Mít ve svých řadách známou osobnost hudebního světa je téměř vždy propagačním přínosem. Hlavně vydavatelé se o takovýchto členech hojně zmiňují v tiskových zprávách a průvodních dopisech. Faktem je, že se v tu dobu o kapelu zajímá mnohem více lidí a protlačit ono uskupení do obecného podvědomí je pak mnohem jednodušší. A v Portugalské kapele AVA INFERI tuto úlohu nezastává nikdo menší než Blasphemer (Aura Noir, ex-Mayhem). Je-li takováto osobnost pro kapelu přínosem a splní-li očekávání fanoušků jest otázkou, nicméně výše zmiňovaný efekt plní stoprocentně. Nebýt toho, že se o tomto mozku norských Mayhem poslední dekády vydavatel Season of Mist zmiňoval ve svých novinkách, asi bych o AVA INFERI totiž ani nezavadil. Nicméně stalo se a třetí dlouhohrající nahrávka „Blood of Bacchus“ se celkem úspěšně usadila v mých sluchovodech.Labelem propagovaný doom metal se sice z velké části nekoná, nicméně i tak si tuhle Portugalskou novinku užívám. Necelá hodina hrací doby se tedy nakonec nese v příjemném duchu gotiky, velice jemného metalu a z části i toho doomu. Hlavním stavebním kamenem a poznávacím znamením „Blood of Bacchus“ je Carmenin bezchybný vokál, jímž dokáže obsáhnout veliké spektrum jednotlivých poloh - od těch relativně hlubších až po výšky, za které by mohla být vděčna nejedna operní pěvkyně. Navíc dává barva Carmenina hlasu v kombinaci s propracovaným frázováním AVA INFERI výpravný nádech a hloubku, díky které se deska jen tak neohraje. Pod tímto skvostem pak posluchač nalezne poklidný atmosférický metalový základ. Základ, který je náladotvorný podobně jako vokální projev a ve kterém není nouze o změny temp, akustické vyhrávky i valivější kytarové stěny. Zároveň však není příliš složitý, a dalo by se říci, že riffy a akordy zde hrají stejnou roli a žijí celkem nerušeně vedle sebe. Ve výsledku tedy narazíte na hudbu velice pestrou, ve které se hluché místo hledá špatně. Prim zde totiž ochotně přebírá vždy ten nápaditější prvek, takže pokud se v kytarové části dočkáme místa, jež by se za vycpávku označit dalo, vše je postaveno tak, že se zrovna soustředíte na Carmen a naopak.
Každá skladba žije svým osobitým životem a každá má také co nabídnout. Kupříkladu v sedmé „Tempestade“ lze zpočátku cítit jižanský folklór. AVA INFERI toho má v rukávu jednoduše dost na to, aby „Blood of Bacchus“ neustále překypovala zajímavými vokálními polohami, aby kytary měly vždy dost kudrlinek a aby jejich valivé stěny nezněly jedna jako druhá, což se jednoduše cení.
Faktem také zůstává, že tahle Portugalská novinka není hudbou pro každého. Logicky jí chybí agrese, silnější tah na bránu a rychlost – aspekty, které nejeden fanoušek potřebuje. „Blood of Bacchus“ je naopak albem poklidným, zasněným a atmosférickým. Albem obdařeným bezchybným čístým zvukem a mixem, které hudbě bez okolků sedí. Snad mě jen trochu mrzí, že v době psaní tohoto článku nemohu srovnávat hudební posun a kvality oproti dvěma předchůdcům. A abych se na závěr ještě vrátil k tomu Blasphemerovi... Rune je PAN hudebník, který zahraje přesně to, co cítí, že je potřeba a i zde odvedl práci, která desce sedí na míru. Nelze tedy čekat jakékoli hudební konekse s čímkoli, k čemu v minulosti přiložil a v budoucnu přiloží svou kytaru. Nebýt oněch „tiskových zpráv a průvodních dopisů“, nikdo by jej v AVA INFERI nehledal. Na kvalitách by to však samozřejmě nahrávce nikterak neubralo, pouze na propagaci.
K recenzi poskytl: Season of Mist
