Vzpomínáte na doby, kdy svět ničily nahrávky „Nord“ či „Hell Eternal“ od Setherial? Jestliže jste fanoušky kapel podobného ražení a libujete si ve zběsilém materiálu, který ale nepostrádá hlavu ani patu a dokáže vás nabít neuvěřitelným množstvím energie, pak čtěte dál. Že vám neříká nic Bloodshed ze Švédska? Nevadí. To, čemu se totiž budu v následujících řádcích věnovat, bude kapela REV 16:8, jež povstala z popela právě Bloodshed. Zatímco Bloodshed byli směsicí black a death metalu, REV 16:8 je čistě black metalovou kapelou, odkazující na onu syrovou a nenávistnou vlnu black metalu á la Setherial, Dark Funeral apod. Promo letáky rozšiřují informace, že REV 16:8 obsahuje členy z Dark Funeral, IXXI, Setherial, Blackwinds atd. Nenechte se však mýlit, Themgoroth, bývalý člen Dark Funeral a dalších, na „Grand Tidal Rave“ nepůsobí. Pro někoho to může být zklamání, ale dovolím si říci, že Talonův výkon je mnohem komplexnější a zajímavější, než by byl ten, který by podal Themgoroth. Bylo by ale nesmyslné, hádat se, jaké by album mohlo být, důležité a zásadní je, jak se povedlo…
…a mohu říci, že se povedlo na jedničku. Základním stavebním kamenem „Grand Tidal Rave“ je komplexní zvuk, kde nevyčnívají bicí ani vokál nad kytary a vždy je slyšet vše, co by slyšet být mělo. Pokud hudbu ještě trochu více zesílíte, má zvuk skutečně masivní ráz. Nechybí mu ale ani potřebná „řezavost“, takže celý materiál působí až nezvykle agresivním dojmem. Tento fakt je ještě mnohonásobně podpořen a zintenzivněn vokálem. Ať se jedná o frázování, odstín, cokoli, vše je velice jisté a vyspělé. Pokud se přesuneme i ke kytarám, je příjemné, že se nesoustředí pouze na jedno tempo či podobné melodie. Kompozice jsou velmi rozdílné a téměř v každé nalezneme dostatek obohacujících a zklidňujících pasáží. REV 16:8 si tedy naplno uvědomují, že cesta ničení nemusí vést nutně jen přes neutuchající rychlost. Nelze ale samozřejmě mluvit o tom, že by Švédi nabízeli něco ojedinělého, to určitě ne, nicméně jim nelze upřít velký potenciál, stejně jako schopnost kompozice a jasné představy o vyznění.
A jsou to právě bez debat jasné a ucelené představy, které dovolily desce být natolik intenzivní. Je cítit, že vše je promyšleno, nespíchnuto horkou jehlou a odfláknuto byť jen v jediném okamžiku. Někdo by „Grand Tidal Rave“ mohl nazvat dobře zahraným standardem, jiný, jako například já, by ho označil skvěle zahraným nadstandardem. Dokážu si představit, že vás album neokouzlí tak jako mě, ale zároveň si docela živě umím užít vidinu toho, že si omlátíte hlavu o stůl. Vytahovat nějaká další srovnání, by bylo zbytečné. Poslech řekne nejvíc. Buď se této zběsilé tyranii oddáte, nebo dejte ruce zpět do kapes. Temple of Darkness records nelze než pogratulovat, po novém albu Foscor vydali další skutečně kvalitní materiál.
