To, že je Finsko zemí číslo jedna, pokud se jedná o melancholickou hudbu, ví asi každý. Doomových kapel je zde tedy tolik, že není až tak lehké oddělit zrno od plev. Na druhou stranu, ne každý se rozhodl vydat směrem, kterým před ním šlo nespočet kapel, a jedním z takových je i Tuomas Saukkonen. Debutové album „Darkness Walks Beside Me“ bychom mohli na první pohled nazvat sólovým, neboť Tuomas se stará prakticky o vše, nicméně retrospektivnější prozkoumání odhalí, že na albu je nespočet hostů, bez kterých by to místy skutečně nešlo. Tak zaprvé, Mikko Heikkilä byl přizván, aby nahrál čisté vokály, kterých je na albu nakonec vskutku mnoho. Tady asi končí výčet těch hostů, které poznáte na první poslech. Nicméně ve skladbě č. 4 vokálně vypomohl Tomi Koivusaari (Amorphis), v 5 a 7 Ville Sorvali (Moonsorrow) a v 3, 5, 8 Mynni Luukkainen (Sotajumala). Mělo by se tedy jednat o pestrou práci, alespoň co se složení muzikantů týče. Aby album znělo živelněji a zajímavěji, bylo využito hned několik studií, například: One Man Army studio, Soundspiral, Kekkonen studio atd.
Přijde vám to bláznivé? Mně tedy určitě, přinejmenším neobvyklé. Na druhou stranu, takovéto informace nutně nezaručují kvalitu, ale protože je Tuomas známý z působení v Before the Dawn a dalších kapelách, dá se očekávat, že ani BLACK SUN AEON nebude ničím polovičatým.
Styl produkovaný na desce by se dal definovat jako melodický dark/doom/death metal. „Darkness Walks Beside Me“ zní nejen velice temně, ale i moderně a otevřeně. Nedrží se striktně žádných mantinelů a v podstatě každá kompozice má v sobě něco zajímavějšího a jiného než ta předtím. Z počátku jsem se bál, aby se nejednalo o symfonickou mazanici, která si bude hrát na inteligentní a promyšlené divadlo, ale není tomu tak. Tím, co člověku asi nejvíce uvízne v hlavě, jsou zapamatovatelně a dobře vyzpívané čisté party. Místy mi hlas Mikka připomněl Petra Muka, ale to spíš tak z legrace.
Hudba je tvořena tak, že je v ní mnoho prostoru pro vokály, přesto jimi není přesycena, dominantní je zcela jistě kytara. Ať již akustická nebo elektrická. I tempa jsou v podstatě různá, ale převažuje hlavně to střední. Z doomu si BLACK SUN AEON vzali spíše náladotvornost než pomalost, z deathu zase tvrdost a naléhavost.
Tento barvitý materiál je tedy absolutní alternativou, která si meze neklade, jak jste možná pochopili z řádků výše. Ale upřímně, všeho moc škodí. Riffování elektrické kytary zní často dost podobně, a tak se postupem času stává jediným překvapujícím elementem začlenění něčeho, co ji na chvíli odbourá. Ale zde jde vidět pozitivum v negativu; BLACK SUN AEON zapojují často různá obohacení, a tak se nelze utápět ve stejně husté kaši dlouho.
Pokud to shrnu a budu se chtít dobrat nějakého konkrétního závěru, zjistím, že BLACK SUN AEON je kapelou, která jistě zaujme již line-upem, stejně tak profesionalitou, kterou je deska zvládnutá, ale již ne tak tím, jak je hluboká. Nedá se říct, že by byla smutná, veselá či melancholická. Prostě JE. Je nějaká. Občas nijaká. Ale z hlediska hudebního dobře a různorodě zahraná a perfektně ozvučená. Při dobré a aktivní náladě se poslouchá téměř sama, stejně tak v autě, kde se přestanete věnovat řízení, ale určitě bych u ní nezkoušel číst nebo přemýšlet. Na to je v ní moc změn a šlapavých rytmů. Takže… pro každého něco?
K recenzi poskytl: Cyclone Empire Records
