Moderní svět si žádá své oběti. Pod pomyslnou gilotinu jedenadvacátého století se zohýbají jak naprosto nepodstatné maličkosti, tak nejvýznamnější aspekty lidského dění. Technologický kat si nevybírá své oběti, ba právě naopak. Oběti se sami vrhají do útrap mechanizace, strojních úprav a digitalizace sebe sama. Industrial zasahuje každou píď dnešní doby. Výrazně ovlivňuje i samotnou hudbu, čehož jsem já sám významným pozorovatelem. Obzvláště na poli černého kovu sleduji, jak klíčí a rostou nové a nové druhy mutagenních výrostků metalu, jež jsou kříženy s chemicky upravenými komponenty výrobních linek. Nepřestávám se divit, co se na letošním lánu rodí…Aktuální forma těchto kříženců vychází z modernější verze black metalu a kombinuje všemožné elektronické vymoženosti. Ať už jde o automatické bubeníky, samplery, syntetizátory či jakákoliv zprznění vytvářená na počítači, prakticky vždy se jedná o industrial BM v jisté formě. Ne, že by byla rámcově vytýčena jakási pravidla, ale většina kapel se orientuje směrem, který kdysi načrtli DHG se svou internacionální 666, Thorns se svým stejnojmenným debutem a podobně. V záplavě desítek takových kapel se těžko hledají výjimky, které mají vlastní duši. Abych alespoň přiblížil cestu, kterou se hodlám vydat, vzpomenu na italský projekt 3. Ptáte se proč? Protože PHANTAZO se na svém prvním i druhém demu nacházejí na podobné frekvenční vlně.
Nač se vrhat do vod pompézní moderny, když se dá jít opačnou cestou. Phaino se svou družinou (Phantom a Phronesis) reflektují odraz oldschool dřeváren a primitivních industriálních postupů. Kdo zná zmíněný projekt 3, zhruba si dokáže představit, co mám na mysli. Velice, ale velice dřevně nazvučená kytara, riffující velice monotónní postupy, řazené stereotypním způsobem dle diktatury automatického bubeníka. I ten samozřejmě nevyčnívá nijak nad rámec „jednoduchosti“. Trtkající rytmy, občasný dunivější zásah a jinak klasická strohá strojní práce, jež dává vnuknout pocit, že se skutečně jedná o BM variaci. Co tomu ještě chybí? Samozřejmě baskytara, která jde jen minimálně slyšet a tvoří jen jakýsi kouřový opar celé této mašinérie a pak samozřejmě neopomenutelný vokál. Co by to bylo za kapelu bez digitalizovaných pazvuků vokalisty, jež lehce připomíná radioaktivně zářícího kybernetického krkavce. Phaino navíc zastává názor, že čím hůře mu bude rozumět, tím lépe. Krom textové složky, jež se odvíjí v tomto stylu, se během poslechu dočkáme všemožných skřeků a ozvěnovitého vřískotu nekonečna.
Nutno podotknout, že z celého dema jsou prakticky jen čtyři skladby ryze (industriálně black) metalové. Intro, nepojmenovaná skladba a závěrečná „Decommissioning“ jsou totiž jen chorým výplodem počítačového běsnění. Zfetované mačkání čudlíků a kláves. Občas mi připadne, že absolutně nepatří k desce, či s ní nijak blíže nesouvisí. Ano, elektronické vložky, které jsou úplně vyrvané z kontextu zbytku alba. Ale já se vlastně ani ničemu nedivím. Vždyť ono je to celé takové jakési divné…
Prozatím nejde z recenze cítit žádný zásadní náznak pozitivní či negativní kritiky. O což jsem se prakticky i trošku snažil. V pořadí druhé demo projektu PHANTAZO je totiž počinem, z něhož mám smíšený pocit i po měsíci, kdy se věnuji jeho poslechu. Na jedné straně album se zájmem poslouchám a vždy nechám dohrát. Na straně druhé však na desce nenacházím nic tak zajímavého, abych se s hodnocením dostal výš než nad průměr. Zpracovaná je samozřejmě dobře. Jelikož si razí styl ve kterém nemůžeme očekávat technické delikatesy ani precizní skladatelskou práci, musíme vycházet z jiných měřítek hodnocení.
