Dlouho jsem přemýšlel, jak se k tomuto debutovému počinu švédské šestice postavit. Na jednu stranu mám po krk všech těch gothic/doom metalových kapel, jež při představě jednoho sladkého riffu vydávají desku, ale na tu druhou by zase nebylo úplně dobré vše zatratit bez nějaké zpětné vazby. Prolistoval jsem tedy recenze na internetu a na základě jich a ukázek na MySpace jednal dále… Už se zkrátka nenadchnu pro vše jako dřív, čas je na to příliš drahocenný.

…věnoval jsem albu skutečně mnoho poslechů a cítil se často jako na houpačce. Řekněme si to upřímně; co je základem pro kapelu takovéhoto stylového řazení? Obstojný zvuk, kvalitní growling, mnoho ženských vokálů, melodických linek a cukrování. Ne, nikoho nechci záměrně urážet, nebojte. Jde mi pouze o to, že když člověk přistupuje k podobnému albu, prakticky necítí žádné očekávání, nechvěje se, netěší se na další pasáže. Protože ví, že ho máloco překvapí. K mému potěšení ale musím říci, že právě NOX AUREA je tou krví, která dokázala ke standardu přidat i něco navíc. Ale o tom později.

Kdybych měl jmenovat kapely, které z „Via Gnosis“ slyším, budou to bezpochyby Draconian, možná i místy Doom:Vs a určitě i známější a větší klasici melo-doomového nebe, bližší představy nechám na každém. Záměrně přirovnávám NOX AUREA k zaběhlejším jménům, ptáte se, proč? Když si nahrávku pustíte poprvé, vše vám přijde dospělé a jisté, nic nepoukazuje na to, že bychom měli co dočinění s kapelou, která vydává své první album v historii.
Když se podíváme na strukturu skladeb, ta ničím zásadním nepřekvapí, je povětšinou táhlá, linky se vrství, skladby gradují, čas od času lze zaslechnout refrén, který dokáže zachránit i marné chvilky. Pokud bych měl ale na chvíli zvážnět, musím narovinu říci, že kdyby NOX AUREA z některých pasáží vypustili kýčovitou melodiku a nesnažili se všude cpát ženský vokál, měli bychom tu ve své podstatě temné a silně atmosférické album, které by oslovilo nečekaně mnoho posluchačů. Možná se zde projevuje syndrom kapely, která se sebou ještě nemá zkušenosti a nedokáže oddělit zrno od plev, ale i tak si zcela upřímně myslím, že NOX AUREA = potenciál. Pojďme si vytyčit pro příklad „Suffer“. Ta obsahuje kytarově velice zdařilé pasáže, dokonce bych řekl až velice příjemně se plížící, nikoli však vtírající se. Nabízí zajímavý refrén s dobře zvládnutým growlingem, většina pasáží ženského zpěvu je také v pořádku, jeho četnost už méně, ale to je zřejmě o posluchači.


Je mi jasné, a nebudu zřejmě sám, že natočit zrovna v tomto stylu něco inovativního je jako chtít, aby v black metalu někdo natočil něco převratného bez vybočení z definic stylu. NOX AUREA nicméně dokázali, že i gothic/doom se dá zahrát s patřičnou dávkou důstojnosti, cílevědomosti a vztyčeným ukazováčkem konkurenci. Bez debat se najdou náctileté paničky, které budou slintat nad deskou a v agónii křičet, jak je to nejlepší doom metal roku, desetiletí a století. Určitě se najdou i ti, kteří po první skladbě (možná i dříve) ohrnou nos a s bookletem si vytřou zadek. I tak si ale myslím, že již dnes má NOX AUREA své objektivní posluchače, kteří vidí její naděje do budoucna velmi kladně.