„Napsal jsem toto album jako věnování zimním a ledovým silám podsvětí.“ARCKANUM se po deseti letech nevrátili zrovna ve velkém stylu, co říkáte? „Antikosmos“ neoslnilo, dokonce vzbudilo i vlnu nevole a zklamání. Vzhledem ke starším albům, které se dají považovat za kultovní, se jednalo o strmý propad, jak produkčně, tak hráčsky.
V únoru se však Shamaatae zavřel do studia opět, a věřte tomu, co teď napíši; chytil druhý dech, možná ještě svěžejší, než na počátcích své poutě.
Když jsem zkoumal stránky Eitrin Editions a viděl novinku o chystaném albu, zprvu mi název přišel jako chyba znakové sady, nicméně tomu tak není, v pořadí páté dlouhohrající album ARCKANUM se skutečně jmenuje „ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ“. Je to odvážný krok, spousta kapel názvy alb čím dál více oprošťuje od háčků, čárek a různých nemezinárodních znaků, jež by mohly dělat neplechu. Připočtěme tedy tento krok ARCKANUM k dobru, neboť je krásně vidět, že Shamaatae je plně přesvědčen o tom, co dělá, a nehodlá měnit nic z toho, na čem před lety začal pracovat.
V úvodu jsem naznačil, že ARCKANUM chytli druhý dech – vysvětlení je prosté. Nejvíce už při prvních sekundách upoutá zřejmě nejčistší a nejzajímavější produkce, jakou kdy kapela měla. To s sebou přirozeně táhne i ostatní nástroje, které se najednou neutápí ani nepřeřvávají. Kompozice jsou podstatně melodičtější a více variabilní, hlavně v tempech. Jasně se zde totiž projevuje efekt toho, že si Shamaatae ze všech nástrojů oblíbil nejvíce bicí, jak zmínil před rokem v rozhovoru. Tím, že navíc nikdy na žádném řadovém albu nebyla využita angličtina či podobný jazyk většině znalý, uchovávají si ARCKANUM i v roce 2009 roucho mystiky a neokoukanosti. Shamaatae nikdy nevystavoval svou tvář na odiv, stejně tak jako nenabízel snadné a lehce pochopitelné koncepty alb. A řekl bych, že „ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ“ ještě více nutí k tomu, otevřít booklet a číst, snažit se porozumět, hledat na internetu více informací či kontaktovat samotného protagonistu.
Co se týče atmosféry jako takové, ta vždy byla pro ARCKANUM zásadní, a nejinak tomu je i na nové nahrávce. Od začátku do konce si album drží určitý druh nálady a atmosféry, která se těžko popisuje, ale není nikterak rozpolcená. A je jedno, ať se bavíme o rychlých či pomalých pasážích. Určitý krok vstříc této ucelenosti alba dělá i větší porce melodiky, která dělá skladby z ryze posluchačského hlediska místy jednodušší a lehčeji zapamatovatelné. To je však věc, která jistě nebyla prvotním úmyslem.
Ke konci recenze bych se ještě rád vrátil ke zvuku, o kterém jsem se již krátce zmiňoval. Ačkoli v „ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ“ nezanikne jediná sekunda jakéhokoli nástroje, stále se nejedná o onen moderní, plochý zvuk bez hloubky. Shamaatae dokázal to, co většině dnešních kapel chybí – dostat do čitelného a profesionálního zvuku živelnost a hlavně pocit toho, že nic není nahráváno po pasážích. Celé „ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ“ zní velice živě a nezaměnitelně. Je perfektně vyváženo, ale stále je cítit, že se jedná o dílo, které vzniklo z duše člověka, který miluje nejen underground, ale hlavně black metal. Kdyby totiž ARCKANUM někdy zněli vyšperkovaně, moderně a perfektně, ono kouzlo, které již 16 let funguje, by se nenávratně vytratilo.
K recenzi poskytl: Eitrin Editions
