Při vyslovení Abominator či Deströyer 666 se mnohým z Vás vybaví jedinečná neklidnost a neuchopitelná beztvárnost australské metalové scény, která se nijak zvlášť nepřiklání k žádnému „většímu“ hudebnímu stylu. Pokud tedy pokládáte tvorbu zmíněných „klokano-bestií“ za zdařilou, zvedněte ruce a divoce zařvěte, protože ZERSTÖRER nabízí minimálně tak kvalitní práci jako obě dříve zmíněné kapely. „Declaration of War“ je sice teprve druhým počinem v pořadí, to však nic nemění na tom, že zničit umí dokonale i při svém nízkém „věku“.
Deska jako taková v sobě ukrývá necelých čtyřicet minut extrémního poslechu i pro otrlejší posluchače. Nenabízí zbytečné ciráty okolo ani nepřitahuje extra skvělou grafikou bookletu. Jednoduše řečeno, člověk by si řekl, že svým vzhledem zapadá do onoho fádního kvanta bezvýznamných kapel novověku. Překvapení z vnitřního obsahu bylo o to větší!
Jeden moudrý člověk kdysi dávno řekl, že genialita spočívá v jednoduchosti, či banalitě, jak chcete. Tento přístup si koneckonců zvolila i sama kapela.
Dalo by se říci, že všem, kteří zastávají názor zbytečnosti obnovovat a odkazovat k tvorbě oldschoolových gigantů a jejich mrazivého feelingu nyní, kapela zacpe ústa. Poučeni od starých mistrů svého oboru vybírají ZERSTÖRER z mnoha metalových končin pouze to, co opravdu stojí za to. Nepřekvapí tedy skutečnost, že za primárními zdroji této německé mašiny stojí black metalové sypanice odkazující k nejstarší tvorbě švédských Marduk, pokračujíc k líbivým a neskutečně šlapavým melodiím, které předváděli a dodnes předvádí nesmrtelní Obituary. Aby toho nebylo málo, přidáme koření ve formě zarezlého thrash metalu. Vcelku chutná kombinace, nemyslíte?
Největším pozitivem celé této nahrávky je jednoznačně její schopnost uchopit a neustále přitahovat. „Declaration of War“ je jen a pouze o běsnícím tempu a převážně jednoduchých kytarových postupech. Napříč těmito vlastnostmi si každý posluchač najde to své a díky nepříliš obtížné zapamatovatelnosti a chytlavým rifům se to nebo ono bez optání jednoduše zařeže do šedé kůry mozkové.
Dalším pozitivním a stěžejním prvkem je celkový rytmus nahrávky, který přímo koresponduje s atmosférou. Dílko si zachovává svou vlastní tvář, i dnes, kdy je velmi těžké vytvořit něco, co by se alespoň z části stalo originálním.
Příjemným poznatkem je i z počátku neobjevená soudružnost všech skladeb. Jedna jakoby přímo poukazovala na druhou a vzájemně se doplňovaly. Přitom všem však nedochází k žádnému opakování motivu, neobjevují se hluchá místa. ZERSTÖRER tak vytvořili dostatečně výmluvný soundtrack válečného stavu, který i v reálném světě přináší spoustu absurdních situací a ironicky nešťastného černého humoru. Za přispění adekvátního zvuku a delikátní „šlapavé“ atmosféry je „Declaration of War“ schopna rozhoupat i toho nejkritičtějšího mrzouta!
K recenzi poskytl: Ashen Productions
