Když ke konci roku 2006 Markus Baltes ukončil činnost AUTUMNBLAZE a vzápětí založil post-rockový projekt Sidewaytown, málokdo očekával, že bude mít kapela kdy pokračování. Jenže ne vždy je vše tak, jak člověk předpokládá, a někdy je tomu rozhodně dobře. Tento příklad budiž důkazem, neboť AUTUMNBLAZE byli znovu vzkříšeni roku 2008. Někdo si může sice říci „Není to jedno, vždyť se jedná o další z mnoha kapel?“, ale zde bych varoval před omylem. Nejde sice AUTUMNBLAZE přímo označit za jednu z nejvýraznějších uskupení v Německu, rozhodně však pánové vždy patřili k těm, kteří se nebránili ničemu novému, a to v dnešní době znamená silnou konkurenceschopnost. Všichni tři hudebníci mají za zády bohaté zkušenosti, ať již z Empyrium, Mysterium, The Vision Bleak či Noekk. „Perdition Diaries“ můžeme tedy bez okolků nazvat třešničkou jejich tvorby, ve které se snoubí vše, co bylo během let nasbíráno. Během poslechu alba se ocitnete v mnoha žánrových zákoutích, které budou lehce mást, neboť si zpočátku nejde vytvořit o celku ucelený názor. „Perdition Diaries“ je ve své podstatě jak agresivní, tak i jemné album. Některé songy jsou nespoutané a divoké, zatímco další jemnější až ukolébávající. Najde se zde i dokonce jedna, která působí jako vcelku laciný cukřík, jedná se o „Ways“. Není ale na místě, brát toto přirovnání nikterak zle, záleží čistě na posluchači, jak mu skladba sedne, stejně tak jako celé album. Přirozeně.
Za příjemné bych hodnotil i střídání jazyků, které dodává „Perdition Diaries“ ještě větší nádech rozmanitosti a barevnosti. Celkově je deska až po okraj plná barev. Nevyzařuje jednotnou náladu, která by byla například ryze black metalově nenávistná. Pohybuje se od zmiňované black metalové nasranosti, přes rockovou zasněnost a kytarovost, až po lehce „popovou“ náladovost. Je ale na každém, jak ho pochopí a co si z něj odnese, a to je právě to největší kouzlo, kterým oplývá.
Jestliže mluvím o rozmanitosti, je třeba se pozastavit nad zvukem, který je u podobných nahrávek klíčový. Zde je potřeba strhnout minimálně dva body v celkovém hodnocení, neboť je jak hlasitostí nevyvážený, tak i nevýrazný a spoustu nadějných partů skrývá pod jakousi roušku, která spíše než aby je vyzdvihla, dělá z nich průměrné. Tento defekt považuji za největší ostudu „Perdition Diaries“, protože od podobně zkušených hudebníků bych v tomto směru očekával mnohem více vynaložené práce.
Pokud bych to měl shrnout, AUTUMNBLAZE mě velmi mile překvapili. Stvořili energický a nápaditý materiál, který by dle mě naživo zněl maximálně chytlavě. Ona rockovost dodává chuť do dalších poslechů, neboť je jedno, kde zmáčknete „play“ – ať již doma, v klidu, někde venku ve sluchátkách, nebo v práci jako kulisu. Vždy se budete dobře bavit. Možná je trochu škoda, že deska není více náročná na posluchače, ale nejde vždy oslovit každého. Tak i tak ale pánové dokázali, že rozhodnutí vrátit se na scénu a obohatit nás novými skladbami, bylo jen a jen správné.
