1. Nazdar, jak se daří v novém roce? Pokud pomineme, že jste vydali debutové album (o kterém si ale promluvíme později). Jaké je počasí v Anglii? Stejné jako v ČR, čili proměnlivé?
Počasí máme typické pro toto roční období – chladné a dosti mizerné.
2. Musím uznat, že se zatím setkávám s poměrně rozporuplnými reakcemi, co se právě vyšlého debutu týče. Ačkoli se jedná o první album v historii kapely, byla zde jistá očekávání – alespoň, co jsem tak zaznamenal. S jakými reakcemi se teď setkáváš Ty? Od přátel, recenzentů, atd.? Chodí více nabídek na koncerty?
Reakce byly víceméně pozitivní. Většina lidí vypadá, že si album užívá – samozřejmě, že bylo i mnoho negativní odezvy, protože v dnešní době internetu se najednou kritikem stává každý. S tím, jak album bylo přijato, jsem vcelku spokojen, ale upřímně řečeno se ve sférách undergroundu pohybuji už dost dlouho, a tudíž mi o přijetí veřejností zas tolik nejde. Přesto jsme dostali pochvalu z míst, kterých si hluboce vážíme, jako jsou například členové jiných kapel, jež nás povzbudili a dali nám jakési potvrzení smyslu toho, co vlastně tvoříme.
3. První, co mě napadlo při poslechu „The Malediction Fields“ a vlastně mě na to trošku navedl kolega, bylo, že máte jisté podobné prvky s Negurou Bunget. Místy to z alba hrozně dýchá. Co ty na to? Pokud se nemýlím, jeli jste s nimi i turné, že?
S Negurou Bunget jsme hráli celkem dvakrát, a momentálně je to kapela, co s námi sdílí podobný přístup k hudbě. S Huppogramusem z Negury Bunget jsem několikrát hovořil a jsem si jist, že je tu jakési spojení, že oba koukáme na svět ze stejné perspektivy. Hudebně vidím podobnosti v ohledech hloubky, progresivity v přístupu k black metalu – nicméně podle mě Negura Bunget nemá tak hluboké depresivní kořeny, namísto toho nabízí širokou zvukovou paletu vyplněnou esoterikou a nenávistí. V jejich zvuku je ještě mnoho rozdílů vzhledem k tomu, že my se snažíme o prostorovější a ne tolik kostnatý přístup. Negura je skvělá kapela, a také doufám, že si s nimi v brzké době znovu zahrajeme.
4. Album má poměrně špinavý zvuk, který rozhodně nesedne každému. Pokud vím, mastering jsi si dělal ty sám. Potom je asi jasné, že jsi do světa vypustil výsledek, jaký jsi chtěl a nejedná se o polovičatou práci. Proč ses rozhodl právě takto? K umocnění atmosféry a neurčitosti nahrávky? Dnes je totiž spíše moderní produkovat alba, která jsou zvukově krystalická.
V podstatě hrajeme black metal, a ten podle mě nikdy nebyl o dosažení „perfektního“ zvuku. Dle mého názoru je kvalitní black metal rovnováhou mezi silou, čistotou a mystikou. Tohle album bylo nahráno pouze na mou vlastní výbavu, o které si myslím, ze ve srovnání s nynějšími standarty je vcelku primitivní. Na druhou stranu jediní, kdo ví, jak album mělo znít, jsme my, a pro mě osobně se výsledek našemu záměru velmi blíží. Je to masitý zvuk, úmyslně podpořený využitím nástrojů – vlastně celá bicí složka byla nahrána živě.
Chceme to vytvořit „real“ - celistvé a opravdové. Žel bohu je moderní nahrávací výbava s editováním, kvantováním, s metodou „cut‘n’paste“ a přemisťováním zvukových stop dostupná i v tom nejmenším nahrávacím studiu kdesi ve sklepě. Nicméně to u FEN nemá šanci – náš zvuk je zrozen z poctivosti, ryzího záměru nabídnout raději emoce a atmosféru, než z toho dělat dojem na nějaké podivíny ze studia. Pro mě nejde o špinavý zvuk, nýbrž o zvuk přirozený.
5. Co je nezvratné, jsou emoce, které z „The Malediction Fields“ vycházejí. Bylo toto Vašim záměrem, nebo jste si měnili priority při skládání hudby dle toho, jak jste se zrovna cítili? Je album jistým zrcadlem k Vašim duším, emočním stavům, atd.?
Absolutně – emoce jsou v hudbě zásadní. Jestliže umělci do hudby, kterou tvoří, nevkládají i kousek sebe, pak není výsledek práce nic víc než produkt. Huba FEN je zrozena téměř z pudového nutkání tvořit, popustit a uvolnit emoce, nápady a atmosféru do zvukové formy. A co přichází první – zvuk nebo pocit – je to takový koloběh. Občas někdo přijde s dobrý rifem, který představuje jeden určitý pocit a píseň se stvoří z tohoto základu, je to směr založený na zvucích a rifech. Jindy jsem uchvácen určitou fascinací, a v tu chvíli kytara funguje jako zdokonalující zařízení - způsob jak zvukově vyjádřit pocity. V zásadě je toto album velmi osobní záležitost.
6. Další otázka se nabízí prakticky sama. Co vás vedlo ke zkřížení takových dvou silných stylů jako je black metal a post-rock? Přijde mi, že lidé k této variantě sahají čím dál častěji a bojím se, aby se z toho nestal nějaký ubohý trend… Snad mi to ve vašem případě nějak osvětlíš :).
Od úplného začátku jsme zamýšleli spojení více atmosférických a hloubavých složek black metalu s hudebními styly obsahující širší záběr. Všichni jsme nadšenci tak zvaného „post-rocku“, post-metalu a shoegaze, které dle mého názoru obsahují mnoho různožánrových aspektů, které lehce ladí k futuristicky smýšlejícím součástkám black metalového žánru. Zamyslete se – jak velký je vlastně rozdíl mezi současnou tvorbou In the Woods a Mogwai? Přístup obou kapel se dá popsat jako ztělesnění absolutního nasazení nálad a struktury – vrstvy kytar a smysl pro příliv a odliv dynamiky, bouře a klid, všechny tyto složky mají obě kapely společné.
Samozřejmě si tento styl momentálně oblibuje stále více kapel – okamžitě mě napadli třeba Alcest, Wolves in the Throne Room a Caina – nicméně, když my jsme s tím začali, neměli jsme z takového kroku strach. Zkrátka jsme šli naším směrem a je to náhoda, že celá ta „post black-metalová“ scéna vypadá, že se jí nyní dostává porozumění širší veřejností. Přijde mi zajímavé, že to popisujete jako úpadkový trend – pro něco, co se začalo objevovat už v letech 1994-5 („Vargnatt“ od Ulver je možná ten nejprvotnější přiklad). Je to přirozená cesta pro více progresivní stránku black metalu a rozhodně to není něco, co bych nazval trendem. Pro žánr, který se v mnoha ohledech stále vyvíjí a experimentuje mnohem radikálněji než jiné formy extrémního metalu, mi to připadá zcela přirozené.
7. A myslíš si, že příští deska bude více black metalová nebo dokonce sáhnete k větším experimentům? Osobně bych si přál více těch klidnějších ploch – viz. „The Warren“.
Je dost těžké říct, jak to bude. Materiál, na kterém teď pracujeme, bude založený na jamování, mnoho songů vznikne improvizací ve studiu. Skladby budou delší, vrstevnatější, budou méně o rifech a důraz soustředíme na hypnotickou atmosféru. Taková nálada totiž momentálně kapelu obklopuje a je to směr, jakým se cítíme jít – nicméně nová nahrávka je záležitost budoucnosti a je možné, že věci se ještě zcela změní.
8. Pojďme se teď na chvíli věnovat „The Malediction Fields“ z hlediska lyriky. Jistá témata jsou daná a dají se pochopit například z názvů, nicméně texty jsem nečetl, všemu rozumět nejde, takže by mě zajímalo, co album obklopuje, spojuje, atd..
Z lyrického hlediska jsou prostředí a historie použity téměř jako analogie lidského utrpení – deprese, izolace, smutek a ztráta. Tématem je přemítání nad základní bolestností existence, utrpením, které je součásti naší lidskosti. Samozřejmě, že jsme všichni inspirováni přírodou, a mnoho textů se zabývá bojem čisté divočiny a klidu, který vychází ze samoty – tento popis můžete chápat doslovně a zároveň i jako hlubší metaforu s větší osobní zainteresovaností; „Lash by Storm“ by se na jednu stranu dalo chápat doslovně jako kvílení větru a deště kruté bouře, a to je samo o sobě už dost silný obrázek. Nicméně to může být též obdoba pro nekonečnost ducha. Duše potrestané nepřízní osudu, jeho překonání a diky tomu nabrání nové, ještě větší síly. To je jen příklad toho, jak mohou být příroda, krajina a emoce propojené.
9. Co mi trochu vadí, a nejsem sám, co tak vím, je čistý vokál, který je často bohužel hodně falešný. Všiml sis tohoto již při finálním masteringu nebo Vám to takto vyhovuje? Upřímně se mi velice líbí ten black metalový řev, nicméně co se týče ostatních poloh, často to zaskřípe a i díky tomu si neužívám celé album tak, jak bych chtěl.
Na čisté vokály jsme, jak jsme předpokládali, dostali mnoho kritiky. Myslím, že dost posluchačů si náš úmysl vyložilo špatně, nebo dokonce zcela nepochopili atmosféru FEN. Čisté vokály jsou výrazem hloubky lidského elementu v kapele. Jsme ovlivněni shoegazovými a gothickými vokály, kde použití čistého zpěvu nahrávku stvoří jaksi raněnou, nedokonalou a křehkou. Tenhle postup se zdá mít řadu nespokojených posluchačů, pro které nemáme žádné omluvy.
Většina nahrávek na albu je improvizace, jsou nahrané napoprvé a ponechané v syrové formě, zachycující přesnou náladu tehdejšího místa a času. Technická dokonalost popírající emoce je toho přesným opakem – nikdo z naší kapely není například David Coverdal, takže radši - než si na něj hrát - jsme stvořili něco opravdového. Těm, co preferují poslech postupně nahraných skladeb a upravených profesionální technikou tak, že je lidské dílo sotva k poznání, doporučuji, aby ve svém obchodu s hubou zamířili rovnou do sekce s Dream Theater.
10. Skladby se pohybují v poměrně delších stopařích, 7, 8 i 11 minut. To často inklinuje až k tomu, že byste si libovali v dlouhé a pomalé hudbě, ale není tomu tak, FEN tvoří hudbu jak pomalou, tak rychlou. A myslím, že od tohoto se odvíjí tvé hudební cítění jako posluchače, že? Zkus nám něco říci o kapelách, co máš rád, stylech, atd.
Jak asi očekáváte, poslouchám mnoho druhu metalu – ale většinou je to black, včetně mnoha novějších, progresivnějších kapel (Deathspell Omega, Mortuus, Ondskapt, Wolves in the Throne Room, Leviathan... takové věci), taky ambientem načichlé kousky (Walknut, Drudkh...). Zároveň také klasiku počátku 90tých let jako Mayhem, Darkthrone a Emperor. Klasickým metalem, hard rockem & thrashem také nepohrdnu – Judas Priest, bývalí Rainbow, Saxon, Manowar... Všechny druhy takových věcí včetně nespočtu starších prog nahrávek od Yes, Rush a King Crimson.
Příjemné chvíle jsem strávil i při poslechu shoegaze, gothu, post-rocku a new-wave jako například Slowdive, Godspeed You! Black Emperor, The Cure nebo Fields of the Nephilim a u ambientní stránky elektroniky jako jsou například Boards of Canada.
11. Je FEN tvojí jedinou kapelou? A co ostatní členové? Podílíte se i na dalších projektech, jsou odlišné stylově?
Já a Grungyn hrajeme ještě v kapele Skaldic Curse hrající progresivní black metal. Hudba je zde mnohem více nenávistná, agresivní a neosobní. Jestliže FEN reprezentuje neštěstí a zmatek proplétající lidský život, Skaldic Curse ztělesňuje destruktivní a záludný vztek, který život ukončuje.
12. To je z naší strany vše, snad jsi se nenudil a pevně věřím, že máte před sebou velkou budoucnost. Držíme palce!
Děkuji za rozhovor a vaši podporu, pánové.
