Nevím, zda si někdo všimnul, že poslední dobou recenzuji jednu „nehudební“ prasečinu za druhou, každopádně teď tomu nebude jinak. Už s poslední recenzí na SEMAI – Degeneration of Mankind, jsem odkazoval na přesun tohoto dříve black metalové projektu vstříc ambientu a drone. Jelikož v názvu recenze stojí slovo SPLIT, je jasné, že si Hastur neuzurpoval celou nahrávku, ale podělil se o hrací čas s FONNIA, což je taktéž jednočlenný, český projekt, koketující s valivou stěnou zvuku.Pánové s vydáním nenadělali nějaké ciráty, a tak splitko vychází v netradičním balení ve striktním nákladu 24 ks.
Pokoj 101 více či méně pokračuje v cestě vytýčené D.O.M. Jen o něco lépe. Extrémně „zahulené“ strunné nástroje tvoří největší část valivé kulisy. Pokud se hlouběji zaposloucháte, zjistíte, že všechno to vazbení a basové lomození tvoří minimalistické melodie. Větší roli nyní tvoří i elektronika/samply. Nejevidentnějším příkladem zřejmě je využití různých ocelových skřípotů a vůbec zvuků připomínajících pohyb a deformaci kovu. Z D.O.M. se vrátil i hororově znějící klavír, jehož zvuk mě i nyní velice rajcuje. Osobně však opomíjím tento hudební základ a spíše se nechám unést samotným zvukem. Představte si obrovskou a vysokou budovu z betonu a oceli. Na první pohled taková stavba nevydává zvuk, ani se nehýbe. Uvnitř však dochází k neustálému (i když naprosto minimálnímu) pohybu, vibracím a tím pádem i zpěvu vší té anorganické masy. Něco takového jsem si představil hned při prvním poslechu Pokoje 101 a tahle vize podle mě docela obstojně představuje nynější zvuk SEMAI.
Těch 25 minut popisovaných výše je o dost tišších, než by se mohlo zdát. SEMAI představují tu stravitelnější porci splitu. Prvotřídní atmosféra a přístupnější, někdy i melodická, hra se zvukem, činí z Pokoje 101 docela příjemnou oddychovou záležitost i pro „běžnějšího“ posluchače.
O existenci FONNIA jsem před poslechem tohoto splitu neměl ani ponětí. Jsem tedy rád, že jsem svou nevědomost napravil! Zatímco jsem porci SEMAI označil za docela stravitelnou a klidnou koláž zvuků, která připomíná zpěv nehybné budovy, skladby Ko Rod I a II označím jako vlnu Tsunami, jež za ohromného lomozu ohýbajícího se kovu a sesouvajících se budov drtí přímořskou metropoli. Vše zvukově zaznamenáno a zpomaleno.
FONNIA ještě nevkračuje na území industriálních hlukařin, i když k tomu má chvilkami docela blízko. Zůstanu tedy u profláklé „pa-škatule“ drone-ambient.
Těžko popsat oba Ko Rod-y nějak subjektivně natož objektivně! Ve srovnání s Pokojem 101, je vše mnohem intenzivnější, složitější a hlukovější. Ve větší míře se v pozadí objevují všelijaké skřípoty a hluky, které občas zní až rytmicky.
Silný, avšak pro někoho trochu hůře stravitelný, materiál.
Místo typického závěru recenze se obrátím na Vás, čtenáře Mortemu. Velká část zcela jistě poslouchá Black metal, a to kvůli jeho nezaměnitelné auře. Všichni Vy, jenž vyhledáváte hudební temno a nebojíte se náročnějšího poslechu, nasměrujte své zraky i trochu vedle. Tohle splitko je důkazem, jak se i z „neposlouchatelna“ dá vykouzlit silné a atmosférické dílo. A máme takové interprety přímo „pod nosem“.
K recenzi zaslal: Semai
