Jelikož sobotní den nepřinášel v mém rodném městě nic zajímavého, krom dvoudenních závodů do vrchu, vyrazil jsem na brněnský Favál, na již sedmatřicátý Metal Swamp, aneb svátek všech metalistů v Brně. Ovšem slovo svátek se moc nehodí. Jak jsem si už z posledních akcí zvykl (myslím teď celkově, nikoliv jen MS), účast na koncertech je čím dál slabší. Jinak tomu nebylo ani na Favále. Návštěvníků bylo snad méně, než celkový počet lidí z osmi kapel a crew MS. Ano, je to smutné.
I přes takto malou návštěvnost však kapelám nic nebránilo v tom si dobře zahrát a pobavit se. Výsledná atmosféra byla sice hodně klidná, ale o to příjemnější. Vždy si bylo kam posadit línou prdel, na pivo a jiné pití se nemuselo vůbec čekat a i zvuk byl celý večer tak akorát. Co si člověk tedy může víc přát?
I přes to, že jsem s členem první kapely dorazil se zpožděním 20 minut od jejich plánované zvukové zkoušky, ve čtyři už byli INFINITE DARK nastoupeni na pódiu a střemhlav se pustili do půlhodinového setu, v němž předvedli skladby z jejich současné demonahrávky. Je to něco přes rok, co jsem ID viděl poprvé. Je vidět, že kluci nelení a skládají, zkouší a nacvičují. Jejich set byl o něco profesionálnější než posledně. I když se během jejich hraní na Favále pohybovalo něco přes deset lidí, klukům z ID to moc nevadilo. Opět se rozehřáli a dokázali, že mladé kapely mají dostatek energie, která často chybí vyhraným, avšak již starým skupinám.
Během každé kapely proběhla menší úprava na pódiu. Až na výjimky to nezabralo víc jak dvacet minut. V pět tak na podiu postávají ve slušivých gumácích STÍNY PLAMENŮ a zahajují svůj kanalizační set. Netřeba asi zdůrazňovat, že právě na SP se má maličkost těšila nejvíce. A jak se ukázalo, nebyl jsem sám. Hned od začátku u pódia mohutně halekali snad všichni, co v tu dobu na Favále byli. Osobně si myslím, že SP měli za celý večer největší ohlas publika. A není se čemu divit. Rozhodně to řadím mezi nejpovedenější set, který jsem v podání těchto Plzeňáků viděl.
Během následující pauzy jsem si odskočil na (předraženou) bagetu na sousední benzínku. Třetí kapelou v pořadí byly MARTYRIUM CHRISTI z Nýrska. Očekával jsem něco brutálního a dočkal jsem se. Dle mě šlo o nejextrémnější výstup za celý večer. Kytary ječely pod náporem trsátek, do mikrofonu střídavě řvali, chrochtali a pištěli všichni tři zúčastnění a kulometnou palbu bicích obstarával bubeník Martin, který s přehledem stíhal žvýkat žvýkačku. To jsem fakt nežral. :)
Během jejich vystoupení však prostor před pódiem poměrně značně prořídl. Zdálo se, jakoby se vytratila většina návštěvníků. Ti se povětšinou věnovali průtokovému ohřevu piva. Kapelu tak zůstala sledovat tak čtvrtina lidí.
Podobně tomu bylo i u následující partičky SEEDS OF SORROW. Tihle progresivní Rakušáci u nás hrají poměrně často. I já sem je už několikrát viděl. Jejich zvláštní směsice death metalu a ujeté progrese má u mě takovou sinusovou líbivost. Něco mě zaujme víc, něco míň. Nebýt však vokálních propozic Inga, nejspíše bych nevydržel až do konce setu. Onen progres mi prostě do DM moc nesedí. Veškerý zájem jsem tudíž nechal na různorodém vokálu. Popíjel jsem instantní kávu, promíchával ji lžičkou na polévku a kouřil cigáro. V neposlední řadě jsem se dobře bavil jedním hostem, který pospával v boxu hned vedle zvukařů.
Pátá v pořadí byla další zahraniční grupa až z dalekých Košic. Česká a slovenská scéna je stále v kurzu. To bylo ihned po začátku setu poznat. Všichni ztracení hosté se najednou nahromadili před pódiem, u kterého vydrželi až do konce. To jsem ani nečekal. INFER jsem za poslední dobu viděl několikrát a jejich set mi vždy přijde stejný. Ani slabší, ani nějak výrazně lepší. Borci si však stále drží svou laťku, která je poměrně vysoká. Není se ani čemu divit. Jejich kombinace blacku a deathu přiláká hodně lidí z obou těchto hudebních žánrů. Deskou „Anti-Human“ o sobě dali značně vědět a tak se logicky činí. Přeci jen mají proč, když jsou prakticky jedním z „potomků“ labelu Metal Swamp.
Kolem desáté se již na pódiu chystají FLESHGOD APOCALYPSE, kteří zavítali až z daleké Itálie. Jednalo se o mé první setkání s touto kapelou vůbec. Byl jsem tedy zvědav, co se bude dít. Krátká zvukovka mírně nastínila s čím že budeme mít tu čest. Pohasla světla a rozezněla se jedna z Beethovenových symfonií, do níž FA plynule přešli se svým brutálním deathíkem. Ten se vyznačoval hlavně zvláštní hladinou zvuku. Vše bylo hodně nízko, žádné vysoké tóny. Jen valivé a splývající kytary, které byly podpořeny záplavou čvachtajících úderů a hutného murmuru. Prostě půlhodinka poctivého bordelu, který mi neustále splýval dohromady. Nebýt mnoha inter/outer v podobě klasické hudby, nejspíš bych nerozlišil ani kdy začne další skladba. Ale nakonec mě jejich snaha přeci jen nějak oslovila a na konci jsem si podupával nohou a lehce pohazoval svou čerstvě ostříhanou hlavou. Mít pořádnou hřívu, asi si půjdu k pódiu trošku zadovádět.
Nejdelší zvukovou zkoušku měli BELTAINE. Nikam se však nespěchalo, tak ať si borci naladí vše, jak potřebují. I tentokrát se potvrdila má domněnka s česko/slovenskou scénou. Před pódium se nahrnuli všichni, kteří obklopovali bar a po celou dobu trsali. Až v tuto pozdní hodinu to na Favále vypadalo jako na skutečném metalovém koncertě. Vlasy lítaly vzduchem, paroháči byly vidět na každé druhé ruce a i odezva publika byla konečně nějaká. Konečně! Do té doby poměrně chladný večer se začínal rozehřívat. To brzo, pomyslel jsem si. Jak naschvál na mě začínala přicházet únava. Po vyfocení několika snímků jsem se tedy vrátil na své obvyklé místo u baru a sledoval výkon, který BELTAINE podávali. Mě osobně živě nejvíce zaujala práce baskytaristy Járy a jeho bezpražcové, šestistrunné baskytary.
Na závěr večera byli pozváni rakouští téměř veteráni DARKFALL. Personálně nejstarší kapela za ten večer předvedla nejspíše nejmelodičtější vystoupení. Jejich hudba vychází z kombinace thrashe a melodického death metalu, který byl naprosto vhodný na nekontrolovatelné paření. Tomu se oddávala tak dvacítka-třicítka přítomných, které už naladili předchozí BELTAINE. Mě osobně však jejich hudba nijak výrazně nezaujala. Navíc mě a mé společníky kromě únavy přepadl i hlad, a tak jsme se rozhodli Favál po několika skladbách opustit a vyrazit přes mekáče k domovu.
K mému překvapení mi večer ani nepískalo v uších. A za to jsem velice rád. Hladina hlasitosti byla na únosné míře a žádná z kapel tak nebyla zpitvořena přepáleným zvukem. Vše bylo tak, jak má být. Až na ten jeden malý detail, jež jsem zmínil na začátku, a který byl určitě trnem v oku pořadatelům. Neskutečně chabá účast. Možná je to tím počasím, které láká lidi spíš vyrazit ven, než do temnoty klubů. Ale já osobně mám pocit, že z posluchačů opadává nadšení z koncertů a že jsou za poslední dobu přesyceni počtem akcí, které se všude uskutečňují. Ať je to jakkoliv, nic to nemění na tom, že jsem rád, že jsem se vymanil ze všední nudy našeho maloměsta. Závody pokračovaly až do neděle, takže jsem vlastně o nic nepřišel. Celkově vzato, příjemně strávený víkend. A co jste dělali vy?
