Švédi REAKTOR 4 píšou svůj název v azbuce, odkazujíc tak na tvář bývalého Sovětského svazu posetou jadernými beďary - elektrárnami, nad nimiž se od roku 1986 vznáší stigma nespolehlivosti, dělající z nich objekt zájmu kdejakých zvrhlých umělců, v tomto případě industrial/blackové kapely. Představte si obrázek, kdy na zdi domu dohořívá propagandistický plakát zobrazující šťastného dělníka a šťastnou dělnici, jak na přešťastném kombajnu v touze po světlých zítřcích brázdí nekonečná pole neméně šťastné pšenice od horizontu k horizontu. Realita ovšem tak růžová není, protože vedle zdi ve spáleném gaziku dohořívají také objímající se Oleg a Nataša, zasaženi výbuchem reaktoru. O tisíc kilometrů dále a den později svazačka Nováková s kocovinou a rudýma očima otevírá okno, aby zalila rudé karafiáty a vyvěsila rudou vlajku, když ji v momentě zasáhne radioaktivní mrak, stejně jako kulturní referentku Bětu, vracející se právě se svými dvěma dětmi, pionýrkou Bětou a pionýrem Frantou, z Konzumu. Oficiální místa vzniklou situaci samozřejmě zlehčují ve snaze nenarušit poklidný život v totalitní kleci, díky čemuž rychle přerůstá v katastrofu…
Něco takového se snaží kapela přiblížit, avšak jenom s částečným úspěchem. Neuslyšíte žádné šílené industriální peklo, naopak velmi snadno vstřebatelnou hudbu, založenou na opakování jednoho motivu. Střední tempo, mraky různých drnčivých elektronických pazvuků a blackový vokál, toť víceméně vše, co deska nabízí. Tradičně znějící elektro kolovrátek, který má ty správné elektro koule, obsahující i drobný náznak hořké ironie – první dvě skladby končí jaksi nepatřičnou heligonkou.
Chtělo by se říct, že pokud vše funguje jak má, není si na co stěžovat, problém je ovšem v přílišné jednoduchosti. Švédi sice válcují plechy s razancí vodkou prolitého bohatýra, po chvíli ale strojově opakující se skladby začnou být protivné. Album má sice neoddiskutovatelný tah na branku, bohužel ale s příliš krátkou expirační dobou. V žádném případě nejde o špatnou muziku, pro delší zalíbení bude ovšem zřejmě nutné doživovat atmosféru alkoholem, jinak platí, že kdo v životě slyšel aspoň pár libovolných "strojových" záležitostí, spotřebuje REAKTOR 4 stejně rychle jako jednorázový oblek proti radiaci. Jinak ale v rámci daného stylu zdařilý "instatní" industrial, který netřeba zalévat větší dávkou poslechů.
