Vargsang se vrací! Dva roky od Call of the Nightwolves uplynulo a tak se spousta maniaků, kteří si tohle album oblíbili může těšit na pokračování Vargsangovi tvorby... Když tak koukám na booklet, který mám v podobě obrázků v PC, tak první co mě zaujme, je, že celé album bylo natočeno, upraveno a mixováno ve zkušebně... Další věc je už neméně milá...Opět staré známé: No contact! No interviews! Teda nevim, asi se z těchto čtyř slov stal jakýsi black metalový trend,který používají všechny „hrdé“ black metalové bandy... Mě to přijde více než k smíchu...Pokud nechtějí dávat rozhovory, ani kontakty, tak ať se o tom nezmiňují...Stejně to ale nikdy nevydrží a rozhovor poskytnou...
První dojmy po poslechu celého alba jsem měl hodně smíšené...Celkově se zlepšil zvuk,což není dobře.Nyní je zvuk absolutně čistý a ten těžký a hluboký, který byl na Call of the Nightwolves vymizel... Následující druhá do ucha praštící věc je ta,že album se pohybuje na podstatně melodičtějších linkách. A z reakcí lidu už vím, že tohle Vargsangovi moc nevyšlo...hmm, hmm...
Otvíračka po Prologu : Deathyell of Extermination to je ten starý dobrý Vargsang...Někdo by zase namítl,že nosné riffy jsou příliš melodické,ale tohle bych opravdu neřekl..Sluší to téhle písni... Po více jak pěti minutách nadchází čas pro Drowned in hate and sorrow...Která se opravdu vynoří z pozadí a je takovou tou první písní,na kterou sem už zaslechl poměrně dost stížností. Ale zase když se nad tím zamyslím, přináší to hudbě větší rozmanitost a nepohybuje se jen v tom obvyklém klišé.Po dvou písních mám z alba zatím dobrý pocit... Night of the impaled whores mi hodně připomíná Judas Iscariot...Tak nějak i album To Embrance the Corpses Bleeding...Zvuk kytar je mi podobný a ta melodika...Nuže, možná se mi to zdá,ale mě to tak prostě přijde. Ploužák v podobě The forest of frozen shadows je pěkným oddychem, nenadchne ani neurazí... Následující Torn to pieces a Raped and hanged žeru z alba snad nejvíc... První mi připomíná Vargsang na minulém albu a ta druhá zase se svým perfektním nástupem tak jak bych si představoval Vargsang v pokračování... Hodně výrazné kytary,ale nástroje sladěny tak, aby jeden nástroj nepřevyšoval druhý... Jakmile někdo tvrdil, že Call of the Nightwolves je kopírka Dark Throne, tak nyní už bych to být jim netvrdil... Titulní Throne of the Forgotten je taková nic moc píseň kupodivu... nemastné, neslané...Bez většího nápadu mi to připadá... A následuje pokračování zaběhnuté „telenovely“:) Deathgate to eternal life (part II)... Nejmelodičtější píseň na albu,použity jsou i čisté vokály při počátku skladby... Vlastně je to skladba postavená na nesmírně málo riffech, které se jen napodobují, přetvářejí a tudíž tahle skladba po několikerém poslechu nudí...Ale i když někdo namítne, že je to takový slaďáček, tak přesto se mi líbí a mám z ní dobrý pocit. Už jen Epilog a je konec...
Vargsang se rozhodně hodně dere do popředí v Německu a já mu to víc než přeji... Throne of the Forgotten je mírným zklamáním, ale kdyby jsme se neohlíželi po debutovém albu, je to víc než dobré...Hodně štěstí.
