1. Pojďme se podívat do historie AHAB; kdy jste s nynějšími spoluhráči zjistili, že jste fascinováni stejnou věcí, a tedy oceánem a věcmi okolo? Vzpomeneš si, kdy nastal ten zlom, že jste se rozhodli založit kapelu v takovémto stylu a s tématy, jakými se prezentujete?

Všechno to začalo, když jsme si s Danielem D. každý založili svůj vlastní funeral doomový projekt. Daniel už měl první skladbu a já už měl jasno v tom, jak bude vypadat koncept a co bude znamenat jméno Ahab. A protože Danielovi se líbil můj koncept a mně se líbila jeho první písnička (v překladu “bystřina”), tak jsme se rozhodli to dát dohromady. Takhle se zrodila kapela Ahab. Fascinovám oceánem a tak jsme byl už od dětství, kdy jsem poprvé viděl Moby Dicka a 20 000 mil pod mořem.

Jo, pamatuju si ten den. Zrovna jsem byl na návštěvě u přátelů a rodičů, které jsem v té době vídával sotva jednou za měsíc. Ten večer jsem četl Moby Dicka a najednou mě to uhodilo do očí, v tu dobu jsem zrovna přemýšlel o tom, jak pojmenovat one man funeral doom projekt.

2. Všichni působíte i v dalších kapelách, znali jste se již před založením AHAB v roce 2004?

Známe se velmi dlouho. Hádám, že jsme se s Danielem potkali tak před třinácti lety, a naši tátové se znají ještě déle. Hráli jsme společně v kapelách Penetralia a Midnattsol. Cornelius a Stephan se k nám přidali o něco později, ale mám dojem, že s kluky z Dead Eyed Sleeper se taky známe něco přes deset let.

3. Když se podíváte do biografie, za 5 let vás opustil pouze jeden člen, což znamená, že jste poměrně stabilní sestava, která nemá problémy ve spolupráci. Je to tak?

No, nikdy nevíš, ale společně s Danielem hrajeme už přes deset let. Takže když to vezmeš takhle, tak ano, ta sestava je velmi stabilní. A opravdu doufám, že Stephan a Cornelius v kapele zůstanou až do konce našich životů ;-)

4. Jak vlastně probíhá takové skládání materiálu pro řadové album AHAB? Přijdete nejdřív s konceptem, který posléze zhudebníte, nebo dotváříte texty až k hotové hudbě?

Ne, první věc je vždycky přečtení knížky, kterou jsme si vybrali. Pak je na řadě muzika, potom vokály a úplně poslední jsou texty. Takhle to chodí, teda aspoň většinou.


5. Debutové album „The Call of the Wretched Sea“ sklidilo po světě snad jen pozitivní ohlasy, osobně jsem nečetl žádný negativní, očekávali jste něco podobného? Proč si myslíš, že právě AHAB takto zaujali? V době, kdy doom metalových kapel přibývá jak hub po dešti…?

No, nějaké negativní kritiky tam byly. Ale v podstatě máš pravdu, většina z nich byla pozitivní. Hádám, že jsme byli jedna z prvních funeral doomových kapel, která byla šířeji distribuována a propagována. Samozřejmě doufám, že jsme naší muzikou někoho zasáhli. V neposlední řadě hádám, že to byl ten silný koncept, který stál za tou hudbou, a který fanoušky zaujal. Ale nezapomeň, stále neprodáváme tisíce alb, pořád ještě se pohybujeme v undergroundu.

6. „The Call of the Wretched Sea“ však jistě nebylo jen pouhým albem bez vnitřní myšlenky. Mohl bys přiblížit, o čem vypráví?

Je to všechno o Moby Dickovi, povídce Hermana Melvilla. To vyprávění je velmi hutné a obsahuje mnoho rozličných píběhů. Je to velký zdroj inspirace...

7. Nyní, tři roky po debutu, jste zpět s novinkou „The Divinity of Oceans“. A jak se zdá, ani o kousek jste neustoupili ze své původní fascinace, s kterou jste kapelu zakládali. Pojď nám tedy ve zkratce desku představit, vytyčit určité odlišnosti – jak koncepční, tak kompoziční atd.

Nové album taky následuje určitý koncept, v tomto případě se jedná o skutečný příběh rybářské lodi jménem Essex. Loď byla poničena velkou velrybou a potopila se uprostřed Pacifiku. Přeživší námořníci chtěli zkusit doplout až k pobřeží Jižní Ameriky, ale mezitím jim došlo jídlo. Takže nakonec si museli vybrat, buď umřít hladem, nebo se uchýlit ke kanibalismu. Tenhle příběh je o silné víře k Bohu, promlouvání k Němu a o boji o přežití. Hudebně už je to trochu jiné. Na albu najdeš víc epických skladeb, taky víc částí co jsou orientovány do death metalu a samozřejmě jsme zakomponovali nějaké ty post-core elementy. Ale naše hudba je stále hypnotizující a extrémně funeral doomová. Představ si Ahab, jak zněli v roce 2006, ale s nějakou tou progresivitou navíc.

8. Jak hodnotíte spolupráci s Napalm Records? Má takto velký a známý label osobní přístup ke kapelám?

Jasně, Napalm je fajn label. Přesto, že hrajeme tak nekomerční a extrémní muziku, oni v nás věří. Taky už pár let znám Maxe, takže jsme taky tak trochu přátelé.


9. Před nedávnem jsem si všimnul, že v blízké budoucnosti plánujete dost koncertů. Pro mě je těžké představit si, jak Ahab zní na živo. Takže co si myslíš o živé prezentaci vaší hudby? Je těžké docílit dobrého zvuku? Plánujete nějaké turné k novému albu?

Hráli jsme jen zřídka a já v tom nějak nevidím budoucnost. Tenhle rok budeme na rozšířeném německém turné s Dornenreich. Ahab zní naživo impozantně (tedy aspoň dle toho, co říkali fanoušci). A hrát naživo naši muziku není až zas tak těžké.

10. Obvykle se na podobné otázky již roky neptám, ale řekl bych, že ve vašem případě je to nasnadě. Co vy a literatura? Dokázal bys vyjmenovat několik stěžejních děl, co tě provází životem?

Samozřejmě, rád si přečtu povídky, vědecké magazíny a noviny Tady je seznam pár několika věcí, co je třeba si přečíst.

Témata okolo moře:

Melville „Moby Dick“
Philbrick „In The Heart Of The Sea“
Buchheim „Das Boot“
Vernes „20000 Miles below the sea“

Knihy, co mám rád já osobně:

Grass „Die Blechtrommel“
Auster „Man In The Dark“
Eugenides „Middle Sex“
Hesse „Siddartha“