Anglie, země chudá na kvalitní black metalové podhoubí. Popravdě se tu a tam naskytne jakási kapela, ze které vypadne nějaké celkem kvalitní album. Nicméně není ani jediné, která by držela praporec hrdě nad hlavou, a jinými slovy byla opodstatněnou stálicí místní scény. Dark Essence Records letos vypustili v pořadí druhou studiovou nahrávku „World Suicide Machine“ kapely SKALDIC CURSE, která by se onou kvalitní stálicí za jistých předpokladů stát mohla. Nic však není zadarmo, a tak se dle mého soudu v letošním roce v Anglii ještě korunovat nebude. Novinka přichází se šesterem skladeb, bezmála tři čtvrtě hodinovou stopáží a techničtější formou černého umění...„World Suicide Machine“ je zajímavá, avšak rozporů plná deska. Posluchač se zde bezpochyby dočká technicky kvalitně odvedené práce, ve které hrají prim různorodé aranže kombinující našláplé a řízné momenty s oddechovými vyhrávkami a kvalitním frázováním vokálního projevu. Ona pestrost společně s technickými finesami jsou jednoznačně devízou celé nahrávky. Celé se to čas od času zvrhne k mírné extravaganci, kterou jsou schopny téměř ihned vystřídat klidná tempa, případně slušně energická black metalová řež. Na druhou stranu jsou SKALDIC CURSE schopní omílat některé riffy několik minut, aby je následně vystřídaly ony stejně dlouhé poklidné pasáže, jenž začnou po chvíli neskutečně otravovat. Sedmiminutová stopáž téměř každé skladby je zřejmě hlavním kamenem úrazu, neboť si nedokáže udržet posluchačovu pozornost po celou dobu. Jednoduše řečeno, celá nahrávka umí v rámci každé stopy několikrát celkem slušně zahaprovat. Jasným příkladem buď čtvrtá „Genocide Storm“, která se opravdu slušně rozjede, nicméně ve chvíli, kdy je třeba změnit tempo a vyznění, se kluci melou na stále stejném místě. V době, kdy by už mohla celá skladba končit, naváže poklidná část, která opět trvá až přehnaně dlouhou dobu. A to nedej bože, aby se pustili do jedné z jejich kytarových onanií, které mi trhají uši při každém poslechu znovu a znovu a stále nejsem sto si na ně zvyknout, či je přesměrovat na jinou, méně důležitou kolej.
Druhá dlouhohrající deska těchto Angličanů dokáže být v jednu chvíli neskutečně zajímavou, zároveň však i nesmírně otravnou záležitostí. Jak říkám, kdyby SKALDIC CURSE všechny své motivy zkrátili o polovinu a na desku přidali ještě jednu, dvě skladby, jednalo by se o velmi kvalitní dílko. A v některých momentech by se ani zkracovat nemuselo, jelikož úvodní „Pest Against Pest“ ukazuje, že i takto se to dá udělat velice dobře.
„World Suicide Machine“ ale v každém případě stojí za poslech, jelikož každá skladba nabízí slušnou porci zajímavých momentů. K dobru klukům přispívá i fakt, že svoji tvorbu zahalili velice osobitým výrazem, který nemá za potřebí jakákoli podobnostní přirovnání. Na chudé anglické black metalové poměry velice slušná práce, která má šanci za jistých předpokladů i v mnohem širším posluchačském měřítku, žel s výraznými nedostatky. Osobně doufám, že se při následující příležitost kluci z chyb poučí a nabídnou desku, která chytne a nepustí. A že na to mají, o tom není pochyb.
K recenzi poskytl: Karisma Records
