Naši slovenští sousedé z WARMARCH se již delší dobu ukazují jako velmi plodné těleso, které nás zasypává každou chvíli nějakým tím novým materiálem. Dalo by se říci, že obrovskou část slovenského podzemí tvoří samotné město Čadca (Slavigrom,Warmarch,Lugubris,Oldblood…) Všechny tyto kapely jsou vzájemně propojeny několika členy, ať už jde o Dloga či Carpatha. Nutno dodat, že veškerý materiál, jenž vyšel z hlav těchto pánů, se setkal, až na několik výjimek, s opravdu vřelým přijetím u většiny fanoušků hrubozrnného černého kovu.

„Pactum Cum Diabolus“ je v této době prvním oficiálním dlouhohrajícím počinem. I když to vlastně není tak úplně pravda, jelikož z nově avizovaných devíti skladeb jsou novinkové pouze dvě. Předchozí skladby jsou použity na prvním a druhém demu WARMARCH.
Vše má tak „pouze“ novější kabátek. Nahrávka se pyšní stylovým a čistým zvukem a to i přesto, že byla nahrána v garáži. Mnoho kapel nahrávajících ve studiu by si přálo dosáhnout takovéhoto zvuku a kvality.
Ti, kteří se ještě nesetkali s tvorbou tohoto spolku, se můžou bezesporu těšit na pravou smršť ve stylu pravověrného UGBM. Blasfemické rychlosti jsou vmžiku vystřídány pomalými přechody, které s novým zvukem nabírají patřičných obrátek a mohutnosti. Stále častěji vystupují do popředí nápaditá kytarová sóla ve stylu 90. let. Mnohdy přímo black´n´rollové rytmy vyhánějí člověka na plac a s obrovskou energií ho nutí skákat po pokoji a vžít se do situace, kdy se ocitáte uprostřed hloučku metalových maniaků a pekelné pogo roztáčí svůj vír. Vskutku autentický pocit. Zapojení vícera kytarových nástrojů se ukázalo jako geniální tah a obrovský posun kupředu, tedy v rámci kapely.
Možná, že se jedná pouze o můj subjektivní pocit, ale z nahrávky cítím obrovský odkaz německých Moonblood.

WARMARCH tedy nabízejí to nejlepší ze svého repertoáru v novém zvuku a s jinou atmosférou. Muzikantsky se opět pohnuli o krok dopředu, což dokazují i Dlogovy bicí, které tepou tím nejpravověrnějším srdcem black metalu, ale v jisté míře se začínají objevovat i technicky odlišně zvládané pasáže, což je jedině dobře.


Když zavzpomínám na slova mého kolegy Satharotha, který pěl slávu na Kaltemtaluv vokál, musím mu lehce oponovat. V tomto případě si myslím, že je vokál záměrně vytažený příliš vysoko. Zcela jistě působí opravdu démonickým dojmem, což potěší nejednoho true black metalistu, ale zamrzí toho, kdo se rád prodírá lyrikou kapely ve zpívané formě. Záleží tedy, jakou stranu mince zvolíte vy. Sami dobře víte, v čem spočívá Vaše gusto.
„Pactum Cum Diabolus“ je deskou pocházející ze samotných hlubin pekla, důrazně se opírá o nejchorobnější pilíře pravověrného black metalu a jeho ryzího feelingu, čímž vyniká nejvíce.

Z předchozích řádků jste možná vycítili, že nahrávka není určena všem BM nadšencům, ale především true laděným fanouškům. Pokud tedy máte místo chodidla kopyto, páchne Vám z huby síra a ve vlasech skrýváte rohy, „Smlouva s ďáblem“ je Vám šita na míru…