Split album s názvem „Perperuna“ je jakýmsi průsečíkem dvou odlišných světů. Jeden jako své hlavní stavební kameny prezentuje hudbu relativně pestrou, obohacenou klasickým folklórním nástrojem – flétnou, sázející více na zábavnost či hitovost, ten druhý je až do morku kostí oddán odkazu smrti, bolesti a nenávisti, nemajíc místa pro nic byť trochu veselého. Oba se však vzájemně prolínají textovou náplní (částečně), osobním přátelstvím a oba také spojuje Slovenská republika – HROMOVLAD a SLAVIGROM.Fakt, že prvně jmenovaní de facto povstali z popela Immortal Hammer, musí být známý snad každému, po informacích se pídícímu, fanouškovi. Avšak za těch šest let, které už Beelphegor a spol. HROMOVLAD pilují, se laťka kvality několikanásobně zvedla a původní black metalový kult nechala daleko za sebou. S každou novou nahrávkou lze hovořit o jasném zlepšení a čtveřice dnešních skladeb mluví ve prospěch kapely také. Kluci se definitivně našli už studiovkou „Ohňa hlad, vody chlad“ a v rámci split alba „Perperuna“ pak už „jen“ dokonávají to, co jim tak dobře jde. V době, kdy se příliv kvalitních východoevropských pagan/black metalových kapel téměř zastavil, jsou Slováci inspirovaní tímto hudebním směrem skutečně svěžím větrem do plachet pomalu se potápějící lodi. HROMOVLAD z východu čerpají ještě o trochu více než v minulosti a celé kapele to rozhodně svědčí. Pro příklad stačí lehce přimhouřit oči při skladbě „Dotyk ohňa“ a bez problémů můžete srovnávat s nejlepšími časy Ashen Light. A to, že je každá ze čtveřice skladeb skutečně svébytná a jasně identifikovatelná – tedy fakt, že toho mají v rukávu ještě dost – mě těší snad ještě více. Ke zvukovému projevu nemám výhrad, rád bych naopak vyzdvihnul bicí soupravu. Ta je od určitého stupně hlasitosti skutečnou pochoutkou. Pagan/black metalová část „Perperuna“ je vysoce povedenou záležitostí a zároveň povinností pro všechny příznivce HROMOVLAD.
Pouť krajanů SLAVIGROM už tak oslňující není. Dali o sobě vědět především demem „Návrat slovanskej nenávisti“, jakožto zdařilý odkaz českého Inferna, následně se předvedli nepříliš vyvedeným ep „Kraj temný“ a do dnešního stále ještě nepřišli s žádnou dlouhohrající studiovou nahrávkou. Ctí tedy kapela zásady skutečného black metalového undergroundu i v tomto ohledu? Možná ano. Druhou čtveřici skladeb „Perperuna“ v jejich podání však do jisté míry podráží nepříliš kvalitní zvuk, kvůli kterému musíte mít nahrávku puštěnou opravdu nahlas, aby hlavně kytarové linky jakž takž vyzněly, občas špatně načasovaný a nerovnoměrně kvalitní vokál a jistá neucelenost oněch dvaadvaceti minut. Obecně můžeme hovořit o ortodoxním black metalovém světe, který se od doby vzniku de facto nikam neposunul. A to jak z hlediska kvalitativního, tak i stylového zaměření. Stále je z tvorby Slavigrom cítit velká inspirace kapelou Inferno - především na frázování vokálu podle Adramelechova vzoru jsem poslední dobou velice alergický. Materiál prezentovaný na „Perperuna“ je často mdlý a vycpávkovité momenty budou posluchači dělat rozhodně větší společnost, jak ty nápadité. Je to škoda, jelikož je v silách SLAVIGROM nahrát silnou desku.
Závěrem bych rád zopakoval, že „Perperuna“ je povinností pro všechny fanoušky a posluchače HROMOVLAD, jelikož kluci jsou v současné době v zatím nejlepší formě a na co sáhnou, to se jim daří. Na stranu druhou SLAVIGROM se stále plácají na pokraji průměrného, lokálního black metalu, který nemá v současnosti kvality na to zaujmout širší, byť pouze black metalové, publikum.
