Na tohle jsem jsem čekal jako na spásu. Grrr, na první desku Valraukar jsem se tak neskutečně těšil, až jsem se až bál, čeho se od ní dočkám. Pořád slibuji, jak už začnu recenzovat i podprůměrná alba, ale zatím mám tak strašné štěstí, že to nejde…:) Valraukar a podobné skupiny jsou ty, kvůli kterým MORTEM děláme… Žádné zaběhlé spolky, které mám taky rád, ale pěkně sledovat první krůčky, od debutu a dále... Takže, nedávno vydané CD "Lair of Heloth" bylo natočeno v Hellsoundu a podílela se na něm čtyřčlenná sestava v čele s Haatenem – zpěv, dále Heloth – bicí, Mori – kytara a Smrt – basa. Vlastně po třech letech na nás tito Blanenští rytíři vyvrhli své první CD a já už předčasně můžu říct, že to je start, jak se patří! Na albu najdeme 9 našláplých písní o délce něco přes 32 minut. První věc, co stojí za povšimnutí, je ta, že zde najdeme 5 písní česky a 4 anglicky. Už i tohle je příjemná změna. A když k tomu ještě přičteme, že Haaten má hlas, kterému rozumíte skoro každé slovo…Hmm, je tedy na co se těšit...
Začínáme intrem, které ve mně po dlouhé době vzbudilo pocit strachu a nejistoty. Je to právě ten typ intra co vás navnadí a vy se těšíte, co na vás čeká za ním. V dálce už vidím první píseň s názvem "Poslové zimy", kterou nám Haaten přináší na vrcholcích zasněžených hor.. Lepší start si ani nelze představit. Parádní riffy, pekelná rychlost a hlavně můžete zde cítit onu severskou školu, což je pozitivní zvlášť pro mě jakožto milovníka obzvlášť norské školy. Jako další píseň následuje jen krátká vybrnkávačka na kytaru. Uvědomme si, že Valraukar umí i něco jiného než jen drtit posluchačovi uši…
Čtvrtá píseň, která má co do činění s názvem alba, je pro mě společně s osmou tou nejlepší na albu. Vyhrávky, které jsou v téhle písni podporované Haatenovou parádní angličtinou, mě opravdu přikovávají k zemi a já jenom mohu opěvovat krásu rozrůstajícího se českého podzemí. Přidat hlasitost basy a máme tu Carpathian Forest. Chlad, smrt, děs, strach, les, tma…Tak začíná pátá píseň, která je krátkou, ale o to zběsilejší s parádní vyhrávkou na bicí. Je asi zbytečné popisovat, co se dále na "Lair of Heloth" odehrává. Z těchto pár řádků je to myslím jasně čitelné. Nedávno jsem recenzoval první počin Stormhammer Domination a byl jsem nadmíru spokojený, ale když se mi do ruky dostane tohle CD, co jiného dělat než si umačkat ruku abyste si to pouštěli pořád znovu… Po poslechu alba mi napište jestli jste vydrželi si nepustit vícekrát za sebou skladbu číslo 8… Co mi asi chybí k větší objektivnosti je to, že jsem nebyl na Night of Unholy Flames a nevím jak jim to jde naživo…A dost toho lituji,ne jenom kvůli nim…
Dávám tomuto albu vysoké hodnocení,protože když sečtete fakta,že je to prvotní počin+výborný zvuk+skvělé výkony+příslib do budoucnosti,nemůže vám vyjít nic špatného…Shrnuto a sečteno: Komu by se toto album nelíbilo? Těším se na další počiny a přeji neutuchající touhu do hraní…LAIR OF HELOTH!
