Historie RUINS sahá do roku 2004, kdy také vyšlo debutové EP „Atom and Time“. Nutno podotknout, že kapelu tvoří pouze dva stálí členové a dva sezónní hráči. Hlavním mozkem je Alex Pope, mající na starost vše kromě bicích. Ty obstarává David Haley. Snaha tohoto páru vyvrcholila rok po vydání EP prvním dlouhohrajícím albem „Spun Forth as Dark Nest“. To si ve světě nevedlo dle recenzí nikterak špatně, a to slibovalo, že ani „Cauldron“, novinka Tasmánců, nebude žádným zklamáním.
V kostce se nejedná o nic, čím by nebyl black metal přesycený, alespoň v dnešní době. Relativně dobrý zvuk, melodie, agresivní i volnější tempa, vokál adekvátní tomu všemu. Nicméně pokud by to tak skutečně bylo, řadili by se RUINS mezi stovky dalších kapel, které nemá cenu poslouchat, protože víme přesně, co čekat. Zde ale spočívá první rozdíl, Alex má vyvinutý smysl pro kompozici, což hned posouvá album nad ostatní, průměrná. Skladby jsou složeny tak, že je v každé vypíchnuto několik momentů, které nejenže překvapí, ale i neuvěřitelně zabaví a rozdovádí. Je ale samozřejmé, že takto v překvapení budete album poslouchat jen jednou, dvakrát, třikrát, pětkrát, pak si již budete stavbu skladeb pamatovat. Přeci jen se nejedná o Virus nebo něco podobného, aby člověk musel kompozice poslouchat desetkrát, aby si vůbec něco pamatoval. Ne. Tohle je black metal, ryzí, čistý, ale neuvěřitelně energický a moderně pojatý, a to i bez kláves a toho všeho harampádí okolo. Když jsem „Cauldron“ poslouchal poprvé, nestíhal jsem v autě hrozit na okolní stromy, protože právě vcelku jednoduché, ale četné vyhrávky rozsekávají skladby na několik kousků a vy se stále cítíte jako po pěti RedBullech. Toto je jasná devíza.
Čím dál více se mi proto potvrzuje názor, že zatímco v Evropě jde black metal od desíti k pěti, tak země, pro které není tahle hudba až tak typická, získávají na síle - ať již Austrálie (např. Austere, RUINS), USA (např. Cobalt) či Japonsko (např. Cataplexy). Ony rozdíly, které byly v minulosti dělány, jsou dnes již nadbytečné a pošetilé. A to je z mého hlediska jedině dobře. Je však jasné, že toto dilema bude vždy jen o posluchači a jeho povaze.
Jestliže tedy toužíte po albu, které black metalu jako takovému nedělá ani trochu ostudu, disponuje spoustou energických i technických momentů a je zabaleno v masivním, destruktivním zvuku, nebojte se „Cauldron“ zkusit. Je to možná doporučení, které jste ode mě četli vícekrát, ale věřte, že RUINS si ho zaslouží. Jejich hudba není obklopena zbytečnou mystikou, nedostatečnými informacemi, nadbytečnými warpainty, či čímkoli jiným. Je to deska, která je upřímná a uvěřitelná, a to se dá v dnešní době považovat za čím dál větší poklad. Je skutečně jen na vás, jak se k ní postavíte, bavit by ale měla většinu.
K recenzi poskytl: Debemur Morti
