se skladbami a více si s nimi vyhrát. Také proto působí každý song na tomto albu jako samostatná hymna.


Ale nyní již ke skladbám samotným. První zásek na pažbě nese hrdě název Duj, Větře duj. Začíná jak jinak než vanutím vánku. To přímo cítíte, jak vám při poslechu začíná mrznout nos a přestáváte cítit palce na nohou. Skladba se valí v vyšší střední třídě (řečeno prodejci automobilů) a nutno dodat jedná se o výbornou skladbu. Dvojka bouře navždy zuří je jak jinak také výborná věcička. Třetí skladbou je stejnojmenná v rachotu hromů a jak jinak se jedná o výbornou hymnu... A tak to je až do konce alba; jeden lepší song střídá další, který ho snad ještě překonává. Za zmínku snad stojí ještě věc s pořadovým číslem 6 a názvem paganus, což je čistě instrumentální záležitost, která si nezadá s nejedním pagan metalovým tělesem. A abych nezapoměl po poslechnutí vložte album do počítače. Zjistíte totiž, že se zde nachází ješte klip k poslední věci Ve stínu starých dubů. Tohle je jednoznačně nejhitovější skladba na albu s výborným citem pro melodii.

Trollech si i přes neskutečnou vyčerpanost black metalového stylu dokázali vytvořit vlastní xicht, který si jen tak nespletete... Díky jim za to! Takhle si představuji oživení české black metalové scény! Tuhle kapelu nezle přehlížet, přesně na ni totiž sedí: Buď ji milujete nebo nenávidíte... Jinými slovy buď vám tohle pojetí blacku sedne a budete slintat blahem, a nebo vám nesedne a trollech zatratíte..