Pomyslná hvězdička slávy ruské pagan metalové formace ARKONA v posledních letech radikálně stoupla. Kvalita jednotlivých studiových nahrávek byla na slušné úrovni již prakticky od počátku, avšak kapela začala ve větší míře koncertovat i za hranicemi své rodné země, čehož si nemohlo nevšimnout zřejmě největší vydavatelství orientující se na pohanské metalové odnože – Napalm records. Slovo dalo slovo a již minulou desku si rakouský label ve svých teritoriích licencoval. Od té doby vaří na jméně ARKONA, jak jen může. Nyní konečně přišla řada na čtveřici pocházející z Moskvy, aby dala najevo, jestli dokázala využít všech výhod velkého vydavatele, nebo pod nátlakem další studiové desky vytvořila za pouhý rok nekvalitní rychlokvašku.

ARKONA při nahrávání využila služeb čtyř studií a téměř dvacítky hostujících hudebníků, především z přátelsky laděných kapel, aby dala dohromady materiál o délce jedné hodiny a dvaceti minut, který čítá čtrnáctero skladeb. Čísla jsou to skutečně vysoká, zvláště pokud mluvíme o pagan metalovém titulu. Desku „Goi, rode, goi!“ - jak se novinka jmenuje – si pak kapela produkovala sama.

Není třeba mluvit o tom, že pátá studiovka v historii kapely má nejvytříbenější vkus, co se produkce týče. Získat z Napalm records peníze na nahrávání zřejmě není velký problém a ARKONA je využila v plné míře. Těšit se tedy můžete na komplexní zvukový zážitek, ve kterém mají všechny nástroje prostor tam, kde být má. Po vzoru „Od serdca k nebu“ jsou kytarové party méně hlasité než v minulosti. To proto, aby dokázaly vyniknout ostatní nástroje, kterých je nyní v určitých místech až dosytosti. Po technické stránce se tedy „Goi, rode, goi!“ vytýkat vlastně nic nedá. Někdo by mohl poukázat na měkčí zvuk kytar, než bylo v minulosti zvykem, nicméně v kontextu s vyzněním aktuální studiovky je tento střídmější zvuk více než na místě.

Ale abychom se také dostali k tomu, co všechny fanoušky ruské čtveřice zajímá nejvíce – skladatelské potenci kapely... Masha a kolegové tentokráte vsadili na kartu jménem výpravnost. „Goi, rode, goi!“ je totiž skutečně nejvýpravnějším dílem v historii kapely. Prostor jí musely dát hlavně skákavé a hitové skladby, na kterých ARKONA dříve svoji tvorbu stavěla. Učebnicovým příkladem za všechny může být pilíř „Na Moey Zemle“. Čtrnáctiminutový epos, na kterém se podíleli téměř všichni hosté, by si zřejmě nezavdal ani s pozdější tvorbou finských Moonsorrow. Nikoli hudebním vzezřením, ale mnohem více výpravnou majestátností a atmosférickým vyzněním. Kytary vytvářejí kromě atmosférických melodií také hutnou zvukovou hradbu, na kterou kapela staví množství parádně koketujících dobových nástrojů a Mashin vokál, nesoucí na svých bedrech jisté poselství, kterých naleznete na novince hned několik. To nebylo u ARKONY do nynějška vůbec zvykem. Ba co víc, ony dobové nástroje mě v současné době oslovují mnohem více hlavně proto, že nepůsobí levně, jsou propracované a neztratily by se ani v čistě lidové kapele, která na nich stojí. Ale nebojte, není to tak, že by „Goi, rode, goi!“ na veselé melodie jednoduše rezignovalo za účelem zaujmout náročnější publikum. Jak jsme si řekli na začátku, na albu je přeci celých čtrnáct skladeb, tudíž tu je dost místa potěšit všechny příznivce. Zde bych jmenoval především dvojici „Yarilo“ a „Pamiat“, které veselou náladou jen čiší a u kterých budete doma během několika desítek vteřin.

ARKONA vzala osud pevně do svých rukou a vytvořila monumentální dílo, které jistě osloví jak masy fanoušků, tak docela jistě i vysoký počet hudební kritiky. A pokud bych měl v závěrečném odstavci vzpomenout i nějaká ta negativa, pak bych asi velice subjektivně řekl, že ona výpravná část mě nevzala za srdce tak, jako to udělali třeba kolegové TEMNOZOR v případě jejich „Folkstorm at the Azure Nights“. Byť po skladatelské stránce je to podstatně jednodušší hudba, atmosféricky a z hlediska celkového působení na posluchače je ještě o kus lepší. No a zapomenout nesmím ani na neskutečně dlouhou stopáž, kterou není v dnešní uchvátané době dost dobře možné skousnout najednou. Nejsem z nahrávky odvařený tolik, jako kupříkladu kolegové z Metalmessage (98/100), nicméně musím uznat, že ARKONA deskou „Goi, rode, goi!“ vytvořila to, co si před jejím nahráváním umanula. Vytvořila to lépe než zdařile a vytvořila to naprosto profesionálně a dospěle.