1. Zdravím. Za poslední rok to vypadalo s AMESOEURS skutečně všelijak. Nakonec vše dopadlo takříkajíc nejlépe, jak mohlo a první dlouhohrající deska klepe na dveře. Jaké vámi procházejí po tom všem pocity?

Neige: Čau Aedde! Momentálně se cítím maximálně v klidu, jak jsi naznačil, protože po zkomponování materiálu šlo všechno velice dobře. Do studia jsme vstoupili prakticky ihned a label přislíbil vydání ve velmi krátkém termínu. Co se týče alba jako takového, po veškeré té práci jsme na výsledek patřičně hrdí. Dle mého zobrazuje interesantní evoluci po MCD a zní přesně tak, jak Amesoeurs vždy znít měli.

2. Po tom všem jste se nakonec rozhodli, že vydáte již zmiňovaný debut a se vším praštíte. Stále to platí, nebo jste nakonec hodili spory za hlavu?

Neige: Konflikty jsme vyřešili, ale stále chceme skončit. Myslím, že jsem dosáhl svého záměru, který jsem ohledně tohoto projektu měl a nyní chci veškerou kreativitu věnovat hudbě, kterou tvořím v Alcest.

Fursy: Příliš mnoho kapel se vozí na vlně toho, co udělali v minulosti a selžou, nebo přinejmenším již věci neudělají tak dobře znovu. Není potřeba opakovat se znovu a znovu.

3. Pojďme nyní k hudbě jako takové. Jste si v kapele vůbec vědomi, že jste před třemi lety s trojicí skladeb na „Ruines Humaines“ udělali regulérní díru do světa? Dali jste předlohu k následování, dovedli plno posluchačů ke stylu schoegaze... Upřímně, to musí zahřát u srdce.

Neige: Když jsem EP komponoval, nepřemýšlel jsem o tom, že bych chtěl přinést něco nového do metalového stylu, pouze jsem se snažil dát mému hudebnímu vyjádření zvláštní pojetí. Svým způsobem je to ale pravda. Je zvláštní (nicméně lichotivé, samozřejmě) sledovat mladé kapely, hlásící se k typické městské estetice a hrající black metal/post-punk.

4. Skladba „Faiblesse Des Sens“ se stala jasnou jedničkou tohoto EP. Naproti tomu typově podobná „Les Ruches Malades“ ze split alba s VALFUNDE už tak příjemně přijatá nebyla. Čekáte srovnání „Faiblesse“ s každou další podobnou skladbou? Zřejmě je to nasnadě, že?

Neige: To, co jsi řekl, velmi záleží na posluchačových chutích. Setkávám se s lidmi, kteří mnohem více oceňují rockovou tvář Amesoeurs (“Faiblesse…”), ale i těmi, kteří preferují skladby jako “Bonheur Amputé”. Proč by měla“Faiblese Des Sens” reprezentovat typický styl Amesoeurs? Samozřejmě ji miluji, ale nevěnovali jsme jí nějakou přehnanou pozornost ve smyslu “tohle bude klasika Amesoeurs”. “Les Ruches…” možná nebyla přijata tak dobře kvůli, řekněme “jeskyní produkci” a silnému feelingu 80’s.
Jen tak pro zajímavost, “Les Ruches…” byla první skladba, kterou jsem pro Amesoeurs napsal, dlouho před vydáním MCD.

Fursy: Amesoeurs je něco jako spektrum reflektující různé strany našich pohledů ohledně “městského světa”, kde žijeme. Neexistuje žádný “hlavní song”, pouze chutě a přístupy jistého druhu posluchačů, kteří jsou vnímaví k určitému druhu emocí.


5. Podle preview debutu „Amesoeurs“, které lze poslechnout na MySpace, je na první pohled slyšitelné zlepšení zvukových kvalit nahrávky. Ukázka teď působí více přístupně. Jak moc času jste věnovali právě téhle stránce novinky?

Neige: Více přístupná? Nemůžeš věřit samplům, chlape! Hádám, že zažiješ mnoho překvapení, až si pustíš debutové album poprvé! Mohu říci, že odlišné strany Amesoeurs jsou více definované na MCD. Není tam žádná skladba, která by zněla jako některá další a jsem si jist, že tento přehnaný kaleidoskopický aspekt bude hlavní důvod, proč někteří posluchači album nebudou mít rádi, dokonce, i když je to charakteristický znak, který definuje hudbu Amesoeurs.

Fursy: Pokud si vezmeš skladby odděleně, možná se ti budou snadno poslouchat, ale všechny pohromadě, to je něco jiného. Album shromažďuje všechny skladby, které byly doposud složeny. A je velmi těžké říci, jak moc času to zabralo.

6. Pokud bych vás požádal, abyste čtenářům shrnuli „Amesoeurs“, co se týče toho, co na desce mohou naleznout, mluvili byste spíše o klasických AMESOEURS, či o nějakém hudebním postupu?

Neige: Dle mého je na albu cítit silná evoluce, ve smyslu, že jsme natlačili koncept Amesoeurs do krajní meze, muzikálně i koncepčně. Album je méně nostalgické než MCD, takže možná některé lidi zklameme. Za to ale zprostředkovává více deziluzí, odříkání, a dokonce, i když obsahuje několik typických “new wave” skladeb, zní ve výsledku velmi chladně. Nemnoho vokálu, hodně atmosféry, pocit nekonformnosti.

Fursy: Nechci opakovat, co můj společník řekl, ale sdílím jeho názory. Lidé si toto album musí uvnitř sebe uvést jako film; představíš si příběh, prozkoumáš ho a posléze vyvodíš závěry. Pro každou skladbu mám v mysli určitý obraz. Je to jako když zobrazuješ různá místa nebo pocity a stvoříš pro ně určitou skladbu. Naše hudba je propojena s obrazy. A to je důvod, proč jsme věnovali artworku alba tolik času a pozornosti.

7. Abych řekl pravdu, při poslechu mě vždycky dostává hlavně atmosféra, která z vaší hudby sálá. Klidně bych jí připodobnil k deštivému ránu v poloprázdném autobuse s hlavou opřenou o opršené a zamlžené okénko. Které věci konkrétně vás inspirují ke skládání?

Neige: Co shledávám inspirujícím, je procházení se v námi vytvořeném světě a pozorování všech jeho krás, nelogičností a kontrastů. Přemýšlejíc vysoko nad nočním městem a vnímající všechny jeho hluky a vibrace, prožívat to všechno je ten nejimaginativnější a nejsnivější způsob, jak doprovodit naši hudbu.

Fursy: Spíše mě znechucuje lidské chování než to co lidé vytvořili (a některé výtvory jsou vskutku krásné). Tím jsem inspirován. Ale také například rád stojím na mostě a sleduji odrazy hladiny, jakoby to bylo pokřivené zrcadlo. Amesoeurs jsou hodně o městském romantismu (co se týče uměleckého hlediska: G.D Friedrich, L. Spilliaert, W. Blake, atd.), ale též o jeho ošklivosti.

8. Mimochodem, označili byste se za lidi citlivé, kteří jsou schopni se bez problémů ponořit do vod bezmocné melancholie o ocenit její do jisté míry zvrácenou krásu?

Neige: Nazývat nás citlivými v takovémto smyslu by bylo dost laciné, nemáme rádi tuto přehnanou citlivost či nedostatek přiměřenosti. Když skládám, tak nikdy vědomě o tomto nepřemýšlím. Prostě hraji muziku, jenž se mě napoprvé dotkne.


9. Stává se mi, že ležím v podvečer slunečného dne ve vysoké trávě, sleduji nebe, celá ta scenérie mi přijde naprosto dokonalá, a přesto by se můj pocit dal nazvat spíše smutkem. Je to ale smutek, který mě dokonale naplňuje. Stalo se vám něco podobného někdy, případně máte nějaké své podobně specifické stavy? Ptám se proto, že podobné pocity mívám i při poslechu Amesoeurs.

Neige: Samozřejmě. Myslím, že každý z nás dokáže pochopit tebou popisovaný „euforický smutek“, který tě náhle nabije energií, posilní vnímání a na chvíli nám dá pocit, že žijeme více než jindy, i přesto, že taková bolest momentálně bije v každé buňce těla. Tohle je v kontrastu k těžké melancholii, která přesně rozbíjí naději a motivaci, zašpiněný, šedý filtr, jenž nám brání v cítění a vidu. Většina textů Amesoeurs se zabývá tímto druhým pocitem.

10. Pověz mi ještě na závěr, jak ses vůbec k Amesoeurs dostal? Jak vznikla myšlenka založit podobnou kapelu a která hudební tělesa její tvorbu ovlivnila?

Neige: Vždy jsem měl v mysli zromantizovanou podobu městského světa. Všechno tohle se zkonkretizovalo společně s vůlí založit projekty, když jsem objevil hudbu nové vlny. Spustila něco v mé mysli. Máme hodně vzorů a můžeš je lehce vytušit z naší hudby: Joy Division (hlavní zdroj všeho!), Depeche Mode, The Cure, Sonic Youth, Katatonia, New Order, pár industriálních/noise projektů a samozřejmě black metal 90. let. Fursy: V Amesoeurs jsem vždy viděl způsob, jak zkoumat svou běžnou fantazii o moderně, městech a o lidech v nich. Také bych rád připomněl kapely jako Portishead, Blonde Redhead (za svou šílenost), Kayo Do a Kill the Thrill, samozřejmě black metal a pár post-rockových kapel.

11. Díky za Váš čas a odpovědi, poslední slova jsou tradičně Vaše.

Neige: Děkuji za tento rozhovor, vůbec první, který jsme k vydání novinky poskytli!

Fursy: Bylo mi potěšením a doufám, že to samé budete cítit i při čtení.